JOSEF ŠÍMA, VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ: „Přilákání investora jednoduše zničí více bohatství, než poté následně investor vytvoří. Pobídky mají kvůli tomuto principu tendenci mít vyšší náklady než přínosy a bohatství lidí uvnitř země snižují,“ tvrdí Josef Šíma.
JOSEF ŠÍMA, VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ: „Přilákání investora jednoduše zničí více bohatství, než poté následně investor vytvoří. Pobídky mají kvůli tomuto principu tendenci mít vyšší náklady než přínosy a bohatství lidí uvnitř země snižují,“ tvrdí Josef Šíma. * Podle CzechInvestu není pravda, že se státy mezi sebou přeplácejí v pobídkách a investice se tak stává nevýhodnou. Co říkáte na tento argument?
Formální detaily udělování pobídek nijak nevyvrací problematičnost mechanismu, kdy se státy mezi sebou předhánějí v tom, kdo získá danou investici. To má za důsledek, že zaplacená cena má tendenci být vyšší, než je výhodné kvůli podceňování nákladů pobídek - část nákladu je totiž neviditelná či nepřímá, těžko identifikovatelná. Zákon sice spoustu věcí přesně určí, ale pak se vyjednává - týdny, měsíce.
* Můžete na konkrétním příkladu popsat fungování výše zmíněného mechanismu nazývaného dobýváním renty?
Představme si, že člověk stojí před volbou koupit si mercedes. Kdyby takový kvalitní vůz měl, mohl by se těšit z mnoha výhod: prostorného interiéru, požitku z jízdy, bezpečnostních prvků. Pro člověka ale nejsou důležité izolované přínosy, ale pouze přínosy poměřované k jejich nákladům. Takže za milion by si člověk takový vůz možná koupil, ale za pět milionů nikoli. Problematičnost pobídek jako takových vyplývá ze skutečnosti, že o „nalákání“ firem se snaží řada států najednou. Příchod investorů představuje mimo jiné reklamu, která se politikům hodí. Budou se proto přeplácet, dokud bude o co hrát. Je to stejné, jako kdyby se vlády přetahovaly o to, kde bude jezdit zmiňovaný milionový mercedes. Jestli v Čechách, na Slovensku, nebo v Maďarsku. Slovenská vláda by nabídla řekněme 500 tisíc, maďarská 700 tisíc a česká by triumfovala s nabídkou milionu.
* Propagátoři pobídek by si povzdychli a řekli: „Ale vždyť pobídky mají všichni a my si tak nemůžeme dovolit je nemít“. Mechanismus dobývání renty, jak jsem ho popisoval, funguje z logiky konkurence o jakékoli aktivum. Výhody investice prostě mizí. Přilákání investora jednoduše zničí více bohatství, než poté následně investor vytvoří. Pobídky mají díky tomuto principu tendenci mít vyšší náklady než přínosy a bohatství lidí uvnitř země snižují. Lidé relativně chudnou. Prostě obrazně řečeno, jezdí v předražených mercedesech a následkem toho si nemohou dovolit spoustu dalších věcí, které k životu potřebují. * Jenže ono to nejde přesně spočítat. Co když náklady jsou menší než výnosy?
Spočítat to nelze, to je pravda. Ale vyplývá to z logiky věci. Je to stejné, jako kdybyste nevěřil, že firmy nebudou ochotny zaplatit za licenci k provozování telefonní sítě hodnotu odpovídající současné hodnotě jejich budoucích příjmů. Nebo že nebude existovat snaha o korupci, když vláda bude přidělovat jiné monopolní privilegium. Prostě, existuje-li aktivum, lidé se je snaží získat a zaplatit za to. Politici navíc neplatí z vlastní kapsy a kupují v situaci, kdy si veřejnost neuvědomuje všechny náklady, které nákup stojí; a je v jejich zájmu, aby některé náklady záměrně zamlčovali. To je nebezpečné.
* Přímá platba tvoří jenom menší část investičních pobídek. Většinou jsou investorovi dány daňové prázdniny. Stát tedy většinou žádné výdaje nerealizuje, pouze přichází o daňové příjmy, které by však podle příznivců pobídek jinak nepřišly. Třeba v případě Hranic to však není pravda. Firma LG. Philips nedostala daňové prázdniny. Naopak využívá přímé podpory. * Ale ve většině případů skutečně jde o daňové úlevy.
