Pod koněm pod psa

Těžko přesvědčit návštěvníka Prahy, že je v sofistikované zemi

Čas od času si šéfové velkých exportních fabrik postěžují, že jejich zahraniční odběratelé od nich dostávají zboží se západním standardem kvality nebo i lepší, ovšem prodejní ceny přitom zůstávají o pět či deset procent nižší. Překonat nálepku šmejdu z východu je mimořádně obtížné a není to záležitost pár měsíců. Je nutno investovat miliony do marketingu, reklamy a trpělivě přesvědčovat zákazníka, že Češi opravdu umějí a mixer z Hlinska stojí za stejné peníze jako ten z Neapole. Každá chybička, každý nezachycený zmetek se těžce vymstí. Jenže vedle budování vlastní značky je třeba budovat i pověst země. Češi by se rádi viděli jako vzdělaní pracovití a zejména technicky schopní lidé v ničem nezaostávající za svými evropskými spoluobčany. Může to být i z velké části pravda, ale přesvědčit o tom zákazníky je už mnohem komplexnější problém než nějaká obyčejná marketingová strategie. Taková turistika by k tomu mohla přispět výraznou měrou. Nutno ale říci, že miliony turistů navštěvujících Prahu si sice odvezou hluboká zážitky z historických památek. Hradčany, Staronová synagoga, hrob Franze Kafky a neskutečně levné pivo. To je nepochybně všechno dobře zpeněžitelné. Ale turisté jezdí i na pyramidy a egyptský soustruh si v Německu sotva kdo koupí.
O tom, že by Češi byli civilizovaný a zejména sofistikovaný národ schopný vyrábět špičkové výrobky a poskytovat kvalitní odborné služby návštěvníky Prahy během jejich návštěvy sotva kdo přesvědčí. Zvláště když se třeba pozdě večer projdou centrem. Výkladní skříň republiky, kterou by mělo Václavské náměstí být, vypadá jako hodně zašlá a dlouho nemytá výloha mizerného hokynářství. Prostitutky, dealeři, taxikářské gangy a mezi nimi spokojeně popocházející policisté, pár vyplašených turistů a sem tam spěchající chodec mířící do lepší čtvrti. Spěchá-li občan trochu rychleji, jde patrně o nešťastníka marně hledajícího veřejný záchodek. Taková je atmosféra tohoto přirozeného centra metropole pár hodin potom, co úředníci opustí budovy, které z velké části snad už ani nepamatují lepší časy.
Zábavu zde najdou především sexuální turisté či milovníci hazardu. Najíst se je asi nejvhodnější u stánku s opečenou klobásou. Většina místních restaurací se totiž vyznačuje velmi neobvyklým poměrem ceny a užitné hodnoty. To někdy nemusí až tak vadit, je-li problém pouze v ceně. Na Václaváku jde však především o druhý parametr. Zkrátka se zdá, že hranice Orientu, kterou podle starých pověstí tvořil karlínský viadukt, se trochu posunula a dnes je patrně identická s korytem Vltavy. V souladu s tím by asi bylo stylovější, kdyby starosta Prahy 1 Jan Bürgermeister na svatého Václava místo kladení věnce u koně věšel červený lampion na světcovo kopí. Čestnou salvu by potom vypálila čestná jednotka složená ze strážníků městské policie dohlížející na pořádek a místní holky.
Bez trochu hořkého úsměvu se na vývoj Václavského náměstí v posledních letech snad ani dívat nelze. Zodpovědní lidé z magistrátu se mohou donekonečna vymlouvat na majetkové poměry v případě místních nemovitostí, na to, že často patřily a patří polostátním firmám či krachujícím a zkrachovalým podnikům zahraničního obchodu. Odpovědnost z nich však nikdo nesejme. Zajistit čistotu a stav komunikací, vypořádat se s pouličním prodejem a pouťovými stánky je odpovědnost magistrátu a radnice Prahy 1. Zrovna tak jako udržování pořádku a vytlačení veksláků, drogových dealerů a prostitutek je věci městské a státní policie. Bez toho, že ti všichni placení z peněz daňových poplatníků budou za svou mzdu odvádět to, co mají v pracovní smlouvě, nelze čekat, že se situace radikálně změní. Je bezpochyby možné, aby soukromí investoři spolupracovali s městem. Pokud však budou narážet na, řekněme, nepochopení. Pokud v nich bude vznikat pocit, že kdo nemaže, ten nejede, tak bude i nadále mít centrum města blíž k Bronxu než k Champs Elysée.
Není pochyb, že Václavák si lepší osud zaslouží. Atraktivně řešené domy, vnitrobloky nabízející nepřeberné komerční možnosti od nejrůznější prodejen a butiků po zábavní centra doplňující kvalitní kanceláře a exkluzivní byty. Vše samozřejmě potřebuje stamilionové investice, ale ty se jen pohrnou, když dostanou standardní podmínky. A jak už bylo výše uvedeno, nejde přitom jen o výnosy cestovních kanceláří a spokojené turisty. Zde lze opravdu předvádět živoucí důkazy, že Česko opravdu není ušmudlaný Orient a bezpochyby patří tam, kde by se samo rádo vidělo. Už by pro to bylo dobré něco udělat. Mimochodem budou komunální volby.

Praporek
Bylo by stylovější, kdyby starosta Prahy 1 Jan Bürgermeister na svatého Václava místo kladení věnce u koně věšel červený lampion na světcovo kopí