Dokonce i krajina na Mostecku skýtá místy malebný obraz. Zvlněné pahorky Českého středohoří rámované v pozadí hřebenem Krušných hor se koupou ve slunci všude v místech, kde se kdysi leskla hladina Komořanského jezera. To zmizelo v dávnověku a od počátku 13. století – to prokazatelně, bez písemných potvrzení ale patrně dříve – bylo nahrazováno „jezerem“ jiným, rozevlátou hladinou listů réví. Za časů Karla IV. dochází k rozmachu vinohradnictví, vinice se objevují na všech vhodných místech v okruhu tří mil od Mostu. Později se réva objevila v okolí města na místech s kouzelnými jmény: osázen byl Hněvín, Široký vrch, Resl, vinice ozdobily svahy Špičáku. Do vinařské mapy kraje byly zakresleny lokality jako Čepirožská výšina, Lajsník, Vodní brána, Šibeník či Slepička. Počátek věku šestnáctého však znamená ústup ze slávy. Vinic valem ubývalo v celých Čechách, tedy i zde.
Třicetiletá válka neminula ani Mostecko. Tam, kde bývalo až sedm stovek hektarů vinohradů, jich nezůstaly ani dvě stě. Postupný zánik pokračoval a přes období, během nichž se vinařství na čas vzpamatovalo, došlo k tomu, že v roce 1918 zmizely z parcel poslední keře a vinohradnictví v Mostě a okolí zaniklo.
Znovuzrození viničních tratí v kraji započalo v šedesátých letech 20. století a postaral se o něj Ivan Váňa. Původně ovocnář neustále usiloval o to, aby se na zbytcích teras rozesetých po téměř všech jižních svazích v okolí Mostu znovu rozvlnily zelené hlavy rév. Za pouhých pět let vysadil jedenačtyřicet hektarů a postaral se také o to, aby réva pomohla zamaskovat průmyslovou devastaci krajiny. Na konci osmdesátých let ji využil coby rekultivační plodinu a osázel jí výsypky uhelných lomů. Dalším zlomovým bodem je rok 2001 – z části bývalých státních statků vzniká privatizací společnost České vinařství Chrámce. O vína odtud je stále větší zájem, zdejší specialitou je produkce košer vín vysokých jakostí. Zatím poslední Váňovou vinohradnickou aktivitou je výsadba 4 hektarů vinic „Matčina“ na Širokém vrchu a „Nebeské vinice u černé borovice“ na svahu vrchu Hněvín. Je rovněž dobudováno sklepní hospodářství s kapacitou 500 000 litrů vína.
Rulandské modré 1999 pozdní sběr
je důkazem nárůstu kvality vín chrámecké produkce. S typicky „antukovou“ barvou, s léty zrání poněkud ustupující, ohnivou jiskrou a bohatým hroznovitým buketem prodává již ve sklence své vlastnosti. Chuť, i když ne tolik intenzivní jako u vín jižních, nabízí celou typickou škálu burgundského. Start se odbývá v uzavřenější formě, uprostřed se však spektrum rozvine do bohaté škály ovocitých prvků s příjemně hladivou mandlovou stopou. Umírněná kořenitost obohatí dochuť a doušek odeznívá s příjemným, opulentním koncem, plným tónů tmavých lesních plodů. Víno je ukázkou toho, jak lze v prostředí pro ně neideálním vypěstovat kvalitní modré hrozny a z nich připravit velice zajímavá vína.
