Téměř 68 procent tázaných si myslí, že do roku 2013 nedosáhneme průměrné úrovně EU
Věříte, že představa premiéra Paroubka dostihnout v roce 2013 průměrnou úroveň EU je reálná? (viz jeho vystoupení na žofínském fóru 29. června)
- 1/ ano 27,1 %
- 2/ ne 67,7 %
- 3/ nevím 5,2 %
Premiér Jiří Paroubek (ČSSD) se na žofínském fóru nechal slyšet, že česká ekonomika by mohla po roce 2007 růst tempem 7,8 procenta a do roku 2013 by mohla dohnat průměr Evropské unie. K těmto výsledkům by mohl podle předsedy vlády pomoci až bilion korun z fondů unie. Zeptali jsme se účastníků Manažerského barometru, zda se domnívají, že Paroubkovo vyjádření má reálný základ. Téměř 68 procent tázaných se přiklonilo ke konstatování, že tato představa věcný základ nemá . První respondent označil premiérovo vyjádření za pohádku: „Chápu prohlášení předsedy vlády jako předvolební heslo, které, aby ho nebylo možné prohlásit za pouhou demagogii a lež, je plné slůvek pokud a když. Když bude HDP růst o nereálných osm procent ročně, když česká měna posílí o 50 procent, když se stane zázrak a ČSSD totálně nezhuntuje státní finance ČR a podobně. Hezká pohádka pro chudáčky voliče, aby si do roku 2013 snili svůj sen a přitom volili ČSSD.“ Není vyloučeno, že unii doženeme, neboť ta bude kvůli sníženému výkonu ekonomiky pro Česko lépe dostižitelná: „Paroubkova představa je založena na hypotetickém základě budoucího růstu české ekonomiky a menšího růstu nebo i stagnace ekonomiky EU. Podíváme-li se na rozdíly prognóz a skutečnosti růstu ekonomik jak naší, tak i evropské z daleko kratšího časového hlediska, pak takové dlouhodobé představy nebudou nikdy věrohodné. Jinak řečeno, pokud na nás EU počká, zcela určitě ji dohoníme.“ Budou-li splněny určité podmínky, není vyloučeno, že na předestřené výsledky dosáhneme: „Je to možné, ale za následujících předpokladů: od příštího roku budeme mít vládu, která opravdu provede nezbytné reformní kroky, které do roku 2013 jiná vláda nezvrátí, EU se rozšíří o další státy východní a jihovýchodní Evropy, které sníží statistický průměr v unii, západní Evropa bude pokračovat v nízkém růstu. Z uvedených předpokladů lze vyvodit závěr, že ta představa je sice reálná, ale málo pravděpodobná.“ Následující reakce s nadsázkou upozorňuje, že rozšíření unie o méně vyspělé země bude základem pro český ekonomický zázrak: „Ano, je reálná, ale pokud do EU k Turecku ještě přijmou Afghánistán, Mongolsko, Kambodžu, Somálsko a Indii. Pak budeme vysoce nadprůměrní, v tom případě bych se přimlouval o vyslání Paroubka do Somálska coby experta na zvyšování životní úrovně.“ A kdo jiný by měl hýřit optimismem než politici, ptá se tento manažer: „Za optimálních okolností snad ano, zejména, pokud dojde k dalšímu rozšíření EU. Na druhé straně, kdo jiný byl měl dávat optimistické předpovědi než vládní představitelé? Zkuste si představit, že by na tom shromáždění řekl: No, a když se budeme hodně snažit, můžeme dostihnout průměrnou úroveň EU tak za třicet let. Jaká by asi byla mediální odezva?“ V tomto případě se podle následujícího stanoviska plně ukázala ošidnost průměru: „Dosáhnout v roce 2013 průměrné úrovně EU je představa nejen reálná, ale nebude asi ani tak bolet, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tak jako v roce 2004 při přistoupení nových zemí k EU včetně ČR průměrná úroveň EU díky přijetí chudších zemí logicky poklesla. Následujících několik let bude průměrná úroveň EU v důsledku pozitivního ekonomického vývoje v nově přistoupivších zemích dozajista růst, avšak po přijetí dalších hodně chudých zemí někdy kolem roku 2011, to je Bulharska a Rumunska, průměrná úroveň EU znovu opět poklesne. V průměru se všichni budeme mít dobře, pokud budeme mít průměrné žaludky. Nevím, jestli to premiér myslel právě takhle. V souvislosti s jeho návštěvou Číny bych rád podotkl, že je to asi první český premiér, který pochopil zákony globalizace a snaží se, aby z tohoto procesu ČR nevyšla jako outsider. Jenže vzhledem k ošidnosti průměrů bych se nedivil, kdyby tohoto cíle bylo dosaženo i jen při udržení současného tempa růstu české ekonomiky ,a to taky nebude zcela jednoduché. Doufám, že Klausovy balíčky nás snad již podruhé nečekají.“ Když premirér naslouchá zhrzeným ekonomům a věří v růžovou budoucnost, je to hluboký smutek: „Obávám se, že premiér nechá svými ústy i nadále promlouvat neúspěšné a odstrčené ekonomy typu Valtra Komárka, pokud bude přesvědčen o tom, že mu úspěšně pomohou oblbnout voliče. Neštěstí spočívá v tom, že po jednoduché argumentaci typu “zdroje jsou” nastoupí květnaté kvazivědecké řeči o růžové budoucnosti, která nevyžaduje žádné obtížné reformy penzijního systému a zdravotnictví. Vždyť přece stačí zvolit jediného správného vůdce, který se spojí absolutně s kýmkoliv, aby národ do této růžové budoucnosti dovedl… Je to hluboký smutek a deprese patnáct let po listopadu 1989.“
Odpovídalo 96 manažerů
