Skandál Hewlett-Packard ukazuje, že někteří detektivové provádějí to, co šéfové nemohou
Bylo to jako v epizodě Špion versus špion z kriminálního seriálu Směr jih. Jerry I. Treppel začal mít podezření, že někdo prohrabává odpadky, které on dvakrát týdně vynáší na chodník před svůj dům v centrální části New Jersey. Vzhledem k tomu, že měl ostrý spor s kanadskou firmou Biovail vyrábějící léčiva, Treppel, bývalý farmaceutický analytik společnosti Bank of America, dokonce tušil, kdo by to mohl dělat. Aby měl jistotu, najal si soukromého vyšetřovatele.
Po dobu několika týdnů na podzim roku 2005 v časných ranních hodinách vyšetřovatel zpoza plotu opravdu filmoval dva muže, jak přijíždějí v šedé dodávce, rychle berou Treppelovy odpadky a ve snaze zahladit stopy házejí do popelnic dokonce i nějaké náhradní smetí. „Žiji v Edisonu. Smetí (které tam házeli) bylo z města Perth Amboy,“ uvádí Treppel. (Našla se tam mezi jiným i vyhozená korespondence.)
Treppelův detektiv sledoval oba muže až k jejich domovům a rychle zjistil, že jde o Michaela Spechta a Edwarda Wonga, detektivy, kteří žijí v sousedních městech na newyorském Long Islandu. Vypátrat, kdo oba muže najal, bylo překvapivě snadné. Když Treppel nechal Spechta a Wonga předvolat k soudu, aby vypovídali v soudní při, kterou vede proti Biovailu, jejich advokát odpověděl v dopise, že „byli ve službách právního zástupce Eugena Melnyka“, předsedy Biovailu. V e-mailovém vyjádření pro BusinessWeek mluvčí Biovailu uvedl, že společnost chce zjistit, zda Treppel neničí důkazy, které by mohly mít pro spor význam. Treppelovy zprávy o Biovailu došly tak daleko, že Treppel a Melnyk na sebe vzájemně podali žalobu pro pomluvu.
V porovnání s technikami, jež použila společnost Hewlett-Packard (HP), když se snažila objevit zdroj úniku informací ze zasedací síně správní rady, je prohledávání odpadků dost nudné. „Prohrabávání popelnic“, jak se tomu běžně říká, je obecně zákonem dovolené. Když někdo získá záznamy telefonních hovorů na základě předstírání, že je někým jiným, jak to udělali vyšetřovatelé HP, může to být zločin. Avšak situace, jež se seběhla v HP i Biovailu, nastává jen velmi zřídka: oběti totiž zjistily, že je někdo špehuje. Většina lidí, jimž bezohlední čmuchalové prozkoumávají soukromé dopisy, účty, telefonní záznamy a e-maily, to nikdy nezjistí.
Avšak přitom, jak se vyvíjí skandál kolem sledování HP a vynořují se nové podrobnosti o tom, jak tento technologický obr strkal nos do života členů správní rady a novinářů, vychází najevo, že i ty nejspolehlivější ze spolehlivých společností si ochotně najímají podnikové špiony. HP není vůbec ojedinělým příkladem. Několik hollywoodských velkých zvířat a advokátů využilo služeb soukromého detektiva Anthonyho Pellicana, kterého federální žalobci obvinili v únoru v Los Angeles z nezákonného odposlouchávání. A společnost Oracle přiznala, že v roce 2000 najala detektivy, kteří se pokoušeli získat odpadky mozkového trustu hájícího agresivní podnikatelské praktiky jejího úhlavního rivala, společnosti Microsoft.
Pak existují případy, o nichž se nikdy nedozvíme. Dokonce i když nějaká společnost přistihne při špionáži konkurenta, vyřeší se to obvykle v tichosti, ujišťuje John A. Nolan III., který stojí v čele společnosti Phoenix Consulting Group z alabamského Huntsvillu zabývající se tajným zpravodajstvím v podnikovém sektoru. „Lidé, kterým někdo šlape na paty, nechtějí, aby se to dozvěděli akcionáři,“ konstatuje.
