Finanční ředitel společnosti Unilever věří, že se ekonomika vzpamatuje.
Robert Etman (35) Holanďan, v roce 1987 absolvoval technickou univerzitu v Delftách, obor aplikované fyziky. Později získal absolutorium na londýnském Institutu účetního managementu. Hovoří anglicky, francouzsky a německy, učí se česky. Zaměstnancem společn osti Unilever je od roku 1988. Svou dráhu začínal jako pracovník v holandských výzkumných laboratořích firmy ve Vlaardingenu, kde se zabýval progresivními metodami zpracování potravin. Později byl na dobu pěti let převelen do londýnského ústředí společnosti, kde působil ve funkci manažera pro mezinárodní financování. Od loňského roku působí jako finanční ředitel společnosti Unilever ČR.
EURO: Nastal již čas pro opětovné investování v České republice? ETMAN: Z krátkodobé perspektivy je třeba říci, že narozdíl od Polska nebo Maďarska prochází republika obdobím ekonomických obtíží. V Polsku či Maďarsku vlády provádějí politiku, která je investorům příznivě naladěna. Příznivá je daňová politika a také je tam lépe zajištěna ochrana věřitelů. Ale já věřím, že toto jsou problémy, s kterými se stát brzy vyrovná.
EURO: Česká vláda v loňském roce schválila investiční pobídky. Považujete je za dostatečné? ETMAN: Na to, aby se firma kvalifikovala pro nějakou podpůrnou akci, jsou pravidla velice striktní. Limit pro minimální investice je velice vysoký. Deset milionů dolarů je pro mnohé malé a začínající potencionální zahraniční investory nebo ty, k teří by chtěli v ČR investovat poprvé, vlastně na zkoušku, suma velmi vysoká. Domnívám se, že limit by měl být výrazně snížen. Například ani na nás se tyto pobídky nevztahují. Jsou natolik zúžené, že ve srovnání s Polskem a Maďarskem nemoh ou mít dostatečný dopad na výši investic.
EURO: Před časem jste uvedli, že ve střední a východní Evropě uvažujete o dalších akvizicích. Trvá tento záměr, poohlížíte se po investičních příležitostech a budou se týkat i České republiky? ETMAN: Ano.
EURO: Můžete být konkrétnější? ETMAN: Unilever vlastně neustále zvažuje možnost nějakých investic po celém světě, ať už v rámci organického růstu, anebo akvizic. V regionu střední a východní Evropy jsme si vytipovali dvě tři priority, na které se zaměřujeme. Bohužel , současné klima je do značné míry ovlivněno krizí v Rusku, takže mnohé ze záměrů se zatím neuskutečnily, ale pořád je nepouštíme ze zřetele.
EURO: Co považujete za priority? ETMAN: Jsou to firmy, kde určité základní fondy a lidské zdroje jsou natolik silným příslibem, že jim v našich úvahách dáme přednost před podobným podnikem třeba v západní Evropě. V takovém případě potom samozřejmě spolu s fi nančními investicemi na místo pošleme i naše nejlepší lidi.
EURO: To ale není příliš konkrétní odpověď. ETMAN: Konkrétní je poměrně dost, Unilever prostě má určité záměry, které se prosazují v daném regionu. Hodláme rozvíjet naše základní činnosti, ať už v rámci organického růstu, nebo akvizic, a stanovíme si určitý rámec, v kterém budeme postupovat a investice uskutečňovat.
EURO: Dáváte přednost vstupu do stávajících výrobních kapacit, nebo výstavbě na zelené louce? ETMAN: Nedá se to asi říct jednoznačně, záleží na důkladném obchodním uvážení situace. Například v Povltavských tukových závodech v Nelahozevsi jsme v roce 1992 zachovali velkou část stávajících kapacit, ale samozřejmě jsme velice inve stovali do nové technologie. Nepreferujeme ani ten, ani onen způsob. Prostě se rozhodujeme podle toho, co je v dané situaci výhodné. A to uděláme.
EURO: Zastavme se u nelahozevského podniku. Vyrábí rostlinné tuky, je dosti závislý na dodávkách základní suroviny z ústecké Setuzy a z Mila Olomouc. Jak se díváte na to, co se teď v Milu a v Setuze děje, na spojování těchto firem? ETMAN: Samozřejmě situaci sledujeme. Důležité je, že jak Setuza, tak Milo jsou pro nás odedávna důležitými dodavateli a zůstávají spolehlivými zdroji rostlinných olejů. Jestli je to jeden zdroj nebo dva, není zase tak důležité. Důležité je, že j e to zdroj spolehlivý. Pravda, trochu nás nyní znepokojuje, že jak Milo, tak Setuza tráví obrovské množství času vyřizováním jakýchsi finančních záležitostí. Znamená to, že jejich výrobní kapacity nejsou dostatečně využívány.
EURO: A neznepokojuje vás nejasné vlastnictví v těchto podnicích? ETMAN: Ano i ne. Vlastnická struktura podniků se nás v podstatě netýká a žádným způsobem do ní nezasahujeme. Na druhé straně nás do jisté míry znepokojuje skutečnost, že v Setuze nejsou fondy na nové investice, což může do budoucn a představovat určité riziko.Doufáme však, že se finanční situace vyřeší a pokud podnik zůstane podnikem jediným, bude určitě spolehlivým zdrojem.
