Soucítění s obyvateli jižní Asie postiženými živelní katastrofou je v Česku obdivuhodné. Desítky a možná až stovky milionů korun, které poputují z českých peněženek do zdevastovaných oblastí, jsou jistě úctyhodným projevem dobré vůle, ale také v nemalém měřítku výsledkem inteligentního využití moderních technologií. Dárcovské SMS, které umožňují efektivně vybírat malé sumy od obrovského množství lidí, jsou originální inovací, jež jistě najde další rozšíření. Těch pár korun může dát každý a v součtu to znamená velmi solidní sumu, která opravdu pomůže.
Nicméně pohnutí nad humanitární katastrofou by nemělo přerůst do nějaké formy dočasného pominutí smyslů, jak se to v případě tohoto fenoménu v poslední době začíná stávat. Nejprve byli mobilní operátoři nepřímo osočeni, že parazitují na lidské solidaritě, a pak ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda dokonce navrhl, že by DPH z dárcovských SMS měla být rovněž věnována na humanitární účely. Nic proti velkorysosti extrémně ziskových společností, ani proti vládní pomoci. Nemělo by se však ani za takovýchto situací zapomínat, že každá operace má své transakční náklady a o své velkorysosti musí každý dárce rozhodovat především sám. Stihomam bulvárních médií je potom spíše projevem jisté intelektuální nedostatečnosti než opravdové starosti o postižené a hájení zájmů veřejnosti.
Není nic zločinného, když pošta vybere standardní poplatek za složenkou poslané peníze na bohulibý účel, stejně jako není vůbec nemravné, když specialisté organizací, jako je Adra či Člověk v tísni, pobírají svůj plat, z něhož si nekupují jen suchý chléb a vodu, ale třeba také domácí kino či parfém od Coco Chanel. Také pilot letadla, které veze humanitární pomoc, bude odměněn, a zaplaceno dostane i dodavatel leteckého benzinu stejně jako mužik na Sibiři, který pro potřebný kerosen vytěžil ropu. Tito lidé nijak neochuzují potřebné v Indonésii či na Srí Lance. Dělají svou práci a po ní mohou sáhnout do peněženky a ze své mzdy vezdejší přispět dle svých možností a svého svědomí.
Hloupá starost, zda pár milionů tržeb z dárcovských SMS nezvýší o pár stokorun roční zisk Eurotelu, a zda pár set tisíc výnosu z DPH nedělá ze státu, který vybere na dani z přidané hodnoty sto padesát miliard ročně, hyenu, jenom potvrzuje tradiční obavy majetných lidí ze zveřejňování jejich často velmi rozsáhlých charitativních aktivit. A v tomto případě ještě ke všemu zamlžuje skutečnost, že česká vláda údajně tolik lpící na solidaritě, reagovala dost pozdě jen velmi skromným příspěvkem na řešení okamžité situace.