Řídící pracovníci, kteří si najímají soukromé vyšetřovatele, mají některé společné rysy. Za prvé se často zoufale snaží získat citlivé informace: Kdo vyzrazuje tajemství naší firmy? Proč ten člověk útočí na mé dobré jméno? Kdy náš konkurent uvede na trh svůj nový výrobek? Kde se padělá naše zboží?
Za druhé ti, kdo si drží vyšetřovatele, nejsou schopni získat odpovědi na své otázky běžnými prostředky. Tehdy vstupují do hry podnikoví špioni. Dělají to, co většina manažerů nemůže nebo nechce dělat. Sledují lidi, používají falešnou identitu, vnikají bez povolení na soukromý majetek a pátrají v tajemných elektronických databázích. „Naše odvětví je užitečné a potřebné,“ tvrdí Michael J. Hershman, šéf investigativní firmy Fairfax Group, kterou založil v roce 1983 ve virginském McLeanu, „na korporace utočí mnoho kriminálních živlů jak zevnitř, tak zvenčí.“
Konečně manažeři, kteří si najímají soukromé vyšetřovatele, mají často pocit, že jejich soupeři bojují nečestně. Obžalovaní v azbestových oblecích začali po létech uplácení lidí v nepřesvědčivých případech využívat detektivy, aby pečlivě zkoumali podezřelé navrhovatele. Cílem agresivních zájmových skupin se stali také velcí spotřebitelé podnikových špionážních služeb. Ze soudních záznamů a svědectví bývalých zaměstnanců například vyplývá, že majitelé cirkusové společnosti Ringling Brothers & Barnum & Bailey Circus platili téměř celá devadesátá léta agenty za to, aby infiltrovali do takových skupin jako Lidé pro etické zacházení se zvířaty.
Od osmdesátých let u společností neustále roste poptávka po službách soukromých detektivů. Jedním z důvodů je globalizace. Existuje zvýšená potřeba informací o lidech nebo společnostech ve vzdálených končinách. Pak je tu fakt, že nejcennějším majetkem korporací jsou v současnosti informace - firemní nápady a inovace. Ty se kradou mnohem snadněji než, řekněme, strojní lis. Zvláště zahraniční společnosti, jak uvádí Hershman, „jsou nesmírně agresivní při pátrání po vlastnických informacích, aby získaly výhodu“. Na druhé straně je možné, že zaměstnanci jsou ochotnější takové informace dávat, protože mnozí z nich pociťují menší oddanost ke svým zaměstnavatelům než v minulosti dělníci. Konečně vlna ustanovení, počínaje americkým zákonem proti korupci v zahraničí a konče zákonem Sarbanese-Oxleyho, zavádí potenciálně tvrdé tresty pro společnosti, které se dost rázně nevypořádávají s podvody.
Obrovská většina práce, již soukromí vyšetřovatelé provádějí pro klienty z řad podniků, je rutinní a korektní. Vzniklo celé odvětví, jež se specializuje na rutinní ověřování minulosti řadových zaměstnanců. Když však velké společnosti chtějí přijmout někoho do vrcholového vedení nebo do ředitelské funkce, často pověří nějakou soukromou detektivní firmu, aby se ponořila hluboko do minulosti kandidáta. To může zahrnovat staromódní techniky sledování v terénu včetně návštěv u sousedů a bývalých kolegů.
