CHRISTIAN POLYKARP ERXLEBENNěmecký lékárník a textilní podnikatel Christian Polykarp Erxleben se na přelomu 18. a 19. století výrazně zasloužil o rozvoj Lanškrouna. Kromě lékárny „U milosrdného samaritána“ založil ve městě také moderní tkalcovnu lnu, která zaměstnávala přes pět stovek dělníků.
CHRISTIAN POLYKARP ERXLEBEN Německý lékárník a textilní podnikatel Christian Polykarp Erxleben se na přelomu 18. a 19. století výrazně zasloužil o rozvoj Lanškrouna. Kromě lékárny „U milosrdného samaritána“ založil ve městě také moderní tkalcovnu lnu, která zaměstnávala přes pět stovek dělníků.
V okolí východočeského města Lanškrouna se již od středověku pěstovalo velké množství kvalitního lnu, který patřil mezi nejlepší v Čechách. Většinou se však pouze spřádal a tkal se jen pro místní potřebu. Domácí tkalci produkovali jen nejhrubší přízi a dodávali na trh zcela obyčejný druh lněného plátna. Pravděpodobně z nedostatku tržních příležitostí či finančních prostředků neexistovala v kraji koncem 18. století ještě žádná plátenická manufaktura.
Tohoto nedostatku si byl dobře vědom německý chemik a lékárník Christian Polykarp Erxleben, který se mimo jiné zabýval bělením přízí. Provozem lékárny „U milosrdného samaritána“, v níž připravoval i kvalitní bylinné likéry, získal dostatek prostředků pro založení vlastní textilní továrny. Podnik dostal název „Zitz-Kotonund Leinwandfabrik“ a roku 1828 zaměstnával kolem pěti set dělníků.
NEÚSPĚŠNÉ BĚLENÍ
Christian Polykarp Erxleben se narodil roku 1765 v rodině protestantského kazatele v Parensen u Luthershausenu v Dolním Sasku. V letech 1780 až 1786 se vyučil lékárníkem v Göttingenu a praktikoval ve Würtzburgu a Stuttgartu.
Roku 1789 přijel dostudovat do Vídně a zařadil se do okruhu blízkých přátel českého chemika Ignáce Borna. Seznámil se u něj s metodou chemického bělení (takzvané rychlobělení), kterou měl následně uvést do praxe.
Na jaře roku 1791 odešel do Náchoda, kde se chystal novou metodu předvést v manufaktuře Franze Sperlinga. Nakonec ale chemické bělení do podniku nezavedl, protože došel k závěru, že by ke kýženým výsledkům nevedlo. Sperlingovu nabídku na další spolupráci odmítl a začal se intenzivně zabývat myšlenkou na vlastní podnikání. OD CHEMIE K LÉKOVKÁM Z Náchoda zamířil do zhruba sedmdesát kilometrů vzdáleného Lanškrouna, kam ho pozval tamní faktor (obchodník s textilem) a nájemce vrchnostenské vinopalny František Pernikář. V jeho službách pokračoval v chemických pokusech a roku 1792 získal dokonce privilegium na nový způsob výroby kyseliny vitriolové.
Po Pernikářově smrti se roku 1794 oženil s jeho dcerou Annou, čímž získal značný majetek. Ve městě si proto ještě tentýž rok otevřel vlastní lékárnu „U milosrdného samaritána“, při které byla i malá botanická zahrada.
Podnikání se mu od počátku dařilo. V lékárně vedle léků připravoval i originální bylinný likér Londer, o který byl zájem až v Londýně. Roku 1795 proto přikoupil další pozemky, stal se majitelem vinopalny a získal i takzvaný Anenský dvůr, který z části přestavěl.
PRVNÍ NA LANŠKROUNSKU
Jeho hlavním cílem ale bylo vybudování vlastní textilní manufaktury, protože si dobře uvědomoval, že jejím provozem by mohl ve lnářském kraji získat velké jmění. K rozjezdu takovéhoto podnikání však potřeboval určitý kapitál, který nastřádal teprve roku 1800.
Nejdříve si nechal zhotovit větší počet tkalcovských stavů a zaměstnal dva zkušené tkalce ze severovýchodních Čech. Jejich výrobky se pak staly vzorem pro další tkalce, kterých firma do roku 1802 přijala celkem 32.
