Předchozí generace působila ve své době lepším dojmem
Škoda Superb coby vlajkový model naší největší automobilky setrvává na rozhraní střední a vyšší střední třídy. Charakteru limuzíny by měl odpovídat i konzervativní design, a zde je první výrazný nedostatek tohoto auta. Vzhled vozu je cokoli, jen ne konzervativní. Na přídi, která působí usedle a neškodně, ještě není celkový dojem tak patrný, avšak při ohledání zbytku se již vynoří otázka, co tím chtěl pan designér říci. Bočnímu profilu příliš nesluší ultrakrátký převis kufru, opticky navíc tvarem světlometů a hranou nárazníku jakoby nadzvednutý. Kufr sám, respektive pohled zezadu bohužel znamená konečnou všem nadějím na konzervativní design. Vzhled odpovídající nejpompéznější generaci Korejců z devadesátých let zakončený půlmetrovým nápisem Superb pod znakem automobilky nemá s konzervativním pohledem na design vůbec co dělat. A přitom minulá generace, která hodně čerpala ze vzorového Volkswagenu Passat, si během faceliftů vytvořila více než solidní základnu, na níž mohli v Mladé Boleslavi stavět. Takto ale vzniklo tuctové auto bez vnitřního náboje, které se navíc brzy „okouká“, neboť jde proti současným designovým trendům, jež míchají konzervativní geny se sportovním outfitem. A označit Superb, který pokračuje v současné škodovácké designové linii pro starší a pokročilé, za auto sportovního vzhledu, to si snad netroufne ani firemní oddělení PR.
Uvnitř vozu jsou vzhledem k rozvržení prostoru znatelné jisté disproporce. Zatímco vzadu je místa pro tři basketbalisty, vpředu – zejména na místě pro řidiče – automobil prostorem zrovna neoplývá. Zejména oblast kolem pravé nohy trpí širokou středovou konzolí. Tvrdý obklad je neustálým kontaktem s kolenem nepříjemný a při delších cestách jeden neví, kam si má nohu zkroutit. Ve srovnání s konkurenčním passatem je to dost špatně vyřešený detail. Oproti předchozí generaci, která si tak trochu hrála na luxus, je interiér o poznání více spartánský. Ergonomii však nelze nic podstatného vytknout.
Testované auto poháněl základní benzínový čtyřválec o výkonu 125 koní a na celém autě jde spolu s převodovkou o nejpovedenější díly. Motor je ukázkově odhlučněný, má dostatečný výkon i relativně slušnou pružnost. Při dálničním cestování dokáže udržet spotřebu pod sedmi litry benzínu na sto kilometrů, jízda ve městě se s lehkou nohou směstná i pod hranici osmi litrů. Tomu všemu sekunduje přesná šestistupňová převodovka s krátkými a jasně vymezenými drahami. Při adekvátní práci s řazením má superb v téhle motorizaci dost kuráže i k bezpečnému předjíždění. Silnější motory možná uspokojí náročnější řidiče víc, nicméně základní motorizace v tomhle případě naprosto postačí k běžnému ježdění a ani zdaleka nepřipomíná špatný vtip v podobě základního motoru HTP ve fabii.
Odpružení je bohužel z neznámých příčin nastaveno hodně tvrdě. Auto pak poskakuje na každé nerovnosti a o nějakém žehlení i malých hrbolů na silnici nemůže být řeč. To se dá pochopit u nabroušeného hatchbacku s ambicí „napráskat“ dospělým sportovním vozům, nikoli však u automobilu, jehož cílovou skupinou by měli být manažeři a vyšší státní úředníci. Na nerovných površích je ze superbu „hopsadlo“, které by z jednoho vytřáslo duši.
Na rozdíl od minulé generace už Škoda auto netrpí ambicemi stavět superb cenově na stejnou úroveň, na které startují němečtí konkurenti vyšší střední třídy. Se základní cenou lehce pod šest set tisíc jde o solidní nabídku, a pokud někomu nevadí prapodivný design, stejnou výbavu naloženou do stejně velkého vozu bude shánět jen těžko.
klady
prostor vzadu
motor
převodovka
zápory
podivný design
prostor kolem řidiče
nudný interiér
tvrdé odpružení
tabulka
ŠKODA SUPERB 1.4 TSI
motor: přeplňovaný benzinový čtyřválec
Objem: 1390 ccm
Maximální výkon: 92 kW/125 koní
Převodovka: manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 201 km/h
Zrychlení z 0 na 100 km/h: 10,5 s
Kombinovaná spotřeba 7,5 l/100 km
cena: 574 900 Kč základní