Po skandálu v HP některé etablované soukromé pátrací firmy dokazují, že protiprávně a neeticky postupují většinou menší agentury. Společnost HP pověřila vyšetřením úniku informací malou bostonskou detektivní kancelář Security Outsourcing Solutions. Část práce byla potom subdodavatelsky zadána dalším firmám. V oblasti soukromého vyšetřování jsou neustálé potíže s „kovboji“, kteří „udělají, cokoli je třeba, aby byl klient spokojený, ať už to je nebo není nezákonné“, tvrdí Hershman ze společnosti Fairfax Group. „Neustále bojujeme s lidmi, kteří se pohybují na hraně zákona, a upřímně řečeno, je jich spousta.“
Monstrem ve světě tajných podnikových informací je newyorská společnost Kroll patřící do skupiny Marsh & McLennan. Tato společnost má téměř 4000 zaměstnanců v 25 zemích a v roce 2005 zaznamenala příjmy 946 milionů dolarů, i když ze soukromé detektivní práce pocházela jen část, protože Kroll nabízí mnoho dalších služeb. Na trhu působí rovněž stovky středních a specializovaných právnických firem jako Fairfax, z nichž některé jsou plné bývalých prokurátorů nebo federálních agentů. Běžně si účtují hodinové sazby, které se pohybují zhruba v rozmezí od 125 do 400 dolarů.
Podle odborného časopisu PI Magazine je v USA aktivních celkem asi 60 000 soukromých detektivních licencí. Není neobvyklé, že se licence vydává na firmu, což znamená, že v jejím rámci může působit mnoho jednotlivců. „Existuje také obrovský trh detektivních kanceláří bez licence,“ podotýká Bruce Hulme, ředitel pro legislativu v Národní radě vyšetřovacích a bezpečnostních služeb (NCISS).
Velké společnosti se často obracejí na obskurní firmy, aby pro ně prováděli pátrání. Vezměme si třeba Spyra Contogourise. Podle žaloby, kterou podala pojišťovací společnost Fairfax Financial Holdings z Toronta u vrchního soudu v Morris County ve státě New Jersey, je „soukromým detektivem krátkodobých hedgeových fondů, které mu platí za to, že tlačí ceny akcií dolů (a) že jinak zajišťuje závažné neveřejné informace“. Kromě Contogourise je mezi obžalovanými velké množství hedgeových fondů i jednotlivců.
Nekalé praktiky.
Podle žaloby firmy Fairfax Contogouris 31. května „lhal, aby se dostal přes bezpečnostní službu“ v jedné londýnské filiálce Fairfaxu, když tvrdil, že je reportérem provádějícím průzkum. Následujícího dne Contogouris, který rovněž rozdává vizitky, na nichž stojí, že pracuje jako „výzkumný konzultant pro zvláštní situace“ pro firmu „MI4 Reconnaissance“, osobně dodal neoznačený balíček Trevoru J. Ambridgovi, bývalému finančnímu řediteli Fairfaxu. V žalobě Fairfaxu se píše, že balíček obsahoval dopis pokoušející se přimět Ambridge k vyzrazení interních informací. „Rád bych upořádal sérii map, postupových diagramů a souvisejících důkazů, které jsem shromáždil, mezi nimiž podle mne chybí některé rozhodující doklady,“ stálo v dopise podle výňatku z žaloby. Pak přišlo to, co společnost Fairfax označila za „skrytou výhrůžku, že neochota spolupracovat by měla za následek Ambridgovo trestní stíhání“. Ambridge firmu Fairfax varoval. „Obvinění v soudní při jsou bezdůvodná,“ prohlásil Contogourisův mluvčí.
Contogourisovy praktiky se mohou zdát nekalé, ale najímání velkých značkových firem nezaručuje, že nebude docházet ke sporům. Několik velkých ruských podniků už tři roky bojuje, aby získalo kontrolu nad pětadvacetiprocentním podílem ve velké ruské mobilní telefonní společnosti Megafon. Handrkování se z velké části odehrálo při arbitráži ve Švýcarsku, ale část se nedávno přesunula k americkým soudům. Do křížku se pustily dvě přední americké investigativní firmy.
