NOVELA ZÁKONA O ZAMĚSTNANOSTI - Dlouho očekávané zelené karty míří do sněmovny. Od ledna příštího roku přibude Čechům pracovní konkurence z celého světa. Pokud totiž o volné místo neprojeví do třiceti dnů zájem nikdo z místních, bude k dispozici pro cizince. Občané Unie už navíc nebudou za cizince považováni, plně se jim tak otevře český pracovní trh.
Stát začne od příštího roku vydávat zelené karty, které cizincům zjednoduší možnost pracovat v Česku. Pokud do třiceti dní neprojeví o volné místo zájem nikdo místní, budou se o takové zaměstnání už brzy ucházet lidé v podstatě z celého světa.
Počítá s tím novela zákona o zaměstnanosti, která teď míří do sněmovny. „Může se stát, že někteří cizinci tu budou pracovat za dumpingové ceny,“ nastiňuje možný problém odborový ekonomický expert Martin Fassman. To by podle něj narušilo možnosti mzdového vyjednávání a znevýhodnilo kvalifikované tuzemské pracovníky.
Vedle toho se odbory bojí ještě kriminality. „Obáváme se toho, aby se do země pod pláštíkem zelených karet snadno nedostalo množství lidí z organizovaného zločinu,“ připomíná Jana Kašparová z Českomoravské konfederace odborových svazů. O hloubce prověřování zájemců o místo totiž zákon mlčí. „Kdyby měl podnikatel čekat na pracovníky další měsíce, než si je proklepne vnitro nebo zahraničí, asi by ten projekt ztratil smysl,“ namítá poradce a personalista Josef Halbich.
CIZINCI ŽIJÍCÍ V ČESKU
- *počet celkem - 320 tisíc občané EU - 103 tisíc Ukrajinci - 102 tisíc Vietnamci - 41 tisíc Rusové - 18 tisíc z toho ekonomicky aktivní - 251 tisíc Pramen: MPSV, 2007 Stát se musí rozhodnout do 15 dní Vládní návrh obsahuje též jistá pevná pravidla pro stát i cizince. O zelenou kartu může zájemce požádat na příslušném zastupitelském úřadu, který provede pohovor a odešle materiál ministerstvu práce, které bude karty vydávat. Ostatní rezorty, pokud budou ministerstvem osloveny, pak mají patnáct dní na posouzení žadatele. Po této lhůtě se žádost automaticky považuje za kladně vyřízenou. Výjimkou jsou jen ostře sledované profese. Například u lékařů nebo zdravotních sester si stát ponechává až 90 dní na zhodnocení jejich kvalifikace. To ale odborům nestačí. „Vidíme v zákoně málo pojistek, chtěli bychom jich víc,“ říká zástupce odborářských svazů Milan Štěch. Podle něj by měl zákon například stanovit, do jakých dalších oborů se budou cizinci přijímat. Cizinci mohou být sociálním problémem Nejde ale jen o obory, varováním může být Česku zkušenost okolních států. „Měli byste si dávat pozor, koho si pozvete domů – nejen do bytu, ale i do práce nebo země. Já nejsem žádná rasistka, ale vlna přicházejících Turků způsobila během let řadu problémů. Kulturních, sociálních i náboženských,“ varuje mnichovská sociální pracovnice Marie Bühlhof-Cermak, která žije v Německu od roku 1970. To je i argument české opozice, přestože uznává, že bez zahraničních pracovníků to nepůjde. „Česká republika patří mezi ty šťastnější, je zemí, v níž ekonomika roste. Takže bez zahraničních zaměstnanců na trhu práce se neobejdeme,“ souhlasí Zdeněk Škromach, místopředseda sociální demokracie. „Něco podobného se mělo stát už před šesti, sedmi lety, hospodářství už dlouho potřebuje vzpruhu na pracovním trhu. O některé profese prostě u českých zaměstnanců zájem opadá,“ vítá zelené karty prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl. Škromach upozorňuje na hrozící znevýhodnění tuzemských pracovníků. „Cizinci musí pracovat za naprosto stejných podmínek jako čeští občané, aby nevytvářeli určitý dumping. A samozřejmě je třeba maximálně potlačovat nelegální zaměstnávání,“ dodává jedním dechem sociálnědemokratický stínový