Glosy postaršího technokrata
Katastrofické, nebo chcete-li optimistické, předpovědi říkají, že počítače dostihnou nebo předstihnou lidskou inteligenci do dvaceti let. V rychlosti a spolehlivosti se jim to určitě povedlo. Počítají dramaticky rychleji, nepodléhají emocím a jejich výkonnosti nijak neškodí ranní hádka s tchýní ani následky včerejší oslavy.
Výpočty, postupy a algoritmy, jež člověk vykonává levou mozkovou hemisférou nemají proti počítačům šanci. Tvrzení šachových velmistrů, že je žádný počítač nedokáže porazit, vzala rychle za své. Dnes i mistr světa přiznává, že vyhrát byť i jedinou partii proti počítači je takřka nemožné. Stačí jediná chyba a je rozhodnuto, počítač ji zcela určitě neudělá a z koncentrace nevypadne. Počítače už bezproblémově komunikují mezi sebou. Porovnají objednávku se skladem, pošlou „kolegovi“ naproti potvrzení, zařídí logistiku, vystaví fakturu a urgují splatnost. Procesy v průmyslu jsou řízeny počítači, a když je člověk nestačí krmit, informují esemeskou jeho šéfa.
Dnes jsou počítače pro tyto činnosti levnější než nejlevnější asijská pracovní síla. Registrují a rozeberou vaše chování až do pohybu očí u obrazovky a hbitě vám nabídnou sérii vašich „oblíbených“ výrobků. Komunikace mezi počítači je striktně účelová, nechodí mezi nimi emocionální e-maily a neprotežují kamarády. Korupci by musel naprogramovat člověk, jinak jsou jejich preference nastaveny a respektují pravidla hry.
Jiná situace je v činnostech vykonávaných naší pravou hemisférou. Jde o syntézu (nikoli jen analýzu) respektující kontext, kreativitu, inovace, intuici, prostě procesy nikoli sekvenční a lineární, nýbrž nelineární, náhodné, intuitivní. Tady je obrázek poněkud jiný. Stačí se podívat, jak i ty nejlepší vyhledávače zatím zoufale selhávají při řešení kontextového vyhledávání. Lingvistika se dá zvládnout dokonce i pro češtinu nebo čínštinu, v rozpoznávání kontextu je výhoda zatím na naší straně. A to mluvím, prosím, jen o textovém vyhledávání, nikoliv třeba o obrazovém. Mohu porovnat otisky prstu, ale najít podle obličeje někoho vyfoceného z profilu u moře při západu slunce je neřešitelné. Počítače se dokážou trochu učit a neopakují chyby, ale ukažte mi komputer, který něco vynalezl. Náhodné jevy je vykolejí a bezpečně zavedou do slepé uličky. Schopnost improvizace není rozhodně podporována.
Zdá se, že po nějaký čas je člověk ještě „bezpečný“. Ani oblečení virtuálního avatara nebo zařazení robota do oficiálního doprovodu japonského velvyslance nás zatím neoklame. Pro přechod z informačního věku do koncepčního je zcela zřejmé, že lidská činnost řízená levou hemisférou je sice nutná, ale nikoli postačující. Tak tedy: „Kupředu pravá!“