V žalobě podané v červnu u federálního okresního soudu ve Washingtonu tvrdí společnost IPOC International Growth Fund, že washingtonská detektivní firma Diligence infiltrovala do tajného vyšetřování záležitostí společnosti IPOC prováděného společností KPMG Financial Advisory Services pro bermudské ministerstvo financí. Společnost IPOC tvrdí, že firma Diligence to provedla tak, že se její pracovníci „vydávali za americké anebo britské tajné agenty“, a že pomocí „podvodů a podplácení“ získala od společnosti KPMG důvěrné dokumenty.
Firma Diligence, založená v roce 2000, je v oboru podnikového vyšetřování relativním nováčkem. Má však nesmírně dobré konexe. Richard Burt, bývalý náměstek ministra zahraniční a americký velvyslanec v Německu, je výkonným předsedou a v poradním sboru firmy jsou William Webster, bývalý šéf CIA a FBI, a Thomas F. „Mack“ McLarty, bývalý šéf štábu prezidenta Billa Clintona. Firma Diligence nereagovala na žádost o vyjádření.
Na druhé straně Bernard F. Meyer-Hauser, předseda rozhodčího senátu projednávajícího spor kolem společnosti Megafon, oznámil v květnu 2004 v Ženevě stranám, jež všechny zastupovaly přední americké právnické firmy, že podal trestní oznámení u švýcarské policie. Důvodem, jak uvedl, bylo to, že ho „špehovalo několik detektivů“, kteří „hlídali můj dům“ a „v posledních čtyřech týdnech fotografovali všechny moje kontakty“.
Meyer-Hauser prohlásil, že soukromí detektivové a policisté mu sdělili, že je ze své londýnské kanceláře požádala o pomoc firma Kroll. Řekl, že prý hledali důkazy o jeho podplácení. (Popřel, že by přijal jakýkoli úplatek.) Meyer-Hauser také uvedl, že se někdo, kdo mluvil anglicky a údajně telefonoval z Londýna, pokusil získat přístup na jeho osobní bankovní účet. Ten člověk znal číslo Visa účtu Meyer-Hausera a jméno jeho manželky, ale udělal chybu, protože dal zástupci banky zčásti nesprávnou adresu. V e-mailu se curyšský advokát Meyer-Hauser odmítl vyjádřit. Mluvčí firmy Kroll oznámila: „Neporušujeme zákon ani po nikom nechceme, aby ho porušoval místo nás.“
Ať jde o velkou nebo malou firmu, výsledek je jasný. Každý klient, který si najímá podnikového detektiva, riskuje. Je to proto, že odvětví soukromého vyšetřování je plné lidí, kteří si neuvědomují, kolik právních a etických nástrah i léček v oblasti styku s veřejností obklopuje velké společnosti. Detektivové často pocházejí z prostředí vymáhání práva, kde „by jen málo lidí nesouhlasilo s tím, že je v pořádku, když… se lže osobám podezřelým z násilných trestných činů, vražd a sexuálního obtěžování dětí, aby se z nich vylákaly informace“, uvádí Alex Kline, samostatný vyšetřovatel ze San Franciska, který pracoval pro řadu větších agentur. Když však tito lidé přejdou do soukromého sektoru, „pokud nepostupují uvážlivě, může dojít k pohromě“.
Perné pátrání Toto je několik technik, jež používají podnikoví vyšetřovatelé
- Prohrabávání popelnic
- Důkladné prohledávání odpadků za účelem nalezení dokumentů a dalších důkazů
- Pohovory naoko
- Vyšetřovatel se vydává za zájemce o místo, ale ve skutečnosti se snaží jen získat informace
- Videodohled
- Filmování osob za účelem sledování jejich kontaktů nebo posouzení oprávněnosti jejich nároku na invalidní dávky
- Infiltrace
- Detektivové v utajení se nechávají zaměstnat v organizacích nebo podnicích, aby získali tajné informace
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