Já ale jsem pro daňové úlevy. Ať vláda klidně dává slevy na dani, ať nenutí firmy platit daně příštích padesát let. Já jsem jedině pro! Viděli bychom alespoň zcela zřetelně na konkrétních případech, jak bychom se mohli mít všichni, kdyby vláda nedusila podnikání. A samozřejmě není žádný zázrak, když se v důsledku nižších daní zvýší množství investic. Nejednalo by se o žádný speciální efekt moudrého konání CzechInvestu nebo ministra průmyslu. Kdyby pobídky ve formě odstranění daňové zátěže platily pro živnostníky, tak bychom viděli, jaký celá země zažije boom. Vznikly by tisíce a statisíce pracovních míst. Každý drobný podnikatel by třeba vytvořil jedno, dvě či pět pracovních míst a nezaměstnanost by byla ta tam. Asi bychom ve večerních zprávách neviděli příliš reportáží o tom, jak malý živnostník zaměstnal dva učně, ale celkový efekt by byl obrovský.
* Jste pro úlevy na dani, přestože je dostává pouze někdo? Není to nerovný přístup? Samozřejmě, že ideální by bylo, kdyby vláda dala daňové úlevy všem, ale to se patrně nestane. Jestliže vláda není ochotna toto učinit, nechť dostane úlevu alespoň někdo. Čím více firem ji získá, tím lépe. * Získání velkého investora je také velmi dobře politicky prodejná aktivita.
Ano, ale je to pořád jenom aktivita, která odstraňuje část překážek, které sám stát a úředníci vytvořili. Vláda tedy odstraňuje vlastní chyby, naneštěstí tedy jenom pro část ekonomiky. Aspoň, že tak - pakliže tedy stále hovoříme o úlevě na dani. Jinou věcí je dotování infrastruktury či pracovních míst. To je již aktivní přerozdělovací politika. Je to vlastně sektorové plánování. Vláda se rozhodne, že bude podporovat výzkum, tak sebere peníze na daních někomu a dá je někomu jinému, kdo zrovna prohlásí, že tu postaví výzkumné pracoviště.
* Ničí příchod velkých zahraničních investorů domácí firmy?
Když velká zahraniční firma dostane pobídku, tak si může díky tomu dovolit lépe zaplatit zaměstnance, jež tak může odlákat firmě, která pobídky nemá. To je samozřejmě možné. Přejme ale takovému zaměstnanci vyšší plat. S tím nelze nic dělat. Pro domácí firmu je to totéž, jako kdyby jí zaměstnance odlákala efektivnější konkurence - ať již domácí, či zahraniční. Že tato efektivnost je možná umělá? Možná ano. Vláda záměrně dusí část ekonomiky, která je poté méně konkurenceschopná. Poškozené firmy se tedy pak musejí snažit přimět vládu, aby jim přestala škodit, aby i ony měly lepší podmínky; a nikoli žádat, aby v rámci spravedlnosti poškodila i konkurenci.
* Mohou stát a jeho úředníci vůbec poznat, komu pomoci a komu ne? Státní úředníci jednak nebudou nikdy jednat efektivně, protože neriskují vlastní peníze. Podle toho se k nim také chovají. Když se spletou, nic se nestane. Naopak. Možná si vytvoří problém, který poté budou moci pomocí dalších regulací řešit. Navíc budou hrát politickou hru. Nebude je zajímat, zda se to ekonomicky vyplatí, ale zda tím získají nějaký ten hlas navíc. A v konečném důsledku, i kdyby se chovali jako andělé a šlo jim o dobro světa, ekonomická věda nám již více než půl století vysvětluje, že oni se vlastně ani efektivně chovat nemohou -ze stejného důvodu, z něhož ani ten nejctnostnější centrální plánovač nedokáže zajistit blahobyt a bude vždy nutně škodit a plýtvat. * Je třeba smysluplné zachraňovat investici LG. Philips v Hranicích na Moravě?
Politicky možná, ale pokud necháme politiku stranou, je zjevné, že se jedná o již utopené náklady. Důležité je, co je před námi, nikoli co bylo v minulosti, že se někdo spletl a promrhal prostředky. Zachraňování této investice kvůli tomu, že se tam již v minulosti investovalo, je tedy plýtváním na druhou. Nechť si tuto továrnu koupí někdo, kdo má představu, jak existující aktiva produktivně využít v budoucnu. Ať se o to ale hlavně nepokouší ministerstvo průmyslu, případně jeho odnože.
PRAKTICKÁ RADA TYPY POBÍDEK
- Sleva na dani z příjmů právnických osob po dobu 10 let
- Převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu
- Podpora na vytvořené pracovní místo
- Podpora rekvalifikace a školení zaměstnanců
PODMÍNKY
- Musí se jednat o zavedení nové výroby, rozšíření stávající výroby či její modernizace
- Investice nejméně ve výši 100 milionů korun, 50 milionů korun v případě umístění investice v regionu s vysokou nezaměstnaností
- Navrhovaná výroba musí vyhovovat všem českým legislativním požadavkům na ochranu životního prostředí