ministr práce a sociálních věcí. „Mám trochu obavu z lákání nekvalifikované pracovní síly. Podívejme se na Německo nebo Francii a na nepokoje, které tam vznikly, když skončil hospodářský růst,“ vysvětluje obavy Škromach. „Fakt je, že na pracovním trhu nám bude chybět asi 380 tisíc lidí v příštích patnácti, dvaceti letech,“ říká ministr průmyslu Martin Říman. Vláda ale takové problémy nepodceňuje. „Nejde o pouhé povolení k práci. Zkoumáme mnohem víc než pouhé vzdělání. Nikdo nás o to nemusí žádat, ale jestli některá ministerstva v budoucnu upozorní na negativní důsledky trvalého příchodu cizinců do země, určitě se tím budeme zabývat,“ říká dobře informovaný pracovník státního úřadu. Cizinec, který projde tímto sítem, nakonec dostane zelenou kartu. Jde o současné povolení k práci i pobytu. Ovšem, nejprve jen na dobu určitou, kterou určí firma, která pracovníka hledá. Po roce práce si ovšem může pracovník požádat o dlouhodobé povolení. KRÁTKODOBÁ PRACOVNÍ POVOLENÍ PRO ČESKOU REPUBLIKU (k 31. březnu 2008) celkem - 99 358 Ukrajina - 60 722 Vietnam - 10 276 Mongolsko - 8 803 Moldavsko - 5 550 Rusko - 1 665 Uzbekistán - 1 328 Spojené státy - 1 148 Čína - 1 129 Pramen: MPSV Teroristy k nám nepustíme Jestli ovšem cizinec do práce nenastoupí do 45 dnů od vydání povolení, bude mu zelená karta na nic. Zákon postaví takového cizince na stejnou úroveň. Jsou to navíc pravidla platná v celé Evropské unii. „Teroristy sem určitě nepustíme. Věřte tomu, že bezpečnostní pravidla fungují a máme možnosti, jak zabránit takovému průniku,“ říká odborník na mezinárodní migraci, který si přeje zůstat v anonymitě. Skutečný držitel zelené karty dostane „do ruky“ průkaz podobný občanském průkazu. Nejdříve bude ovšem zapsán v centrální evidenci volných pracovních míst. „Grafická podoba průkazky ještě neexistuje, bude mít ale určitě náležitosti oficiálního dokladu,“ říká Jiří Sezemský z ministerstva práce. Kolik zelených karet stát udělí, se ale nikdo zatím neodváží ani odhadnout. Zahraniční zkušenosti Zelené karty (nebo jejich obdobu) mají v určité formě alternativu ve všech vyspělých ekonomikách. Ve Spojených státech se například omezují v podstatě jen na špičkové experty nebo umělce – jinak dostávají zahraniční pracovníci jen sezonní povolení na několik měsíců, například na sklizeň. I tak země neustále bojuje s přílivem nelegálních pracovníků. Situace v Evropě je různá podle toho, jak vlády řeší své aktuální problémy. Při obnově poválečného hospodářství nalákalo Německo či Francie do země řadu imigrantů z Turecka nebo afrických zemí. Ti, kteří léta táhli ekonomický růst těchto zemí, se ale stávají sociálním problémem – mají většinou nízkou kvalifikaci, vyznávají jiné náboženství, odmítají se učit jazyk a žijí v ghettech. Jedním z posledních problémů na starém kontinentě se stalo otevření italského pracovního trhu pro Rumuny, a tak Itálie dnes s nimi zažívá podobné problémy jako Němci s Turky či Francie s Afričany. Zelené karty? Jenom politická rošáda „Beru to spíš jako politické gesto, žádné masové příchody to nezpůsobí,“ neobává se Jaroslava Rezlerová, která vede českou pobočku jedné z největších světových agentur na zprostředkování práce Manpower. Podle ní totiž už dnes agentury práce dokáží i bez zelených karet zajistit firmám cizince na práci, o kterou Češi nestojí. „Když končí směna v některé továrně, kupují si tu hlavně cigarety – a to se tu střídá polština, ruština, slovenština,“ potvrzuje trafikant Martin z Jablonce nad Nisou. Zahraniční dělníky tam zaměstnává hned řada firem z automobilového průmyslu. Už to napovídá, které profese podniky shánějí. „Školství se zbláznilo, a teď tu nemáme