Cestovní ruch
Povinné pojištění cestovních kanceláří, jež 2. června schválili poslanci, jejich pádům nezabrání. Spíše naopak. Počet cestovek by měl výrazně klesnout. Turisté se však mohou radovat - v případě úpadku by o své peníze již přijít neměli.
Tisíce lidí zůstaly v roce 1997 za hranicemi nebo na předem zaplacenou dovolenou neodjely vůbec. Škoda způsobená tehdy úpadky cestovních kanceláří se odhaduje na dvě stě sedmdesát milionů korun. Po dvou letech diskusí bude od září příštího roku chránit spotřebitele zákon.
Zpřísněním pravidel pro podnikání v cestovním ruchu, tedy povinným pojištěním a znovuzavedením koncesované živnosti, se zřejmě sníží množství cestovních kanceláří na počet obvyklý ve vyspělých zemích. Autoři zákona vycházejí z toho, že pojištění cestovní kanceláře je vysoce rizikové. Pojišťovna proto pojistí, a tím uvede na trh, pouze zcela zdravý subjekt, který si důkladně prověří. Zatímco v Evropské unii působí řádově několik desítek cestovních kanceláří, v České republice bylo od roku 1990 vydáno více než jedenáct tisíc živnostenských oprávnění na jejich provozování. Údaje Českého statistického úřadu uvádějí, že činných je jich asi dvanáct set čtyřicet.
Stejně jako pekaři
O novou právní úpravu si neříkaly jen krachy z roku 1997 a následné nářky tisíců zoufalých putujících. Evropské společenství vydalo téměř před deseti lety závazné doporučení, podle nějž měly do roku 1993 jednotlivé státy zavést povinné pojištění cestovních kanceláří. Po normě, která by českým turistům vrátila důvěru, volaly i samy cestovní kanceláře. Jejich zástupci ze zákona nyní ale většinou příliš nadšení nejsou. V případě, že po Parlamentu vysloví souhlas s legislativní normou senátoři a prezident, nebude smět v České republice podnikat žádná nepojištěná cestovní kancelář. Kromě jistiny ve výši minimálně dvou procent ročních plánovaných tržeb, kterou má každá z nich složit v pojišťovně na hrazení případných nákladů k návratu klientů či na vrácení předem splacených záloh, musí uzavřít s pojišťovnou i smlouvu na pojistnou částku ve výši minimálně třiceti procent ročních plánovaných tržeb. Bez pojistné smlouvy koncesi nezíská.
„Je jistě zapotřebí mít pro všechny případy pojištěnou repatriaci klientů. Ale jinak nevidím jediný důvod, proč bychom se měli pojišťovat. To je zásah do kvality služeb. Pekařům, obuvníkům nebo řezníkům do toho také žádné speciální normy nezasahují, stěžuje si tiskový mluvčí Čedoku Jiří Hrabovský. Pojišťovna totiž bude mít kdykoli právo vyžádat si od cestovní kanceláře doklady o hospodaření a její finanční situaci. Jestliže zjistí závažné nedostatky, které by mohly vést k zániku pojištění, a tím de facto k ukončení činnosti kanceláře, musí neprodleně informovat ministerstvo pro místní rozvoj. „Zákon tak znevýhodňuje podnikatele v cestovním ruchu proti jiným oborům, kde riziko nekvality nebo zásadnějších problémů není o nic menší, tvrdí Hrabovský.
Někteří provozovatelé cestovních kanceláří autorům normy vyčítají, že nevzali v úvahu jiné, ve světě běžné nástroje, jako například bankovní garance nebo kauce. Předkladatelé zákona z ministerstva pro místní rozvoj ovšem jejich nářky nechápou. „Při přípravě zákona jsme navrhovali několik forem, například garanční fond. Ten ale sami podnikatelé odmítli, protože nepřijímají solidárnost s ostatními podnikateli v oboru. Silně jim to připomínalo socialismus, namítá Marie Stříbrná z odboru cestovního ruchu ministerstva.
Vniveč přišla také snaha zkombinovat pojištění s vázaným vkladem, který by se přednostně uvolňoval na návrat klientů. Zákon o konkursu a vyrovnání ukládá, že každý odložený kapitál se stává při úpadku součástí konkursní podstaty. Totéž platí i o bankovních garancích. „To se pak při konkursu prostě nedá na repatriaci či refundaci použít, tvrdí Stříbrná.
