Menu Zavřít

Esej: Poezie pro instagramovou generaci

2. 2. 2019
Autor: Vojtěch Velický

Po nástupu moderních technologií se zdálo, že se poezie promění v lehce úchylnou zábavu pro pár stovek podivínů. A ona se naopak naučila vydělávat.

Ještě před několika lety si představitelé různých světových vydavatelství stěžovali, že se mladí lidé o knihy nezajímají. A že z nich sociální média dělají generaci nevzdělanců. Čísla jim dávala zapravdu. Například v roce 2013 uvedl deník The Guardian, že celková hodnota britského prodeje poezie v předešlém roce klesla z 8,4 milionu liber na 6,7 milionu.

A také že Salt Publishing, jeden z největších vydavatelů v zemi, který na trh uvedl mnoho knih s poezií, registroval za posledních pět let 50procentní pokles prodejů. Přičemž polovina tohoto propadu se uskutečnila v uplynulých dvanácti měsících. V roce 2015 jsme se zase dozvěděli, že podíl Američanů, kteří za předešlý rok četli aspoň jedno dílo z oblasti poezie, klesl ze 17 procent v roce 1992 na 6,7 procenta v roce 2012. A americký deník The New York Times ve stejném roce otiskl článek s titulkem Data ukazují, že poezie směřuje k zániku.

Na scénu vstupuje Rupi Kaur

Jenže v roce 2016 najednou Velká Británie hlásila více než milion prodaných knih s básněmi. Loni už rostl celý knižní trh a nejvíc právě poezie; básnických sbírek se prodalo za 10,5 milionu liber. Podle výzkumů společnosti Nielsen BookScan, která se specializuje na globální obchodní statistiky spotřebitelského knižního trhu, vzrostl v posledních pěti letech prodej poezie ve Velké Británii o 66 procent. Něco podobného se děje i ve Spojených státech. Prodej básní tam mezi lety 2013 a 2017 meziročně stoupal o 21 procent, což je jeden z nejrychlejších nárůstů ve vydavatelském průmyslu vůbec.

Co stálo za zázračnou renesancí veršovaného žánru? Zdá se to jako velký paradox, ale hlavní příčinou zmrtvýchvstání poezie jsou s největší pravděpodobností sociální sítě. Stejné sociální sítě, jejichž užívání má podle řady kritiků za následek mimo jiné méně čtení a s tím spojený úpadek vzdělanosti.


Nejistý byznys: popularitu aukcí zvýšil internet, dražit se ale musí umět

 Ilustrační foto


V každém případě před několika lety začali mladí autoři coby svou publikační platformu využívat sociální sítě. Nová komunikační média se stala motorem vzniku a také vzestupu tzv. instabásníků, kteří sdílejí zejména na Instagramu své drobné kompozice. V důsledku toho se řada jejich postů stává tzv. virálními. Lidé si je posílají mezi sebou a příspěvky se díky tomu prostřednictvím internetu mnohdy naprosto nekontrolovatelně šíří jako virus. Sociální sítě tedy umožnily básníkům oslovit generaci, která vyrostla na Facebooku, emoji a memech. A díky tomu vznikl i zcela nový trh s poezií.

Asi nejvýraznějším symbolem znovuzrození poezie se stala Rupi Kaur, 25letá básnířka, spisovatelka a ilustrátorka, která se jako dítě s rodiči přestěhovala z Indie do Kanady. Když v roce 2014 vydala svou první sbírku Milk and Honey, která se zabývá tématy násilí, zneužívání, lásky, ztráty a ženskosti, její dílo zapůsobilo jako bomba. Kniha se stala jedničkou v žebříčku The New York Times bestsellerů a v této pozici vydržela bez přestávky neuvěřitelných sedmdesát sedm týdnů.

Prodalo se jí přes 1,5 milionu výtisků, tedy víc než knih ostatních autorů z top ten dohromady. Pro srovnání, nejúspěšnějším klasickým básníkem je stále Homér. Ovšem Rupi Kaur prodala podle statistik NPD Group, což je americká společnost pro výzkum trhu, desetkrát víc výtisků než on.

Jak skvělá může poezie být

„Reinkarnace žánru poezie je vzrušujícím příkladem, jak může být tradiční forma kompletně vzkříšena pomocí nové platformy a nového publika. Poezie byla oblastí, ve které se nedělo prakticky nic, a teď patří k tomu nejzajímavějšímu. Vypadá to, jako by nová generace fanoušků začala zjišťovat, jak skvělá může poezie být,“ prohlásila Kristen McLeanová, analytička NPD.