vyučené technické profesionály. Vedle řemeslníků do výroby chybí třeba i kvalitáři,“ popisuje situaci na trhu práce Rezlerová (více v Profitu č. 48/2007 a 8/2008). O práci se nebojí ani další pracovní agentury. „Pokud zelené karty zpružní systém náboru zahraničních pracovníků, bude to jenom dobře,“ říká obchodní ředitel ostravské pobočky rakouské agentury práce Trenkwalder Pavel Kačán. Podle zkušeností jeho firmy totiž vyřízení žádosti o pracovní povolení (mimo zemí Unie) dnes trvá nejméně tři měsíce. „Ti lidé chtějí pracovat, firmy nemohou vyrábět – co mám k tomu víc říct,“ komentuje situaci. Cizinců, kteří pracují v tuzemských firmách, neustále přibývá. Přitom jsou stále ze vzdálenějších zemí. „Pořád ještě převažují občané Unie: ze Slovenska, ale poslední dobou významně roste podíl Poláků a také například Bulharů. Nově přijíždějí za prací lidé i z mnohem exotičtějších zemí, jakými jsou například Vietnam či Mongolsko,“ upřesňuje Kačán. Příliv pracovníků ze zahraničí narůstá podle něj zejména ze tří důvodů: rostoucí nároky Čechů-zaměstnanců, vyšší poptávka firem a v neposlední řadě i podpora ze strany státu. PODMÍNKY K UDĚLENÍ ZELENÝCH KARET Firmy • 30 dní evidovat na úřadu práce nabízené místo bez zájemců z Česka nebo EU • nedlužit pracovníkům ani státu na mzdách, pojistném a daních • souhlasit se zaměstnáním cizinců Pracovníci • podstoupit pohovor na zastupitelském úřadě • předložit doklady o požadovaném vzdělání • mít platné cestovní doklady Česko se otevírá lidem z unie Novela zákona o zaměstnanosti by měla přinést firmám kromě zelených karet ještě další úlevu. Občany Evropské unie přestává považovat za cizince a skončí tak řada administrativních potíží při jejich zaměstnávání. Slovákům, Polákům či Bulharům se tak zcela otevře český pracovní trh. Zaměstnat bude možné i cizí studenty, kteří se v Česku právě vzdělávají. Pokud ovšem podnikatel zaměstná cizince na černo, hrozí mu oproti dnešním dvěma milionům až pětimilionová pokuta. Současný systém oficiálního náboru cizinců je přitom tak složitý, že ho za poslední tři roky zvládlo jen 1002 zájemců. „Systém získávání pracovníků ze zahraničí má své nedostatky a není příliš efektivní. Stále přetrvává nelegální zaměstnávání kvůli neschopnosti státu legálním způsobem pokrýt okamžité potřeby zaměstnavatelů,“ říká ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. Odstranění nelegálního zaměstnávání by podle něj přispělo nejen ke zvýšení daňových příjmů, ale i k vytvoření rovných soutěžních podmínek pro zaměstnavatele. Tisíce míst pro cizince**
Pokud by cizinci měli možnost získat zelené karty, tuzemské podniky jim dokážou nabídnout tisíce volných pracovních míst. Firmy potřebují „horké“ zaměstnance – tedy ty, kteří jsou schopni nastoupit rychle. Hlavně pro nejbližší období. Potvrdila to také anketa, kterou mezi svými členy uskutečnil Svaz průmyslu a dopravy.
„Z odpovědí vyplývá, že firmy budou během jednoho až dvou let potřebovat pro obsazení volných míst na pět tisíc cizinců, z toho víc než polovinu se střední či vyšší kvalifikací,“ říká Karel Petrželka ze svazu. K nim patří například lakýrníci, řidiči, seřizovači, mechanici, konstruktéři, ale i topmanažeři.
Většina podniků by dala přednost zájemcům ze zemí, které jsou jazykově, kulturně a hodnotově blízké České republice, tedy například ze Slovenska, Polska a Bulharska. Zájem je ale i o dělníky z dalších zemí Unie.
„Máme tu přes šedesát výborných pracovníků ze Slovenska a Polska,“ potvrzuje personální ředitel Vitkovice Holding Marián Dobiáš. Jak říká, firma si na nikoho z nich nemůže v nejmenším stěžovat. „Nejde o to, jakou řečí mluví, ale jak pracují,“ vysvětluje.
