Menu Zavřít

Podnik dvou jídelníčků

24. 8. 2010
Autor: Euro.cz

Fúzní počin spíše pro nenáročné jedlíky

Na pražské Palmovce, kde jsme v letošním roce objevily báječný Curry House, o kterém jsme na těchto stránkách za tepla referovaly, všimly jsme si i podniku s povážlivě fúzním názvem Thai Oishi – Thai and Sushi restaurant. Podle vizitky má pobočku i v Nuslích, je nekuřácký, wi-fi signálem opatřený, můžete platit hned třemi druhy karet a nepohrdnou tu ani stravenkami. Úplně se nám z těch možností zatočila hlava…
Interiér představuje jediná místnost s dřevěným (vkusným, leč úděsně tvrdým) nábytkem, holými cihlovými zdmi a dlaždicovou podlahou, při velkém náporu hostů vás usadí i u vchodu do kuchyně pod elektroměry. Na thajský charakter restaurace zatím poukazuje jen pár portrétů královské rodiny a turistické fotografie krás Thajska. Zpoza vysokánského baru se však po chvíli vyloupne drobná servírka a obtěžkána dosti ulepenými jídelními „knihami“ – jednou s thajskými, druhou s japonskými pokrmy – nám cupitá v ústrety.
Na to, že dva podané jídelníčky jsou jeden pro thajskou a druhý pro japonskou nabídku, groteskně přicházíme až ve chvíli, kdy se přistihneme, jak už drahnou dobu komentujeme diametrálně odlišné chody v permanentním úžasu, kam se v našem exempláři poděly. Nabídka obou kuchyní je značná a nešetří přívlastky typu „deep frost“ apod. Situace si evidentně žádá obezřetnosti. Fotodokumentace naznačuje, že sushi je předpřipraveno na táccích po šesti kusech, chtěly bychom jako předkrm vlastní kombinaci, to však nelze. Se syrovými rybami nehodláme v této cenové kategorii experimentovat, a tak se uchylujeme k šestici avokádových maki, polévce miso shiru a krevetovým koláčkům, z thajské nabídky pak k červenému a zelenému kari s kuřecím masem a rýží.
Vzhledem k horkému počasí volíme pivo Holba, které je pro nás premiérou. Bláhově se radujeme, že je nabízeno něco jiného než „velká“ piva, ne-chuť Holby nás ovšem po chvíli přiměje přísahat, že nikdy více… S vínem bychom si však byly nepomohly – jeden druh stolního červeného a jeden bílého v obřích lahvích v lednici – toť vše, co je k mání. Stále však ještě doufáme, že jídlo tento poněkud tristní dojem napraví.
První na stůl přichází polévka miso shiru ve stylově dřevěné, červeně lakované mističce. Její chuť je v pořádku, obsahuje to, co má – proužky jarní cibulky, pár řas a několik kostiček divně pórovitého a trochu tuhého tofu – podezříváme kuchaře, že jej snad předtím osmažil ve woku.
Sushi je prototypem fádnosti, rozvařenou rýži v kombinaci s natvrdlým, mírně už zčernalým avokádem nevylepší kopeček wasabi ani růžový nakládaný zázvor.
Tři hlubokozmrazené krevetové koláčky byly následně i hluboce prosmaženy tak, že se vkrádá až proustovská reminiscence smažených pokrmů českých sjezdovek v plné lyžařské sezoně. Kromě zmíněných krevet, jež jsou v menšině, tu jako pojivo funguje směs nedefinovatelného rybího filé. Koláčky si lze zpestřit smočením v lehce pálivé sladké červené omáčce (té, kterou lze zakoupit v kterékoli vietnamské večerce) s viditelnými kousíčky chilli, která spolu se smaženou krustou chuti ve finále jasně dominuje; vnitřek koláčku přestává hrát jakoukoli roli, o což tu zřejmě původně šlo.
Sotva jsme rýply do sushi a rozkrojily krevetovou smaženku, už je tu nekompromisně curry včetně pořádné bábovky rýže. Co počít? Zrychlujeme tempo. Dlužno říct, že s výjimkou tohoto obslužného excesu si nás servírka pranic nevšímá, natož aby odklízela nádobí – špinavé talíře po předkrmech zůstávají na stole až do našeho odchodu. O dezert pak musíme téměř škemrat. Ostatně i servírčina schopnost komunikovat česky je velmi omezená. Ještě že se to trochu snaží dohnat širokým úsměvem.
Zelenému curry není co vytknout, podaná varianta obsahuje zelené fazolky, červenou papriku, bambusové plátky a lístky bazalky. Rýži jsme v souladu s jídelníčkem žádaly lepivou, mají však jen jasmínovou. Červené curry, o poznání řidší, zahrnuje kromě kuřecího masa kolečka mrkve, fazolky a bambusové plátky. Omáčka chutná dobře, je dost ostrá (zdejší lístek bohužel neobsahuje „papričky“ signalizující stupeň pálivosti, aby host věděl, nač se má připravit), ale být o kapku hustší, zavděčila by se nám více. Stran kuřecího nelze než poznamenat, že chutná stejně nicotně jako ve většině pražských podniků (s výjimkou několika solitérů, kde nepoužívají maso oněch ubožáků z velkovýkrmen). Vzhledem k cenám však jiné exempláře než z velkochovu ani čekat nelze.
Aby byl dojem úplný, říkáme si o dezert – banán v kokosovém mléce a japonskou zmrzlinu ze zeleného čaje. Obé se před námi ocitá v zelených skleněných miskách, jejichž zeleň však hravě přebije obrovský kopec čajové zmrzliny zvící tenisáku. Obvykle lehounce tónována maximálně pistáciovým odstínem, zde bravurně konkuruje optimistické barvě zeleného pažitu. Chutná především po sušeném mléce (respektive po sunaru).
Banán v kokosovém mléce jsme si raději dopředu nijak nepředstavovaly, což se vyplatilo. Kdo by totiž čekal misku s ohřátým a osoleným kokosovým mlékem, v němž plovou špalíky dosti již přezrálého banánu a vše je nádavkem posypáno roztlučeným opraženým sezamem? Že by společně se solí kuchař pražil sezam do jiného jídla a tuto směs pak hospodárně využil v případě našeho dezertu? Tato kombinace je natolik nečekaná, že část našeho týmu z ní má jakýsi zvrácený požitek: chuťové buňky se zřejmě radují, že okusily naprostou novinku. Jaké je však naše překvapení, když doma po trošce googlování vyjde najevo, že sůl do tohoto dezertu prostě patří! Takže omluva kuchaři :-).
Za dnešní poměrně opulentní hody platíme 719 korun, což se na první pohled jeví jako dobrá cena. Dobrý dojem jsme si však z Thai Oishi neodnesly. Servírku jsme již zmínily; chody předkládá v pořadí, v jakém je kuchař stačí vyrábět, takže se vám na stole hromadí stydnoucí pokrmy a neodklizené nádobí. Výběr nápojů i jejich kvalita jsou pak podprůměrné. Při nesmyslně obsáhlých jídelních lístcích navíc nelze předpokládat čerstvost surovin, nemluvě o tom, že tři z jídel, jež jsme si původně chtěly objednat, nebyly ani k dispozici.
Pokud ale bydlíte za rohem, nejste moc nároční a rádi se hodně a ne moc draze najíte, asi budete spokojeni. Vážit cestu na Palmovku se však do Thai Oishi podle našeho názoru nevyplatí.