My musíme, oni můžou
Cestovní kanceláře nejvíce pobouřil fakt, že návrh zákona neobsahuje pojistné podmínky. „My jsme chtěli, aby tam byla jasně stanovena pravidla hry i pro pojišťovny, aby bylo jasno, v jakém případě je pojišťovna povinna pojistit, říká prezident Asociace českých soukromých cestovních kanceláří, majitel cestovní kanceláře Helios Via Vlastimil Světlík. V případě, že pojišťovna odmítne uzavřít smlouvu, má cestovní kancelář jedinou možnost - obrátit se na ministerstvo financí, aby některé pojišťovně uzavření kontraktu uložilo. „Ministerstvo to ovšem nemusí udělat. My se pohybujeme v oblasti musíš, oni v oblasti můžeš. Nechci předjímat, že se tu budou dít nějaké lumpárny, ale určité riziko tu je, míní Světlík. Podle něj je také nejisté, zda pojišťovny nebudou chtít uzavření smlouvy vázat na další pojištění klientů. „To by bylo nešikovné, protože řada lidí se pojišťuje prostřednictvím VZP a nutit je, aby si ještě platili nějaké léčebné či úrazové pojištění jinde, by nebylo fér, říká Světlík.
Čedok jde ve svých stížnostech ještě dál. Podle Hrabovského by totiž zákon měl přímo obsahovat vzorové pojistné smlouvy. „Může nastat dost velký chaos, kdy si to každá pojišťovna bude vysvětlovat po svém, každá bude chtít jiné podmínky, protestuje Hrabovský. S tím však autoři zákona nesouhlasí. Domnívají se, že pojistné podmínky nemůže upravovat speciální zákon, rozhoduje o nich ministerstvo financí. „Vůbec to není na svévoli pojišťoven, jak budou s cestovkou zacházet, tvrdí Stříbrná. V tom, co vlastně budou cestovním kancelářím nabízet, však ještě nemají jasno ani samy pojišťovny. Ty musí do tří měsíců od účinnosti zákona ministerstvu financí předložit návrhy pojistných podmínek. Vzhledem k vysokému riziku však již nyní uvažují, že vytvoří takzvaný pool pojistitelů, který by zastřešovala Česká asociace pojišťoven. Takto sdružené pojišťovny by se podílely na krytí rizika společně, podle vloženého podílu. „Kdyby byl pool, tak by se ho Česká pojišťovna rozhodně zúčastnila. Myslím si, že podobného mínění budou všechny pojišťovny, protože to nebezpečí je veliké, říká Dagmar Koutská z tiskového oddělení České pojišťovny.
Při posuzování subjektů budou pojišťovny vycházet z auditu za předchozí rok, u nově vzniklých cestovních kanceláří budou zkoumat podnikatelský plán. V kontrolách hospodaření se pak ústavy zaměří především na to, jak vysoké bere cestovní kancelář zálohy od klientů a zda hospodaří s vlastním kapitálem či jenom se zálohami. Vyšší pojistné vyměří kancelářím, které využívají například charterové lety, nižší budou mít agentury využívající pravidelné letecké linky a ještě nižší ty, které dopravují klienty autobusy či jim dopravu vůbec nezajišťují. Stejnou váhu bude mít i rizikovost destinace.
Likvidace malých
Největší diskusi vyvolal v Poslanecké sněmovně i mezi zástupci cestovních kanceláří fakt, že pojištění zdraží zájezdy. Lidovecká poslankyně Vlasta Parkanová se dokonce domnívá, že cestování do zahraničí se opět stane výsadou pro bohaté. Propočty ministerstva pro místní rozvoj ale tak katastrofické nejsou. Cena klasického týdenního zájezdu u velké cestovní kanceláře, jejíž pojistka bude nejvyšší, by se podle nich zvedla v průměru o sto padesát sedm korun.
Cestovní kanceláře s vlastními údaji zatím váhají. „Dokud nejsou známy pojistné podmínky, tak fakt nevím. Bůh suď, říká Hrabovský z Čedoku. Tvrdí, že je však téměř jisté, že malým a středním kancelářím může povinné pojištění způsobit vážné potíže. „Zákon se za určitých podmínek může stát překážkou v podnikání. Může vás to finančně zahltit takovým způsobem, že to neunesete, domnívá se.
Ministerští úředníci to však považují za nedorozumění, protože zákon podle nich připravuje stejné podmínky pro všechny a zákazník bude odškodněn, ať půjde o malou nebo velkou cestovku. S tím souhlasí také poslankyně ČSSD a bývalá ministryně obchodu a cestovního ruchu Vlasta Štěpová, myslí si, že zákon by dokonce měl malým kancelářím výrazně pomoci. „Jištění budou mít všechny stejné a ty malé bývají levnější a bývají také zajímavější. Když budou umět svůj produkt, na trhu vydrží a dobře se jim povede, tvrdí Štěpová.
