Glosy postaršího technokrata
Když se občas zaposlouchám do rozhovoru svých kolegů ze stejné branže, přemýšlím, jestli nás okolní svět nevnímá jako E. T., jako někoho z jiné planety. Naše prodejní strategie jsou převzaty od jehovistů, vyhodí nás dveřmi a vrátíme se oknem. Obracení na správnou IT víru má prvky sektářské demagogie. Dogmata typu „Každých osmnáct měsíců se zdvojnásobí rychlost procesoru (tudíž si kup nový počítač)!“ nahrazují nová: „Kdo nemá pět e-mailových adres, neexistuje!“ „Bez informací kdekoli kdykoli jsi ztracen!“ „Kdo nekolaboruje s počítači svých kolegů, není týmový hráč!“
Mohl bych pokračovat zednářským sdružováním do asociací, prorůstáním IT lobbingu na lokální i globální úrovni. Sepisujeme zednářské kodexy jako Lisabonská strategie, Přechod na digitální vysílání a další. Kamarádíme s byrokracií, každý nový zákon, paragraf a proces jsou přece úžasná obchodní příležitost.
Marketing se zdá být na stejné úrovni jako marketing výrobců vložek a jogurtů, takže trh roste a naše rozrůstající se komunita má tendenci myslet si, že je všechno v pořádku, a tak to má být. Kolečka se občas trochu zadrhnou, o kapsy svých zákazníků soupeříme přece i s výrobci zahradního nářadí a telefonními operátory. Marže utěšeně klesají, roční výnosy na zákazníka také. Řada společností žije z toho, jak jim kdysi zákazník podal prst a drží ho za ruku v lokti. Únik z této pasti je pro oběti obtížný.
Život uvnitř IT komunity je šťastný. Mluvíme v akronymech jako ADSL, VoIP, HDMI, WXGA, WLAN a tak dále. Jsme téměř absolutně přesvědčeni, že služby a výrobky, které zákazníkům nabízíme, jsou úžasné a nezbytně potřebné. Posouvají totiž jejich kvalitu života na tu naši, se stoly a kapsami plnými IT hraček. Zakládáme nové farmy plné našich zákazníků, kteří fungují jako pokusní králíci. Přes plot jim místo mrkve házíme patche, upgrady, krabice počítačových cereálií. Uniklé králíky pronásledujeme na golfová hřiště, pořádáme pro ně divadelní představení a happeningy, vozíme je po světě. Podobné akce platíme oběživem, které předem nebo v závěru vytáhneme z jejich kapsy. Je nás hodně a katastrofické vize, opřené nepochybně o „kvalitu“ IT služeb, předpovídají, že nás bude potřeba ještě několikanásobně víc.
Výsledkem pravděpodobně bude, že obávaný Digital Divide se projeví tak, že jedna skupina se bude navzájem krmit svými výrobky. Druhá té první nebude šťastně vůbec rozumět a bude její služby ignorovat, protože se bez nich prostě obejde. Nebo se zvedneme ze židlí a opustíme začarovaný kruh IT komunity? Podíváme se na náš svět realisticky zvenku a další generace našich výrobků a služeb bude respektovat lidské zvyklosti a návyky, opravdu sloužit a pokrývat skutečné potřeby?
