PSALI JSME PŘED 15 LETY OTEVŘENĚ SE PROTI ZMĚNĚ VLASTNICTVÍ NIKDO NEPOSTAVÍ, SKRYTÉHO ODPORU JE VŠAK DOST Po celá léta jsme ostře vnímali negativní stránky státního vlastnictví a byli jsme -alespoň většinou - schopni si uvědomovat příčinnou souvislost mezi ním a nevýkonností čs. ekonomiky.
PSALI JSME PŘED 15 LETY OTEVŘENĚ SE PROTI ZMĚNĚ VLASTNICTVÍ NIKDO NEPOSTAVÍ, SKRYTÉHO ODPORU JE VŠAK DOST Po celá léta jsme ostře vnímali negativní stránky státního vlastnictví a byli jsme -alespoň většinou - schopni si uvědomovat příčinnou souvislost mezi ním a nevýkonností čs. ekonomiky. Avšak již začátek privatizace je provázen různými protiakcemi. Privatizace nyní vyjevuje „přívětivější“ stránku státního vlastnictví. To zajišťovalo existenci podniku a jeho přežití, měkkost rozpočtového omezení, možnost soukromého podnikání na účet státu a daňových poplatníků, beztrestnost pro nezodpovědná rozhodnutí, nižší potřebu kvalifikace, možnost obracet se zády k požadavkům zákazníka, dostatek pracovních míst pro zbytečnou, nikomu nepotřebnou práci. POSTOJ JE DVOJAKÝ**
Představitelé státních podniků, kteří po léta naříkali na problémy způsobené existencí státního vlastnictví, nyní zoufale přemýšlejí, jak se privatizaci vyhnout nebo ji co nejvíce oddálit. Nečiní jim mnoho obtíží dostat na svou stranu zaměstnance svých podniků, neboť i oni jsou si vědomi, že privatizace znamená zánik státního paternalismu. Postoj většiny z nás vůči privatizaci je dvojaký: Jako spotřebitelé si přejeme, aby se uskutečnila co nejrychleji, jako zaměstnancům státních institucí je nám více než nepříjemná.
Přirozeně, stěží dnes někdo otevřeně řekne nebo napíše, že je proti privatizaci. Možností, jak se privatizaci vyhnout, dočasně ji oddálit nebo alespoň se vyhnout její nejtvrdší formě, tj. prodeji ve veřejné aukci, je však dost. Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci s nimi má četné zkušenosti a snaží se postupně o jejich zánik.
Snad nejvyhledávanější formou současného útěku před malou privatizací je shánění zahraničního podnikatele a zoufalá snaha o utvoření státní akciové společnosti se zahraniční účastí. Pozornost veřejnosti vzbudily spory kolem akciové společnosti Hold, problém je však obecnější a má hlubší příčiny.
Zákon o převodu státu na jiné právnické nebo fyzické osoby (zákon o malé privatizaci) představuje v současné době nejefektivnější, nejtransparentnější a nejrychlejší formu privatizace státního vlastnictví. Umožňuje rychle a objektivně nalézt pravé vlastníky s jejich jednoznačně vymezenými právy, povinnostmi a zodpovědností, nenávratně ruší neodpovědné státní vlastníky a státní vlastnictví.
Státní akciové společnosti s účastí zahraničního kapitálu kombinují domácí státní vlastnictví se zahraničním soukromým vlastnictvím. V podmínkách ekonomiky založené na socialistických principech lze od nich očekávat lepší efekty než od výhradně státních podniků (s tímto cílem byl také zákon o podniku se zahraniční kapitálovou účastí v roce 1988 schválen). Avšak v současné době jsou daleko „měkčí“ formou privatizace než veřejné aukce.
Uvedené zkušenosti s chováním podniků mají obecnější vliv a vztahují se i k velké privatizaci, respektive k otázce rychlosti privatizace. Podniky, které se ocitají v reálném očekávání privatizace (což bude naprostá většina podniků), výrazně mění své chování. Zkracují časový horizont svých úvah, soustřeďují se na přežití ze dne na den, na vyhledávání kontaktů, které takové přežívání umožňují. Ze zorného úhlu podniků mizí úvahy o kvalitě výrobků, investiční záměry, otázky příští prosperity. Podnikatelská aktivita nabývá často forem okrádání zákazníka. Rychlost privatizace je jednou z podmínek, jak takové chování minimalizovat. Druhou podmínkou je jednoznačnost a transparentnost pravidel privatizace a stanovení jasných pravidel hry pro podniky v předprivatizačním období.