Výtvarník Krištof Kintera: Rvu to jako Zátopek

 Výtvarník Krištof Kintera


Podle některých hlasů končí v básnictví tisíciletá dominance bílých mužů. Novodobý rozmach žánru totiž kromě Rupi Kaur táhnou i další ženy-autorky. Například londýnská básnířka Kate Tempest, která se začala objevovat v titulcích předních deníků po svém vystoupení na festivalu v Glastonbury s kritickou básní vymezující se vůči politice premiérky Theresy Mayové. Fenoménem Instagramu se stala také somálsko-britská autorka Warsan Shire, poté, co se její verše objevily na albu Lemonade od Beyoncé.

Verše instabásníků v současné době oslovují stovky tisíc mladých lidí, kteří poezii ještě nedávno nepovažovali za nic vzrušujícího. A obracejí naruby věky přetrvávající pověst poezie coby vznešené umělecké formy, která není pro každého. Například kanál Button Poetry, který denně publikuje video s namluvenou básní, má přes milion odběratelů. Program Každý den báseň Akademie amerických básníků (AAP), který rovněž na denní bázi představuje prostřednictvím mailu, webu či sociálních sítí nové verše talentovaných autorů, oslovuje okolo 500 tisíc zájemců. Instagram sám o sobě obsahuje 19 milionů postů s hashtagem #poetry. Instabásníci navíc sociální sítě využívají chytře, a díky tomu přinášejí poezii širšímu běžnému publiku. To všechno se pochopitelně pozitivně promítá i do prodeje knih.

V Česku se revoluce nekoná

Deník The New York Times před časem napsal, že je těžké určit, co vlastně pohání popularitu poezie na Instagramu nebo Tumblru. Tak jako v řadě dalších nevysvětlitelných virálních fenoménů mají i v tomto údajně prsty sestry Kardashianovy, členky jedné z nejznámějších amerických rodin, které za svou obrovskou popularitu vděčí především reality show Keeping Up with the Kardashians. Khloé Kardashian, která má 35 milionů sledujících na Instagramu, například v roce 2014 sdílela instabáseň Closure od Lang Leav. Ta díky tomu nasbírala přes 400 tisíc lajků. Instagramový účet Khloé Kardashian čas od času představuje spoustě lidí například poezii Roberta M. Drakea, v jehož fanouškovské základně celebrit najdeme i Kylie Jenner či Nicki Minaj.

Situaci zajímavě komentoval Andre Breedt, ředitel Nielsen BookScan. Nárůst prodejů knih obsahujících verše podle něj reflektuje politickou nejistotu naší doby. „Podle mě se lidé v časech politické nejistoty obracejí k poezii, aby porozuměli světu, ve kterém žijí, zatímco politické knihy obstarávají fakta a kontext,“prohlásil Breedt.


Když robot maluje: uhodnete, který obraz vytvořila umělá inteligence?

 Uhodnete, který obraz namalovala umělá inteligence?


K nárůstu prodejů digitální poezie dochází například i v Německu či Rakousku, aniž by to ovšem znamenalo pokles zájmu o tištěné knihy. V Česku se podle dostupných údajů básnická instarevoluce (zatím) nekoná. Námi oslovení odborníci z předních tuzemských vydavatelství v Česku žádný významnější nárůst obliby poezie nevidí.

„Současný stav se mi zdá víceméně konstantní a myslím, že když pomineme první popřevratová léta 1990 až 1995, která byla výjimečná, je situace na básnické a nakladatelské scéně stejná,“ říká Martin Stohr, básník a umělecký ředitel nakladatelství Host. A dodává, že prodej sbírek poezie Hostu se počítá ve stovkách, typicky cca sto padesát prodaných kusů na titul. Výjimkou je J. H. Krchovský, jehož díla se prodávají v tisícových nákladech.

To neznamená, že se v Česku v této oblasti nic pozoruhodného neděje. Například facebookový profil Poezie pro každý den má několik tisíc odběratelů a básně tam sdílené splňují podle některých odborníků ta nejnáročnější kritéria. Česko už má i své instabásníky. Avšak zatímco ti za hranicemi otevřeně řeší sňatky homosexuálů, tabuizaci menstruace či potraty, tuzemští poetové na sociálních sítích se kontroverzním tématům spíše vyhýbají.