EURO: Zastavme se ještě u vaší výroby zmrzlin. Před lety jste v pražském Pragolaktosu měli pronajaté výrobní kapacity a dva roky vyráběli zmrzlinu Algida. Po privatizaci jste z podniku museli odejít, zmrzliny jste k nám z velké části dováželi z Maďarska. Teď se zase výroba do ČR vrací, spolupracujete s brněnskou firmou Rovner. Ani před lety v Praze, ani nyní v Brně nevyrábíte ve svém. Nebojíte se, že se jednoho krásného dne zase budete muset vrátit do Maďarska? ETMAN: S firmou Rovner máme velmi dobrou dohodu a doufáme, že se situace jako v Pragolaktosu nebude opakovat. Smlouva je podepsána na pět let, prozatím spolupracujeme půl roku a jsme všestranně spokojeni. V době, kdy se zmrzl ina vyráběla v Pragolaktosu, jsem tady ještě nebyl, takže neznám podrobnosti. Musím ale dodat, že jsme nedodávali zmrzlinu pouze z Maďarska, ale zhruba třetinu trhu jsme zabezpečovali produkcí z Tipy Třebíč.
EURO: Stejně je to kus opatrnosti, když v tuzemsku nemáte vlastní výrobu zmrzliny. ETMAN: Myslím, že tomu tak není. Právě v této době investujeme do vlastní výroby na Slovensku. S Rovnerem to bylo v podstatě docela jednoduché. Oni si dříve nestáli nejlépe, ale přitom udělali velkou investici do nových výrobních zařízení, která byla naprosto podle našich standardů - velice kvalitní, moderní. Oni měli výrobní kapacity navíc, my je potřebovali. V takové situaci nemělo smysl, abychom investovali do vlastní výroby.
EURO: Vybírali jste spolupracující firmu z více zájemců? ETMAN: Výrobců byla celá řada, ale zdaleka ne všichni dosahovali našich vysokých standardů. Vlastně z těch, kteří o spolupráci s námi měli zájem, požadavkům vyhověl pouze Rovner.
EURO: Vraťme se ještě do loňského roku. Řadu výrobců velmi zasáhla ruská finanční krize, jak vám se podařilo zotavit se z ní? ETMAN: Do Ruska jsme vyváželi zmrzlinu, tělová mýdla, margaríny. Zmrzliny a mýdla již nevyvážíme. Skončit jsme dočasně museli i s vývozem margarínů, znovu byl zahájen až letos, ale už asi jen v třetinovém objemu. V současné době m ateřská Unilever investuje do výstavby továrny na margarín přímo v Rusku, čili to bude místní výrobní kapacita. I v tisku se psalo o tom, že jsme museli propustit asi stovku zaměstnanců Povltavských tukových závodů v Nelahozevsi. Do značné míry to bylo dáno právě tím, že se objem vývozu do Ruska značně snížil.
EURO: Loni firma zvýšila tržby o 0,9 miliardy na 6,2 miliardy korun, export vzrostl o osmnáct procent. Věříte, že se totéž povede i letos? ETMAN: Zatím jsme v polovině roku, takže se to nedá odhadnout. Pravdou je, že Unilever je součástí české ekonomiky a ekonomika jako celek si zrovna dobře nevede, takže my jsme také postiženi. Jisté je, že situace je napjatější než v loňském roce.
EURO: Kdy očekáváte obrat k lepšímu, kdy se ekonomika skutečně odrazí ode dna? ETMAN: Velice mě povzbuzují údaje o nárůstu maloobchodního prodeje a také o zvýšení důvěry spotřebitelů. Pokud se však podíváme na české výrobní kapacity, celý český průmysl, tak si uvědomíme, že k tomu zbývá ještě pořádný kus ces ty, to platí hlavně o velkých podnicích. Odhadoval bych, že revitalizace spotřebitelského trhu by mohla nastat někdy koncem letošního roku. Co se týká exportu a obchodní bilance, tam to ještě nějakou dobu potrvá. Souvisí to s tím, že korun a je pořád velmi silná. Jinak na potvrzení toho, co jsem říkal, v prvním kvartále hrubý domácí produkt vykazuje určitý spotřebitelský nárůst.
EURO: Co si myslíte o připravované novele zákona o konkursu a vyrovnání, která je snad už dvanáctá v pořadí, bude to už správný zákon? ETMAN: Rozhodně si nemyslím, že je to pravé ořechové. Myslím, že zákon je potřeba od základu přepsat. Ačkoliv třeba v této novele je celá řada pozitivních prvků.
