Pokaždé, když se přiblíží podzimní komunální volby, začnu mít intenzivní pocit, že naše města, vesnice, ulice, domy tak nějak zkrásní. Přibývá nových nebo opravených úseků silnic, nových parků nebo v nich vysázených stromů, ale také se třeba objeví nové atrakce na dětských hřištích nebo zajímavé kulturní vyžití pro seniory zdarma.
Autor: Luděk Vycpálek
Vedle toho pak máte schránku neustále plnou nejrůznějších radničních novin a listů, kde se všichni místní politici chlubí tím, co všechno za své funkční období stihli a co vám jako pomyslní „ježíšci“ nadělí v průběhu dalších let, pokud je zvolíte. Sám jsem se jednou jako obyčejný občan zeptal starosty svého rodného města, proč ta ulice, jejíž opravu slíbili před volbami, není ani po dvou letech opravená – otevřeně odpověděl, že ulice opravená bude, ale až těsně před volbami, aby bylo vidět, že oni své sliby plní. Není to tak trochu týrání lidí, když musí jezdit tři roky po rozbité silnici jen proto, aby se zastupitelé před volbami ukázali? Je to správný přístup? Nebo spíše efektivní politický marketing na komunální úrovni? Podle odborníků a politických analytiků přinesou nadcházející komunální volby do českých měst a obcí velkou změnu – změnu tváří.
Podle Českého statistického úřadu o křesla v čele obcí a měst letos usiluje rekordních 208 300 kandidátů. To je o sedm tisíc víc než v komunálních volbách před čtyřmi lety. Podobně se o tři tisíce na téměř osmnáct zvýšil počet uchazečů o místa v čele městských částí a obvodů. A právě v těchto číslech se skrývá problém, který může ukázat, že výměna starých politiků za nové, která nastala už u voleb parlamentních, se mnohem více projeví až nyní – v těch komunálních. Ostřílení komunální politici sami přiznávají, že se najednou objevují lidé, které nikdy neviděli. Lidé, za kterými není žádná viditelná práce a v podstatě ani zkušenost z obecného nebo veřejného života. Například Jaroslav Foldyna, volební lídr ČSSD v Ústeckém kraji, Profitu řekl, že v tomto trendu vidí velké riziko. Podle něj nikdo před volbami neví, co se za podobnými lidmi skrývá pozitivního nebo negativního. Pokud tedy bude pokračovat trend, kdy voliči dají přednost novým tvářím, pak nás podle politologa Jana Kubáčka čeká „malá říjnová revoluce“. Nutno ale dodat, že Česká republika je poslední z postkomunistických zemí, která od revoluce ’89 ještě nevyměnila svou první politickou garnituru. V malých obcích tak není výjimkou starosta, který je ve funkci 20 let. To ale nemusí být vždy špatně – takový člověk zná velmi dobře nejen své město a jeho potřeby, ale také většinu lidí. Naproti tomu podle Kubáčka mohou zastupitelstva složená jen z nováčků trpět nedostatečnou pracovní a legislativní zkušeností. A tak si, milý voliči, vyber: nezkušené nováčky, nebo harcovníky, kteří ale dobře vědí, jak se komunální politika „správně“ hraje? Na cestu k volební urně je ještě času dost a na přemýšlení taky.
