Psal se rok 2005. Bělovlasý sedmdesátník vystoupil z letadla v ukrajinském Doněcku a zamířil do továrny zbrojovky Ukroboronprom. Jel zkontrolovat, jak si vede tým zbrojních expertů s likvidací tamních chemických zbraní, munice a lehkých konvenčních zbraní. To byl Doněck; ale jinde na Ukrajině, v Bělorusku, Kazachstánu i v samotném Rusku šlo hlavně o arzenál jaderný.
Ten muž, americký senátor Richard Lugar (4. dubna 1932 - 28. dubna 2019), se zasloužil o to, že po zániku SSSR se jeho nejničivější zbraně nedostaly do rukou jiných vlád či k soukromníkům.
Následný nárůst popularity terorismu ukázal, jak prozíravý čin to byl.
V Doněcku dělal Lugarovi společnost Barack Obama. Nad borščem poslouchal, kolik přesvědčování dalo na samém začátku 90. let prosadit zákon, jenž postsovětským zemím platil za to, že svoje zbraně zlikvidují.
Dvě miliardy dolarů, které na to padly, pomohly do roku 2014 zničit 7600 strategických jaderných hlavic, na 500 raket schopných jaderné hlavice nést, 1187 raketometů, 33 ponorek a 155 bombardérů; o tisících tun chemických zbraní a statisících kusů konvenční munice nemluvě. Zkuste najít lépe utracené peníze.
Obama poslouchal dobře. Omezování jaderné výzbroje se později, když už seděl v Bílém domě, stalo jednou z jeho priorit; a jak sám říká, cesta s Lugarem po postsovětských zbrojovkách v tom měla zásadní význam.
Že s sebou Lugar coby republikán vzal právě demokrata Obamu, bylo typické.
Vždy dal více na konkrétní práci než na ideologii. Když na konci dubna zemřel, hrnula se proto na něho chvála ze všech stran. Ale také to byl důvod, proč v roce 2012 po 36 letech neobhájil své senátní křeslo - nikoli v souboji s demokratem, nýbrž už v primárkách s exponentem radikálního republikánského křídla známého jako Tea Party. Prý nebyl dost konzervativní, říkalo se pak.
Byla to Lugarova druhá velká prohra.
Tu první mu v roce 1988 uštědřil George Bush starší, když jej na poslední chvíli přeskočil při výběru viceprezidentského kandidáta. Lugarovi to tehdy dalo prostor k práci na zmíněném jaderném odzbrojení. Absence v Senátu po roce 2013 jej zase ušetřila nedůstojného republikánského poklonkování před Donaldem Trumpem.
Ano, svět neumí svého zachránce uctít lépe než větou „ještěže u toho nejsi“. Tak se to s námi má.
Byly ovšem doby, kdy „u toho Lugar byl“. A Češi mohou být vděční, protože právě on se v Americe výrazně zasadil o rozšíření NATO na východ. •
Že s sebou Lugar coby republikán vzal právě demokrata Obamu, bylo typické. Vždy dal více na konkrétní práci než na ideologii.
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz