BYZNYS PŘED ROKEM 1989 V socialistickém Československu bylo téměř nemožné oficiálně podnikat. Přesto existovaly různé okrajové cesty, kterými lidé podnikatelské touhy naplňovali.
Slušně zásobovaný obchodní dům JZD Slušovice byl bílou vránou v éře socialismu.
BYZNYS PŘED ROKEM 1989 V socialistickém Československu bylo téměř nemožné oficiálně podnikat. Přesto existovaly různé okrajové cesty, kterými lidé podnikatelské touhy naplňovali. V osmdesátých letech se prý na statistickém úřadu tradoval vtip. V Československu je šest milionů státních zaměstnanců a jeden soukromý podnikatel - vetešník Čapek z P rahy. Zmíněný obchodník ale určitě nebyl jediný. Přesto se odborníci shodují, že pokud nebereme v úvahu umělce, počítali se soukromníci před rokem 1989 sotva na stovky. Československo bylo totiž totálně vyvlastněno. Zatímco v Maďarsku se udržela i během socialistické éry významná vrstva živnostníků a v Polsku bylo mnoho soukromých zemědělců, čeští komunisté soukromý sektor dokonale vygumovali. STÁTU KONKUROVALA JEN DRUŽSTVA
Jestliže v roce 1945 bylo v soukromých rukou 89 procent podniků, o šest let později už jen 1,8 procenta. Definitivní tečkou za podnikáním byl rok 1953. Tehdy stát převzal zbylé provozovny drobných živnostníků a došlo k tzv. delimitaci - družstvům vzala vláda lukrativní provozovny ve městech a odsunula je do nevýnosných prodejen na venkově. Přesto zůstala družstva během totality jedinou dlouhodobou konkurencí státu. Ke konci 80. let měla na celostátním obchodu čtvrtinový podíl a provozovala 17 tisíc prodejen. PODNIKÁNÍ POD OCHRANOU STÁTU
Kromě podnikání na vlastní pěst bylo možné skrýt podnikání pod křídla státem protěžovaných organizací - Svazarmu nebo jednotných zemědělských družstev. V rámci Svazu pro spolupráci s armádou existoval například autoklub veteránů, který měl už od roku 1976 dokonce IČO. Klub vydělával peníze, ale provozovatelé se k nim nemohli oficiálně dostat. Ve Svazarmu vznikl také zárodek dnešní přední softwarové firmy Software 602. Při JZD fungovaly přidružené výroby, které produkovaly nábytek, elektroniku, spotřební zboží. Za podnikání lze považovat i aktivity proslulého JZD Slušovice. To bylo ovšem mohutně dotováno státem a mělo fungovat jako doklad toho, že zemědělská družstva mohou prosperovat. Jestliže oficiálně téměř nebylo soukromničení možné, o to více kvetlo podnikání načerno. Týkalo se to zejména řemesel. Zedníci, truhláři, instalatéři trávili víkendy na melouších, které jim vynášely víc peněz než jejich hlavní zaměstnání ve státním podniku. ZEMĚDĚLCI, HOSTINŠTÍ, UMĚLCI Při okrajích centrálně plánovaného hospodářství ale přesto zůstávaly skuliny, kde šlo podnikat. Například v zemědělství. „Určitou plochu mohli zemědělci obdělávat soukromě, pro takzvanou naturální spotřebu. Mohli vyprodukovat to, co spotřebovali sami s rodinami,“ vysvětluje Lenka Turnerová z Vysoké školy ekonomické v P raze. „V praxi ale samozřejmě s potravinami obchodovali. Každý, kdo jezdil na vesnici, ví, že soukromníci mléko, vajíčka nebo třeba zeleninu běžně prodávali,“ dodává. Existovala i možnost provozovat drobnou živnost. „Kdo chtěl dělat kadeřníka nebo hostinského, mohl požádat o licenci místní úřad. Ten měl pravomoc živnost povolit. Kritéria ale nebyla pevně dána,“ říká Lenka Turnerová. Největší skupinou samostatně ekonomicky aktivních obyvatel byli umělci. Zpěváci, spisovatelé, malíři i další mohli vykonávat tzv. svobodné povolání. Čas i činnost si organizovali sami. Výdělek byl zdaněn. Do 25 tisíc korun ročně bylo svobodné povolání zdaněno tříprocentní sazbou. Nad 25 tisíc byla daň od 10 až do 50 procent. Platilo se také jakési sociální pojištění. To činilo několik stokorun měsíčně. Osoba ve svobodném povolání si mohla teoreticky snížit daně o režijní náklady. Finanční správa je ale obvykle neuznala. PRŮLOM PŘIŠEL V OSMDESÁTÝCH LETECH**
Až na samém sklonku vlády komunistů se začala objevovat tendence pozvolného odstátňování podniků. Důvodem byl kolaps ekonomiky a také uvolnění poměrů v Sovětském svazu. „V roce 1987 schválila československá vláda takzvanou přestavbu hospodářského mechanismu. Byla to reakce na Gorbačovovu perestrojku,“ říká Petr Cimler z V ysoké školy ekonomické v P raze. „Státní majetek tak bylo možné předat do ekonomického pronájmu drobnějšímu subjektu.“ To byl odklon od dosavadního centrálně plánovaného hospodářství. „Do té doby fungovala na každém kraji generální ředitelství,“ vysvětluje Ladislav Šípek, který působil na tehdejším ministerstvu obchodu a cestovního ruchu. „Generální ředitelství pod sebou mělo někdy i 30 podniků. Odtud byl centrálně řízen obchod s potravinami. Obdobná ředitelství ovládala obchod s obuví, textilem i jiným zbožím. Po roce 1987 se ale mohly podniky začít osamostatňovat. Nevědomky se tak připravily na pozdější privatizaci,“ dodává Šípek. Je nejisté, jak by odstátňování pokračovalo. V roce 1989 přišla sametová revoluce. Podnikání se začalo vracet do soukromých rukou. Poměr mezi počtem státních a soukromých firem se otočil. V současnosti tak zbývá v České republice už jen posledních 11 státních podniků.
