Jen souhra okolností? Anebo signál, že se hoši od vody umějí otáčet? Špičkoví kanoisté se objevili v zákulisí lyžařských světových pohárů na české půdě. Pomáhali. A vydělávali (si). Jako živnostníci.
Foto: Tomáš Nohejl
Osudný ruský šťouch
Jednoho z favoritů libereckého Ski sprintu, Rusa Peťuchova, „vyřídil“ český reprezentant na divoké vodě. Stanislav Ježek působil na tratích jako videorozhodčí a Rusa usvědčil, že vyjel z vyznačeného koridoru. „Jenže taky jsme chytali trenéry, kteří vstupovali do zakázaných zón, anebo monitorovali nesprávně rozvěšené reklamy. To už se mi líbilo míň, nejsem policajt,“ říká s úsměvem 34letý chlapík, sám dvojnásobný vítěz závodu světového poháru.
Živnostenský list má už 12 let. Začínal s počítačovými sítěmi a programováním, teď zastupuje navíc švýcarský softwarový program Dartfish. „Kamarádi věděli, že něco dělám s počítači, tak mi řekli, sežeň si to a nauč se to,“ vysvětluje, jak se k němu dostal.
Trénink mu zabere denně tři (v zimě) až pět (v létě) hodin čistého času, zbytek věnuje práci. Teď, co má dvě malé děti, vysedává u stroje po nocích. „Někdy jedu až do rána, jak je potřeba.“ Trenéři mu vlastní byznys nevytýkají. „Vědí, že dokážu vyhrát i s tím, když pracuju.“ Lidi z branže často ani nevědí, s kým mají tu čest. „Věděl jsem vždycky, že se budu muset živit prací, ne sportem. A hlavně mě to baví,“ povídá. Zatím jede sám na sebe, režim a tempo si koriguje podle potřeb sportu a rodiny.
Jako špičkový kanoista bere plný plat ve vysokoškolském rezortním centru. Teď k tomu už ale víc vydělá vlastní prací. „Nežiju si špatně, ale ani ne nad poměry.“
Před Vánoci šidil sportování, protože potřeboval našetřit. Aby mohl v novém roce pořádně potrénovat. Na pětitýdenní kemp na olympijský kanál do australského Penrithu bere s sebou celou rodinu. „Padne na to roční výdělek, ale stojí mi to za to,“ říká.
Živobytí ze dvou stran
Ježkův mladší kamarád z divoké vody zatím jen potřeboval praxi ke studiu na pražské FTVS. Později si něco přivydělat. „Mám teď jen poloviční úvazek, tak se musím víc snažit a starat,“ říká 26letý Lukáš Kubričan. Pyšní se titulem juniorského mistra světa, absolvoval desítky závodů světového poháru. Teď pomáhal dvakrát skokanům v Harrachově při jeho organizaci. V press centru dohlížel na to, aby se dostaly do světa informace o jeho známých z Armádního centra Dukly, kde také působil. „Jako sportovec jsem znal závodění a neviděl jsem to, co je za tím,“ přiznává člen sportovní rodiny. Jeho bratr Pavel působil v týmu Šárky Záhrobské a teď se tlačí mezi českou špičku běžeckých vytrvalců. Teta Marcela byla úspěšnou reprezentantkou ve vodním slalomu, stejně jako její manžel Jiří Prskavec, účastník olympijských her.
Díky známým se jednou Kubričan dostal k agentuře Česká sportovní. „Umožnili mi, abych se zapojil do příprav českých zápasů v tenisovém Davis Cupu a Fed Cupu,“ vzpomíná. „Pak jsem navázal spolupráci s MD Production, která se specializuje na vytváření zázemí pro novináře při velkých sportovních akcích.“
Pracoval už v týmu okolo zápasů hokejové NHL v Praze, měsíc strávil při mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. To považuje za vrchol své pracovní kariéry. „Tam jsem se skutečně hodně naučil. Bylo to náročné, protože jsme pro novináře obsluhovali tři tisková střediska a museli jsme řešit mnoho problémů. A to mě zocelilo,“ vypráví. „Pokud bych dostal nabídku z oblasti sportovního marketingu, okamžitě bych po ní skočil. Sice se mi líbí i trenérství, ale to nemá takovou budoucnost.“
Teď ale zase skáče do kajaku, protože ho čeká možná klíčová sezona jeho kariéry. „Česká špička se výrazně rozšířila a o ta tři místa na olympiádě se nás bude prát osm, možná dokonce deset. Tedy tolik, jako nikdy v historii.“ Do užšího výběru se chce dostat nejen pro vidinu Londýna pod pěti kruhy, ale také proto, aby si zajistil živobytí.
Mistři světa stavějí stany
„V byznyse je mnohem tvrdší konkurence, a hlavně nečistější, než ve sportu,“ omlouvá se Martin Rajnoch, když mírně tají některá čísla o svém podniku, který rozbalil i v Liberci na Ski sprintu. Bývalý juniorský šampion na hladké vodě (na double kanoi C2 spolu se Šlocarem) musel skončit s kanoistikou kvůli dvěma operacím srdce. Teď už hraje „jen“ ragbyovou ligu za Petrovice. „Týmový sport mě naplňuje úplně jiným způsobem. Po půl roce jsem se sám sebe ptal, jak jsem mohl tak dlouho vydržet jako samotář na lodi,“ říká teprve 25letý mladík.
Měl zakázkovou výrobu na nábytek a před dvěma lety s partnerem Martinem Syrovátkou založil firmu Marty’s, která se zabývá stavbou velkokapacitních stanů pro sportovní podniky nebo hudební festivaly. Dělají třeba snowboardový SnowJam, bikový Špindl opening nebo eurofestivaly, zaměstnávají 15 lidí. „Sport mě baví nejvíc, to je jasný,“ říká Rajnoch, bratr fotbalového reprezentanta, který působí v tureckém Anakaragücü. „Už jsme se bavili o tom, co bychom vymysleli společně, až se jednou vrátí…“
Jeho parťák Viktor Jiráský získal titul juniorského mistra světa také na deblu, ale o pár let dřív, s Machačem. A oba pak ještě s Doktorem a Netušilem dobyli dospělou evropskou medaili na čtyřce. Stále jezdí na dračích lodích. Vyučený kuchař vedl podnik na Palackého náměstí, pak skončil. Až ho zaměstnal Rajnoch, kamarád z podolské loděnice KVS. „Bude dělat obchod, je kreativní, vyzná se,“ chválí ho.