Erxleben investoval do výroby zhruba 50 tisíc zlatých a zboží se snažil prodávat hlavně v cizině. Aby mohl podnik dále rozšiřovat, požádal roku 1802 o tovární oprávnění, které mu bylo obratem uděleno. Továrna dostala název „Zitz-Koton- und Leinwandfabrik“ a stala se prvním velkým textilním podnikem na Lanškrounsku.
Razítko z Erxlebenovy manufaktury, počátek 19. století. |
ABY BÍLÁ BÍLOU BYLA
V celém regionu se tehdy tkalo převážně hrubé plátno, protože příze neměly dobrou kvalitu. Dalším nedostatkem bylo nekvalitní bělení, které se ale Erxleben rozhodl brzy vyřešit. Roku 1808 zakoupil v Sázavě u Lanškrouna mlýn a přebudoval ho na velké moderní bělidlo s 12 prostornými káděmi a kotli.
Tovární výroba i odbyt se rychle rozrůstaly. Po roce 1810 pracovalo v továrně již 156 lidí, podnik byl vybaven jedním požehlovacím strojem, jedním značkovacím strojem, dvěma velkými soustruhy, válcovým tiskařským strojem a čtyřmi stroji lešticími.
Ve 20. letech 19. století se název firmy změnil na Gebrüder Erxleben Comp. Kotton und Leinwandfabrik. V té době společnost denně vyrobila 2400 štočků bílého plátna, 500 kusů běleného plátna, 1600 kusů potištěného plátna a 6000 tištěných plátěných šátků. Podnik dodával zboží armádě a vyvážel do Itálie, Turecka i Uher.
SBOHEM A ŠÁTEČEK Od roku 1828 se začal závod zabývat i výrobou bavlněných látek, lněné tkaniny ale nadále převažovaly. Vyráběl se převážně damašek, kanafas, cvilink a grádl. Do ciziny se ročně prodalo zboží zhruba za 53 tisíc zlatých, do Čech za 31 tisíc zlatých.
To však byl vrchol, kterého podnik nakonec dosáhl. Christian Polykarp Erxleben totiž roku 1831 zemřel a slibný rozvoj firmy se zastavil. Vedení továrny převzal Erxlebenův syn Eduard Norbert, který se stejně jako otec vyučil lékárníkem. Podnikatelské nadání ale bohužel nezdědil a rodinný podnik v chodu neudržel.
Konkurence bavlněných látek, která lnářskou produkci citelně ohrožovala, a zastarávání výrobních postupů způsobily, že se firma roku 1845 ocitla v konkurzu. Od roku 1851 už nepracovala ani valcha a bělidlo a roku 1858 celá textilní továrna rodiny Erxlebenů zanikla.
|CHRISTIAN POLYKARP ERXLEBEN (1765-1831)Německý lékárník, chemik a textilní podnikatel Christian Polykarp Erxleben se narodil 3. června 1765 v Dolním Sasku. Lékárníkem se vyučil v Gšttingenu, největší část života však strávil v Lanškrouně. Nejdříve pracoval pro Františka Pernikáře, roku 1794 se oženil s jeho dcerou a ve městě si otevřel vlastní lékárnu. O šest let později založil textilní manufakturu, která se do roku 1828 rozrostla na velký podnik. Byl členem Vlastenecko-hospodářské společnosti a získal i titul komerčního rady. Zemřel 31. října 1831.| | EDUARD NORBERT ERXLEBEN (1796-1860)Syn Christiana Polykarpa Erxlebena se narodil 17. listopadu 1796 v Lanškrouně. Stejně jako otec se vyučil magistrem a následně provozoval rodinnou lékárnu. Oženil se s dcerou vídeňského lékaře a zaměřil se na komunální sféru. Od roku 1836 byl velitelem lanškrounského spolku ostrostřelců, v letech 1845 až 1850 zastával úřad purkmistra a roku 1848 byl i v čele místní Národní gardy. Rodinný podnik však v chodu udržet nedokázal. Roku 1845 sledoval jeho konkurz a roku 1858 definitivní zánik. Zemřel 27. května 1860.|
Prameny: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, město Lanškroun, Orlické noviny