Bankovky první československé emise v letech 1919 a 1920 byly vyrobeny pod státním dohledem v několika českých tiskárnách a bankovky vyšší hodnoty v zahraničí. Státní tiskárna platidel byla vybudována teprve v roce 1927 a v lednu následujícího roku v ní Národní banka československá (působila od roku 1926) zahájila tisk bankovek. Koncem roku 1928 měla tiskárna už 133 zaměstnanců (dnes kolem čtyř set). V roce 1937 jí byl na mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži udělen čestný diplom za tisícikorunovou bankovku vyrobenou podle návrhu Maxe Švabinského.
Na rubové straně bankovky je francouzským vzorem ovlivněný portrét paní Republiky, který se v různých obměnách objevuje na řadě československých bankovek. V současné době je, opět ve Švabinského pojetí, uplatněn jako lokální vodoznak na nových cestovních pasech. Do kamene je podoba paní Republiky vytesána nad vchodem do Státní tiskárny cenin, která ji používá jako firemní logo.
Po druhé světové válce pracovala Státní tiskárna cenin jako útvar emisní Státní banky československé. Od 1. července působila jako samostatný podnik s úkolem vyrábět peníze a státně důležité tiskopisy. Po roce 1989 a rozdělení Československa nadále pracuje především pro Českou národní banku a organizace finanční a úvěrové soustavy vydávající státně důležité doklady a tiskopisy. Tradicí tiskárny a státu je, že bankovky a jiné ceniny vznikaly ve spolupráci s významnými výtvarníky. Vedle Švabinského to byl například Alfons Mucha, Karel Svolinský, Albín Brunovský a další. Řada méně známých, nicméně dokonalých grafiků a rytců působila a působí přímo v podniku.