Thai Oishi
Thai and Sushi Restaurant
Adresa: Novákových 9, Praha 8
Tel.: 223 002 078
www.thaioishi.cz
Otevírací doba: po–pá 10.30–23.00, so–ne 12.00–23.00
Druh kuchyně: thajská a japonská
Cena vody: Aquila 0,33l 25, –

Hodnocení restaurace:
jídlo 41 bodů z 50
obsluha 10 bodů z 20
nápoje 5 bodů z 10
prostředí 9 bodů z 10
Kvalita/cena 5 bodů z 10
Celkem 67 bodů z 100

VALUE FOR MONEY 5/10

• + jídlo pro nenáročné za přijatelnou cenu
• – absolutně letargická obsluha

Výběr z jídelního lístku:
Tom Kha Gai (Voňavá polévka z kuřecího masa, citronové trávy a kokosového mléka) *70,–
Miso shiru, polévka ze sojových bobů *45,–
Avokado Maki *70,–
Hiyachi Wakame, salát z mořských řas *130,–
Tekka Don, mísa s rýží a plátky tuňáka *180,–
Saba Steak, steak z makrely *170,–
Banán v kokosovém mléce *75,–
Zmzlina ze zeleného čaje /1 ks *50,–

bitcoin_skoleni

Výběr z nápojového lístku:
Holba 11° čepovaná, 0,3 l *20,–
Singha-thai, láhev 0,33 l *55,–
Pilsner Urquell 12, láhev 0,5 l *45,–
Bílé a červené víno dle nabídky 0,2 l *35,–
Láhev 0,75 l *160,–

  • Našli jste v článku chybu?