Managementy tuzemských firem se připravují na zákopovou válku s dozvuky recese
Statistici uvádějí údaje, jež svádějí k tomu, že krize produkce v české ekonomice postupně končí. Bylo by však nerozumné tyto náznaky přeceňovat. Za všechny argumenty hovoří, že letos v březnu považovalo svou situaci za obtížně únosnou 22 procent podniků dotázaných ve výzkumu uspořádaném katedrou podnikové ekonomiky Vysoké školy ekonomické v Praze ve spolupráci s Czech Top100. V červenci to však bylo již 32 procent podniků.
Odpověď, ke které se přihlásila téměř třetina dotazovaných společností, zněla: „Současné podmínky, ve kterých podnik působí, vnímáte především jako velmi nepříznivé, téměř ohrožující existenci podniku.“ To je silné vyjádření a neposkytuje příliš prostoru ke spekulacím. Manažer, který zvolí tuto odpověď, to určitě učiní po pečlivé úvaze.
Vina bank
Často se tvrdí, že podniky drtí neochota bank půjčovat peníze. Dokonce lze občas zaslechnout, že se finanční domy chovají vůči národnímu hospodářství neodpovědně. To je nepřesné ze dvou důvodů. Neochota či ochota bank je především jejich podnikatelským rizikem a hovořit u komerčního subjektu o odpovědnosti vůči celé ekonomice je nonsens vypůjčený od Karla Marxe. Banky mají odpovědnost vůči svým akcionářům a do jisté míry i vůči bankovnímu dohledu – ve smyslu dodržování podmínek bankovní licence. Vůči celé ekonomice nebo společnosti však nemají žádnou odpovědnost – snad jen, pokud se přihlásí k charitativním projektům. Mezi ně však úvěrování určitě nepatří.
Zajímavější je, že oproti březnu podniky žádné zhoršení situace v oblasti možnosti získávání bankovních úvěrů nepociťují. V červenci hodnotilo 56 procent firem možnost získat peníze na investice ve škále od výborné (pět procent) až po dobrou (37 procent). V březnu se do tohoto hodnocení vměstnalo jen 45 procent podniků. Většina se přikláněla k hodnocení dostatečná a nedostatečná možnost – 42, respektive třináct procent, celkem tedy 55 procent. Není tedy jasné, proč by právě kvůli bankám a jejich postoji k současné riskantní situaci měl růst podíl firem, které celkové podmínky považují za „téměř ohrožující jejich existenci“. Zejména jsou-li u provozního kapitálu výsledky podobné a za nedostatečnou považuje možnost přístupu k těmto financím v obou výzkumech devět procent firem.
Klíč je v produkci
„Zhoršení nálady“ je tedy třeba hledat jinde. A je užitečnější věnovat se spíše tradičním kategoriím, jako je výroba a prodej. V nich lze najít při srovnání výsledků z března a července tendenci ke zhoršování situace. Na první pohled to sice může být v rozporu s klasickými statistickými daty, protože vykazují určité zmírnění recese (o jejím „konci“ je však zatím lepší nemluvit), ale ukazuje se, že především průmysl se stává více „dvourychlostním“ než před krizí. Počet podniků, které připouštějí pokles v těchto kategoriích o více než deset procent při srovnání stejných období let 2008 a 2009, prudce vzrostl z dvaceti procent v březnu na 52 v červenci. Problém by se proto neměl hledat v bankách, ale spíše v průmyslu a v poptávce v ekonomice.
Pokles zisku před zdaněním o více než deset procent totiž v březnu oznámilo 23 procent firem. V červenci však již 47 procent. Zisk je klíčovým krátkodobým měřítkem úspěšnosti firmy, a proto z tohoto srovnání vyplývá, že česká ekonomika na tom není dobře. Jako celek je to pochopitelné. To však neznamená, že neexistuje „rychlejší“ skupina, která navzdory krizi zvyšuje růst – včetně zisku. Jeho nárůst o více než desetinu očekávalo v březnu čtrnáct a v červenci jedenáct procent dotázaných firem.
Bez iluzí
Stejně naivní by bylo i předpokládat, že skončila vlna propuštění. Naše data, na jejichž interpretaci se podíleli klíčoví pracovníci příslušných kateder Vysoké školy ekonomické v Praze i její rektor Richard Hindls, totiž vypovídají o něčem jiném. Dosud totiž existuje čtvrtina českých firem, které uskutečňují nebo plánují další propouštění více než deseti procent kmenových zaměstnanců. A 58 procent dotázaných podniků sníží počet pracovníků. V březnu byly firmy mnohem optimističtější.
Ukazuje se tedy, že manažeři českých firem postupně odhalili opravdový dosah krize a začali provádět reálná restrukturalizační opatření. V březnových datech se ještě vyskytovaly optimistické předpoklady – v tom smyslu, že krize byla považovaná za dočasný jev, který relativně rychle odezní. Červencová data však ukazují, že vedení firem začalo nahlížet na tento problém jako na „dlouhé trápení“, které nezmizí během jednoho čtvrtletí, maximálně dvou, ale bude se recyklovat v následných otřesech. Tento závěr odpovídá i datům, která získává Český statistický úřad ze svých konjunkturálních šetření. Očekávali-li tedy v březnu manažeři průběh krize ve tvaru písmene V, nyní u nich sílí přesvědčení, že procesy budou složitější. A že lze očekávat její průběh ve tvaru písmene W.
Špatná nálada
Z výsledků lze celkem přesně určit, co ve společnostech nejvíce zhoršuje jejich budoucí očekávání. Mnoho analytiků se utápí v rozborech mezičtvrtletních či meziměsíčních růstů, ale podniky spatřují zhoršující se platební morálku včetně platební nevůle, nízký vlastní kapitál, nedostatečné rezervy, bídný odbyt a další problémy. Není jim nic platné, že banky jsou poněkud vstřícnější, není-li do čeho investovat. A žádný finanční dům nyní nechce živit podnik z úvěru – není možné žít na dluh s nejasným příslibem, že až nastane zlepšení, bude vrácen.
Managementy tuzemských firem se připravují na zákopovou válku s dozvuky recese. Proto mají špatnou náladu, což je pochopitelné. Poslední údaje o hrubém domácím produktu to odhalují jasně. Meziroční data o čtvrtletích roku 2009 totiž znějí 95,7, respektive 95,3 a 95,9 procent HDP oproti stejnému období loni. Jednotlivé desetiny nelze brát vážně. Důležitý je totiž trend, který však neukazuje na nějaký pokrok. Raduje-li se někdo, že třetí čtvrtletí je ve srovnání s druhým v nárůstu, je to krátkozraké. Například maloobchodní tržby totiž v září klesaly ve všech srovnáních, jež jsou k dispozici. A bez oživení na této frontě se toho v ekonomice příliš pozitivního stát nemůže.
Dva koláčové grafy vedle sebe:
Zhoršující se tendence
Hodnocení podmínek firmami v březnu a v červenci 2009 (v % z celkového počtu)
Současné podmínky, ve kterých podnik působí, vnímáte především jako
Velmi nepříznivé, téměř ohrožující existenci podniku
Běžné, nevybočující výrazně z normálního stavu
Poskytující příležitosti ve významně vyšší míře než obvykle
Březen 2009
18 22 60
Červenec 2009
19 32 49
Pramen: Katedra podnikové ekonomiky Vysoké školy ekonomické v Praze
