Posilování české koruny je dlouhodobým jevem. Makroekonomové se již dlouho shodují na tom, že je to kromě jiného přirozená reakce finančního trhu na očekávání vysokých příjmů České republiky z privatizací klíčových odvětví, které navíc vláda původně plánovala zahrnout do spotřeby rozpočtu na rok 2003. To by znamenalo, že by utržená eura či dolary ihned vyměnila za koruny, které musí - jak jinak - nakupovat od soukromých bank.
Žádné tajemství.
Tento záměr vláda nepřímo zveřejnila v tisku před více než půl rokem. Objevil se v různých médiích dostupných všem podnikatelům a manažerům, takže nejde o jev nahodilý, který by nikdo nečekal. Nakonec se v důsledku veřejného tlaku (nebo spíše tlaku různých průmyslových lobby) tyto částky do rozpočtu zahrnuly jen okrajově, centrální banka prosadila privatizační účet, na nějž ukládá přímo cizí měnu utrženou v privatizaci a nekonvertuje ji na koruny. Právě tyto konverze, které jsou očekávané, totiž uměle posilují korunu, protože obchodníci plánují větší poptávku po české koruně, a proto ji dopředu nakupují. Pokud by se příjmy z privatizace zahrnuly do rozpočtu na příští rok dle původního plánu vlády, by byl kurs asi ještě horší. Nevím, co by pak dělali pánové v Trutnově.
Kromě očekávání vysokých výnosů z konverze peněz utržených privatizací se koruna neustále posiluje také proudem zahraničních investic do České republiky. Zahraniční investoři a jejich banky do Česka pochopitelně investují eura a dolary, ale většinu těchto investic ihned mění na koruny, protože je potřebují na mzdy, budování a rekonstrukci staveb, energie a tak dále. Dopad to má obdobný jako konverze eur a dolarů utržených v privatizaci.
Tento trend bylo možné obecně vysledovat z vládních prohlášení i z rozsáhlého programu investičních pobídek ministerstva průmyslu, které jsou natolik (řada českých podnikatelů se domnívá, že až zbytečně) výhodné, že logicky lákají větší procento investorů ze zahraničí, než tomu bylo dříve. Tento trend se projevuje již déle než rok, navíc bylo možné dozvědět se o něm z ekonomického tisku, který se této problematice věnuje dost obsáhle a pravidelně. Nejde tedy o nic nečekaného a všechny firmy se na takový vývoj mohly připravit.
Bez rezerv to nejde.
Novitex, s. r. o., obdobnou situaci předpokládal a určitě i vzhledem k výši marží, které kontrahujeme, není pro nás tento vývoj nijak tragický. Zároveň není rozhodující, zda se měna zastaví na 30 nebo 29 korunách za euro. Fluktuaci okolo pěti korun za sezonu jsme očekávali a naše ekonomické plány tomu přizpůsobili. Každá firma musí mít vnitřní rezervy, ze kterých může čerpat, jinak nemá dlouhodobě šanci přežít. Ve světě, hlavně v západní Evropě, je nyní ekonomická krize, a Česko je jako malá země do značné míry závislá na exportu. Musí být tedy vždy schopné přizpůsobit se situaci ve světě. Vývoj měnového kursu je přitom pro exportéry téměř nejdůležitější proměnnou, firmy musejí umět na něj reagovat a bránit se proti nepříznivým vlivům, které jim přinese. Cesta je ve zvyšování produktivity - ta totiž obvykle představuje náklady vyjádřené v korunách, jako je pracovní síla či spotřeba energie, navíc je v silách firmy samotné ji do značné míry ovlivnit. Předpokládali jsme, že letos přijmeme asi 50 nových zaměstnanců. Možná jich přijmeme jen 30, ale rozhodně nás nemůže nepříznivý kurs nijak zásadně ochromit.
Novitex očekává v příštím roce obrat ve výši 350 milionů korun. Pokud bude koruna nadále vysoce posilovat, počítáme s možným propadem tržeb nejvíce o pět až sedm procent. Situace na trhu nikdy není tak stabilní, aby se v důsledku jednoho či druhého vlivu - ať již makro či mikroekonomického - nemohlo něco změnit.
Výhodné dovozy.
Důležitým momentem, na který se v Česku zapomíná, je fakt, že málokterá exportující firma může ve výrobě využívat pouze tuzemské suroviny. Pokud musí výrobní vstupy dovážet ze zahraničí, nakupuje je ve většině případů za eura a dolary, takže za ně vzhledem k současnému vývoji kursu koruny zaplatí méně. Propady v tržbách z nevýhodného kursu se tak v řadě případů téměř vyrovnají.
Novitex vzhledem ke své profilaci - vyrábí vysoce kvalitní tkaniny, širokou škálu neobvyklých manipulací, po kterých je na trhu poptávka a zákazníci jsou za ně ochotni platit ceny obsahující zajímavou marži - využívá zahraniční vstupy více než z 80 procent. Jsme vlnaři, česká vlna již téměř vymizela, navíc není v kvalitě, která by umožňovala výrobu jemných oblekových tkanin, takže zahraniční dodavatele stejně opravdu potřebujeme. Myslím, že v tomto směru nejsme jediní. Proto máme konkurenční nevýhodu v exportním kursu, ale konkurenční výhodu v kursu importním.
Každý podnikatel je zodpovědný za sebe a svoji firmu. Mnoho dobrých firem ve světě zkrachovalo proto, že nebyly dostatečně pružné, nedokázaly řádně reagovat na to, co se zrovna děje či dělo ve světové ekonomice. Vývoj měnového kursu vždy bude potenciální hrozbou. Myslet si, že to vyřeší stát a centrální banka, je krátkozraké, navíc před volbami zcela nepravděpodobné. Vláda přece chce, aby voliči pořídili levněji dovolenou, aby měli pocit, že ekonomika se dobře vyvíjí, jejich životní úroveň stoupá - prostě že jsou spokojení. Z tohoto požadavku určitě nesleví.
