Kvůli efektivnějšímu hodnocení pracovních výkonů jsme nedávno zavedli rozdělení mzdy na pevnou a pohyblivou složku. Řada zaměstnanců to brala jako formalitu až do doby, než jsme ve třetím měsíci několika lidem nevyplatili část pohyblivé složky.
A jak už to bývá, ti největší „pracanti“ najednou projevili nezvyklou aktivitu: Zjistili, že podle zákoníku práce nesmíme udělovat zaměstnancům pokuty. Jak tento rozpor řešit? Hana Kovandová
Žádný právní předpis nezakazuje používat pohyblivou složku mzdy. Naopak: V praxi je čím dál tím rozšířenější, důvodem je právě motivace k efektivním pracovním výsledkům.
Zákoník práce (§ 13) sice obsahuje výslovný zákaz ukládat zaměstnanci peněžní pokuty, jenže pohyblivá složka není pokutou. Pokutou se rozumí „stržení“ určité části pravidelné (pevné, základní) mzdy, například za „pořádková“ provinění typu pozdního příchodu do práce, protáhnutí oběda nebo vyřizování soukromých telefonních hovorů v pracovní době. Jde tedy o minusovou položku. Naopak pohyblivá složka je stavěna opačně: Jako přídavek k pravidelné (pevné, základní) mzdě, na který zaměstnanci vznikne nárok jen při splnění určitých podmínek.
Podmínky pro přiznání celé výše pohyblivé složky je vhodné konkrétněji rozvést v pracovní smlouvě nebo interním předpisu. Typicky jde například o plné využívání pracovní doby, aktivní přístup k práci, kvalitativní či kvantitativní ukazatele a podobně.
Pevná (základní) část mzdy musí dosahovat alespoň částky státem garantované minimální mzdy (nebo minimálního mzdového tarifu pro danou pozici). Zbytek můžete určit jako pohyblivou složku.
Mgr. Petra Králová mzdová účetní