EURO: Myslíte si, že pomýlená je celková filozofie zákona? ETMAN: Řekl bych, že záměr toho zákona je bezpochyby správný a dobrý, ale obsahuje celou řadu fundamentálních principů, které podle mého názoru dobré nejsou. Mám dva příklady. Doposud důkazní břemeno spočívá na věřiteli, což do značné míry chrání dlužníka. Dlužník sice potřebuje ochranu, ale ne zase tak velikou. Druhá věc, která do jisté míry vyplývá z té první , je celkové fungování správce konkursní podstaty. Správce je jmenovaný soudem a nemá motivaci na uzavření konkursního řízení, v jeho moci není nějakým způsobem řídit nebo kontrolovat věřitele.
EURO: Správci konkursní podstaty by měli být jmenováni nebo schvalováni věřiteli? ETMAN: Věřitel by bezpochyby měl mít možnost zasahovat do toho, kdo se stane správcem konkursní podstaty, a měl by mít možnost zasahovat i do celého procesu vyřizování konkursu nebo vyrovnání. Důležité ovšem je, že správce jmenovaný soudem v podstatě na neomezenou dobu a placený od hodiny nemá zájem na co nejrychlejším vyřízení záležitosti. Cílem takovéhoto administrativního opatření by mělo být, aby co nejrychleji byly uspokojeny požadavky věřitelů.
EURO: Unilever se účastní nějakého konkursu jako konkursní věřitel? ETMAN: Asi dvou tisíc konkursů. Konkurs běží pět let, než je vyřízen. Čili není to jen od loňska, ale už z dřívějšího období.
EURO: Co jste získali v takových řízeních? ETMAN: Především vysvětlím, o jaké případy se jedná. Pětadevadesát procent jsou vlastně malí odběratelé zmrzliny. Na to, aby bylo možné dluh odečíst z daní, je v České republice nutné zahájit soudní řízení. To už nemá nic společného se zákonem o konkursu a vyrovnání, ale s daňovým zákonem. Znamená to, že pokud by toto bylo vyškrtnuto ze zákona o daních, anebo kdyby byla stanovena nějaká minimální hranice výše dluhu, mohli bychom pětadevadesát procent našich konkursů vyškrtnout.
EURO: Jde vám o odpis pohledávek, které máte vůči dlužníkům? ETMAN: Ano. V současné době je možné v závislosti na době trvání část dluhu odepsat. Aby ale bylo možné odepsat celkovou výši dluhu, je nutné zahájit soudní řízení. A to i v případě, kdy předem víte, že nezískáte ani haléř.
EURO: Můžete říci, pokud to není obchodní tajemství, jakou částku prostřednictvím konkursů vymáháte? ETMAN: Tři sta milionů korun.
EURO: To je zhruba i objem investic určených letos pro Českou republiku. ETMAN: Ano, asi tak.
EURO: Máte ještě nějakou zásadní výtku k novele zákona o bankrotu? ETMAN: Není například přesně definováno, kdy se věřitel může obrátit na soud se žádostí o prohlášení konkursu. V současné legislativě stojí, že je to v případě, kdy dluhy nejsou dlužníkem placeny „delší dobu . To je velmi nejasná defin ice. Dál, musí to být v případě, kdy dlužník vydal pokyn bance, aby zastavila vyplácení peněz. To se dá v praxi velmi těžko dokázat. Přáli bychom si něco velmi jednoduchého, například formulaci, že pokud nejsou závazky plněny do dvou nebo tří m ěsíců, může se věřitel obrátit na soud. Nechápeme, proč je zákon natolik nejasný. Navíc se domnívám, že v situaci, kdy nebyl změněn daňový zákon, který vyžaduje, aby pro odepsání plné výše dluhu z daní bylo zahájeno soudní řízení, prostě není m ožné, aby se věci hnuly kupředu. Přitom jen naše společnost by soudům odebrala 1500 případů, které jsou v řízení.
EURO: V České republice se budou snižovat daně z příjmů, nakolik je to pro vás atraktivní? ETMAN: V Maďarsku je úroveň daní nižší o dvacet procent, a může být dokonce ještě nižší, pokud to má sloužit jako pobídka k investicím. V Polsku se teď zvažuje zavedení dvacetiprocentní daně. Čili snížení z pětatřiceti procent na jednatřicet je sice dobré, ale nestačí, pokud chce být Česká republika více konkurenceschopná. A ještě důležitější jsou odpočitatelné položky. Podle českého daňového zákona se mohou odečíst pouze náklady, které vedou k přímému zisku. Je ovšem celá řada nákladů nezbytných k tomu, aby bylo možné provozovat podnik, ale které přitom nemají přímý vztah k zisku. Jsou to například náhrady škody. Pokud dojde ke zničení zásob, jejich cena není odečitatelná. Je to velice zvláštní. K dybych totiž zničené nebo poškozené zásoby prodal za pouhou korunu podniku, který je zlikviduje, odčitatelná položka by to byla. Pro ilustraci. Oficiální úroveň zdanění je v zemi 35 procent. Vzhledem k velkému podílu nákladů, které nejsou odeči tatelné, se však reálná úroveň zdanění pohybuje mezi pětačtyřiceti až padesáti procenty. Pokud by se mě vláda zeptala, jestli bych si raději přál širší škálu odečitatelných položek než snižování sazby, samozřejmě bych hlasoval pro odečitatelné položky.
