Mnoho živnostníků si pohrává s myšlenkou zhodnocovat peníze v cenných papírech v rámci vlastní podnikatelské činnosti. Jaký by to mělo daňový dopad?
Autor: Jakub Stadler
Podnikající fyzické osoby se samozřejmě mohou svobodně rozhodnout, zda cenné papíry (nejčastěji akcie nebo podílové listy) pořídí v rámci svého obchodního majetku anebo z peněz vyjmutých z podnikání. Od toho se odvíjí i odlišný daňový režim.
Investice pocházející ze soukromých peněz se zdaňuje pouze v případě, že doba mezi nákupem a prodejem nepřekročí lhůtu šesti měsíců. V opačném případě Zákon o daních z příjmů na takový obchod nahlíží jako na daňově osvobozený a poplatník jej tudíž nijak nezdaňuje. Obchod nesplňující časový test se zdaňuje jako takzvaný Ostatní příjem v rámci daňového přiznání.
Jak by takový obchod ovšem vypadal v případě, že poplatník investuje prostředky v rámci podnikání (náležející do obchodního majetku)?
Na časový test zapomeňme úplně. Všechny obchody navíc padají do příjmů z podnikání.
Podnikající fyzické osoby vedou buď takzvanou daňovou evidenci anebo účtují (vedou účetnictví). Od toho se odvíjí daňový režim u transakcí s cennými papíry. Vedení daňové evidence se týká podstatné části živnostníků anebo osob podnikajících podle zvláštního právního předpisu, a proto se na ně zaměříme.
Na časový test šesti měsíců či jakoukoli jinou osvobozující lhůtu mezi nákupem a prodejem můžeme směle zapomenout. U transakcí s cennými papíry v rámci podnikání je jedno, zda doba mezi nákupem a prodejem trvala dva dny anebo dva roky. V obou případech bude transakce zdaňována.
Z hlediska fiskálních povinností (týkajících se daní a odvodů na sociální a zdravotní pojištění) je u investic v rámci podnikání velmi nepříjemné, že spadají do kategorie příjmů podle paragrafu 7 – příjmy z podnikání. To přináší negativní aspekt v tom, že zisky z takových obchodů vám navíc navyšují vyměřovací základ pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. A všichni živnostníci vědí, jakou zátěž odvody znamenají. V tom je zásadní rozdíl oproti investici ze soukromých peněz.
Jako drobní investoři investující vlastní, již zdaněné prostředky zdaňujeme při nedodržení časového testu v kolonce daňového přiznání – ostatní příjmy. Ty jsou z pohledu přehledu na sociální a zdravotní pojištění irelevantní.
Nákupem cenných papírů do podnikání si základ daně rozhodně nesnížíte
Některé živnostníky by v rámci záměrů týkajících se daňové optimalizace mohly napadnout myšlenky na nákup cenných papírů jako položky snižující základ daně. Bohužel to takhle nejde. Přestože u investice do cenných papírů v rámci podnikání jde o výdaj hodný zachycení v daňové evidenci, tak ten sám o sobě v této podobě není daňově účinný.
Základní daňové pravidlo obsažené v paragrafu 25 odst. 1 písm. c) ZDP říká, že nákup cenného papíru není sám o sobě daňově účinný. Stává se jím až v okamžiku jeho prodeje. Snižovat základ daně prostým nákupem akcií nebo podílových listů před koncem zdaňovacího období tudíž nelze. Jestliže poplatník v jednom zdaňovacím období nakoupí CP a v témže období nedojde k prodeji, tak tento výdaj musí být pro účely daňového základu považován za nedaňový.
U ztrátových obchodů bohužel ztrátu nemáte šanci zohlednit. Nelze kompenzovat se ziskovými obchody
U obchodů s cennými papíry ze soukromých peněz platí pravidlo, že ztrátové a ziskové obchody podléhající zdanění v rámci paragrafu 10 – ostatní příjmy lze vzájemně kompenzovat. Maximálně však lze kompenzovat obchody do nulového základu daně v rámci paragrafu 10 (nelze vykázat ztrátu). Jak je to v případě vzájemného porovnání obchodů u osob investujících v rámci podnikání a vedoucích daňovou evidenci?
Zde je bohužel každý obchod posuzován samostatně a nelze dílčí základy vzájemně kompenzovat. Bohužel u ztrátových obchodů lze zahrnout do výdajů pouze část nákupní ceny (pouze do hodnoty ceny prodejní). Z toho vyplývá jednoduchý závěr – ztrátové obchody se chovají daňově neutrálně a reálně vzniklou finanční újmu nelze daňově uplatnit. Vše si demonstrujme na modelovém příkladě.
Více na Investujeme.cz.
