Lidstvo má před sebou dvě velké krize. Dostupnost a dostatek ušlechtilé energie a pitné vody. Pokud lze nějakou komoditu označit za světovou, jejíž ceny podléhají dohodám světových hráčů, je to ropa.
V sedmdesátých letech minulého století se zdálo, že stojíme před otázkou, čím nahradit klasické zdroje energie. Jsme závislí na uhlí, ropě a plynu. V té době se odhadovaly zásoby na třicet let, což by znamenalo, že ke konci století by měly být vyčerpány. Tato informace se stala impulzem pro průzkumy a vyhledávání nových zásob a nalezišť. Cena ropy se tehdy dramaticky zvyšovala až do doby, než se objevily první zprávy o nových dostupných zásobách. Těžba byla složitější a z pevniny se přesouvala na moře. Bylo technicky i finančně náročné.
Raketový rozvoj Asie.
Dnešní ceny ropy a plynu nejsou kritické, ale nutí k přemýšlení. Příčinou tohoto stavu nejsou válečné konflikty na Blízkém východě ani ve střední Africe. Hlavní příčinou jsou dynamicky se rozvíjející ekonomiky Číny, Indie a dalších asijských zemí. V této oblasti žije téměř polovina veškerého obyvatelstva. Například téměř všichni Vietnamci jezdili před deseti lety na kolech, dnes se po širokých neupravených komunikacích prohánějí masy lidí na malých motocyklech. Vietnamců je 80 milionů a je otázkou času, kdy jejich motocykly nahradí automobily.
Poptávka po ropných produktech rychle roste. Trh reaguje zvýšením ceny za barel ropy za poslední rok z 38 USD na 71 USD. Cena ropy tlačí vzhůru i cenu plynu. Dokonce se spekuluje o tom, že ceny v brzké době dosáhnou až sto dolarů za barel.
Tato situace by mohla urychlit výzkum technologií na výrobu vodíkového palivového článku a jeho využití v pohonných jednotkách. Přechodným řešením je využívání lihu. Při dnešních cenách ropy a plynu už bude využití biopaliv ekonomické. Tím by byl na dlouhou dobu vyřešen zdroj pro pohon motorů v automobilech, motocyklech a jiných strojích.
Nezatracujme jadernou energetiku.
Elektřina a teplo se vyrábějí z uhlí, zemního plynu, topných olejů (získávají se z ropy) a z rozpadu atomového jádra. Nátlakové skupiny se snažily omezit provoz a výstavbu jaderných elektráren, naopak podporovaly zdroje energie z obnovitelných zdrojů (voda, vítr, slunce, biomasa). Ten souboj je zbytečný. Musíme si vážit a zvládnou využívat všechny formy energií. Výzkumníci pracují na novém atomovém reaktoru označovaném jako PBMR ( pebble bed modular reactor). Jde o reaktor pracující na principu složených malých keramických koulí, v jejichž jádře je jaderné palivo. Samotná jaderná reakce probíhá v ochranném plášti, který tvoří stlačené helium. Pravdou je, že i nadále budeme muset hledat bezpečnou a rychlou formu likvidace vyhořelého paliva. Proto je nutné podporovat výzkum a nikoli zákaz jaderné výroby elektřiny.
Velké prostředky se vydávají na zvládnutí termonukleární reakce v nových typech urychlovačů. Poslední pokusy ukazují, že se do reakce musí sice vložit mnoho energie, ale na výstupu je možno získat až desetinásobek vstupu. Problémem je udržitelnost reakce.
Zákon poptávky a nabídky.
Spotřebitelé energie budou muset vážně přemýšlet o snižování energetické náročnosti výroby včetně spotřeby domácností (Česko je druhou energeticky nejnáročnější ekonomikou v 25 státech EU). Čím rychleji rostou ekonomiky jednotlivých států, tím rychleji roste životní úroveň lidí, a zároveň roste spotřeba paliv a energie. Tento vývoj nesmíme zastavit, ale musíme hledat ekonomické nástroje, jak zachovat dostupnost energie a paliv a přitom s nimi neplýtvat. Lidstvo totiž nebude stát před otázkou jakou formu ušlechtilé energie využívat, ale zda má nějakou k dispozici.
Ceny pohonných hmot, zemního plynu a elektřiny v České republice výrazně rostou nebo budou zvýšeny. Benzin již atakuje hranici 35 korun za litr, plyn podraží pro chráněné zákazníky v průměru o 17 procent a pro oprávněné není růst ceny již nijak regulován. U elektřiny se očekává růst v průměru o deset procent od příštího roku. Je jistě pravdou, že ceny v sousedních státech jsou vyšší než u nás, ale je také pravda, že v Rakousku a Německu je i vyšší životní úroveň. Poměřovat je možné jen poměřitelné.
Zvýšení cen energie a paliv se projeví ve zvýšení cen zboží a služeb, což bude mít za následek vyšší inflaci a může dojít ke snížení růstu HDP. Celosvětový trh s energetickými surovinami (bez ohledu na politické zřízení v jednotlivých zemích) se řídí nabídkou a poptávkou. Nalézt rovnováhu bude složité a cena by neměla být jediným korektivem. Měli bychom pochopit, že úspora energie je nyní dostupnou cestou s dlouhodobým efektem jak snížit dnešní poptávku. Je patrné, že udržitelný rozvoj není jen vztah k životnímu prostředí, ale také dostupnost energie a pitné vody.
Stát neprodělá.
Dnešní dramatický růst cen pohonných hmot se může upravit snížením spotřební daně. Stát na tomto snížení neprodělá. Uveďme si příklad. Cena je tvořena nákupní cenou (16 Kč), spotřební daní (11,80 Kč), obchodní marží (patnáct procent, to je 2,10 Kč) a DPH (19 procent, to je 5,70 Kč), prodejní cena je 35,60 Kč. Stát inkasuje 15,70. Při ceně 29,70 Kč za litr benzinu naturál 95 je konstrukce ceny následující (11 Kč nákupní cena, plus 11,80 Kč spotřební daň, 2,10 Kč obchodní marže a 4,80 Kč DPH). Stát by inkasoval 14,80 Kč. To znamená, že při nových cenách stát vydělá 0,90 Kč za litr benzinu. Přitom spotřeba při takových cenových šocích klesne jen přechodně, a pak se vrátí do normálu. Přístup ministra financí je zarážející. Místo toho, aby alespoň připustil možnost snížení daně, oznamuje, že by cena neklesla a že by si jen polepšili obchodníci. Inu je asi lepší, aby si na vysokých cenách polepšil státní rozpočet. Takové pojmy jako trh a podnikání má současná vláda v oblibě jen, když je může ovlivňovat a regulovat nebo-li řídit prostřednictvím státu.