 Ilustrace k eseji Poezie pro instagramovou generaci

Před několika lety také vznikl zajímavý český startup Poetizer, původně pouze mobilní aplikace, fungující jako sociální síť pro milovníky poezie. Díky velmi pozitivní odezvě a vysoké retenci uživatelů se zakladatel Lukáš Sedláček se svou manželkou a současnou CEO Poetizeru, Johanou Sedláčkovou Vamberskou, rozhodli věnovat projektu od roku 2017 intenzivně.

„Na stávajících sociálních sítích se lidé cítí čím dál víc nesvobodní, pokoušejí se naplnit očekávání namísto toho, aby se mohli vyjádřit takoví, jací skutečně jsou,“ tvrdí Lukáš Sedláček. Naráží na statistiky, které ukazují, že zejména příslušníci tzv. generace zet hromadně opouštějí zavedené sociální sítě. Ty v nich podle studií vyvolávají pocity méněcennosti a úzkosti. Poetizer jim chce být podle Sedláčka alternativou, nabídnout bezpečný prostor, kde se mohou vyjádřit autenticky a svobodně.

Je to poezie, není to poezie...

Ne všichni jsou ale tím, co se momentálně děje ve světě poezie, nadšeni. Ozývají se kritické hlasy, podle nichž jsou práce instabásníků banální a nenavazují na bohatou tradici seriózní poezie. V souvislosti s trendem vzestupu obliby veršů šířených po sociálních sítích se mluví o zjednodušování či komercializaci uměleckých forem.

Britská básnířka Rebecca Wattsová se tématu před časem věnovala v eseji, kterou otevřela otázkou: „Proč svět poezie předstírá, že poezie není umělecká forma?“ A pokračovala: „Mám na mysli vzestup skupiny mladých básnířek, které v současnosti sklízejí chválu ze strany básnického establishmentu za svou poctivost a přístupnost. To se ovšem rovná otevřenému odmítání intelektuálních závazků a popření řemesla, jež charakterizuje jejich práci.“


Jak americká armáda používá sociální sítě: z „legrace“ hrozí nukleárním útokem

Americký bombradér B-2, ilustrační foto


Produkci instabásníků označuje Wattsová za neuměleckou a také za spotřebitelskou poezii. A dokonce ji přirovnává k vzestupu Donalda Trumpa, když říká, že chceme-li podporovat inteligentní kritickou kulturu k potlačení populistických efektů v poezii, musíme přestat oslavovat nevědomost a amatérismus.

Martin Stohr si myslí, že dílům instabásníků by měl být přán úspěch i přiznána pozitivní osvětová role v tom smyslu, že číst a psát básně není divné. „Jedním dechem je ale nutno dodat, že jde o jakýsi symptom doby. Taková díla zhusta naprosto ignorují stávající kontexty a kánon oboru,“ říká Stohr. Jde podle něj o jakýsi triviální, „věčný žánr“, to, co se kdysi psávalo do památníčků. Slovesnost, jazyk, poezii, její formy a možnosti ničím osobitým neobohacují, avšak nelze prý vyloučit, že se to časem změní, dodává Stohr.

Jak k tomu ale poznamenává spisovatelka, editorka a sloupkařka Alice Jonesová, která dříve působila například v deníku The Independent, existují prostě dobří básníci a špatní básníci, intelektuální básníci a ne tolik intelektuální básníci. (Mimochodem, Rebecca Wattsová je podle ní snob.) Někteří básníci vystupují na jevišti jako rockové hvězdy, jiní nikdy neopouštějí svou věž ze slonoviny, píše Jonesová. V rozvinutých uměleckých formách neexistuje žádná hodnota, která by poškozovala jednu část svého celku. Je tu prostor pro všechny, jedno dílo neznehodnocuje druhé: nechme na inteligentním spotřebiteli, aby si užíval to, co si vybere.

Celkový trend je však bezesporu pozitivní. Větší zájem o poezii a s tím související vyšší prodeje umožňují vydavatelům se tomuto žánru víc věnovat. A také nabízejí nové příležitosti pro investory. Že by se na těch básničkách dalo přece jenom vydělat?

Auto je spolupracovníkem redakce

Sociální přesycení. Facebooku a spol. v USA přestali přibývat uživatelé

 Ilustrační foto

Dále čtěte:

11 věcí, které si budete chtít vymazat z Facebooku

Facebook a Evropský parlament. Jak Zuckerberg (ne)vysvětlil ochranu uživatelských dat

bitcoin_skoleni

Architekt Nasadil: Navrhovat rodinný dům je to nejkrásnější, ale nejpracnější

Češi bohatnou a utrácejí za umění. Dobře dělají, říká majitel aukční síně Hejtmánek

  • Našli jste v článku chybu?