Případ neplatných životních pojistek může destabilizovat celý tuzemský trh. Týká se všech velkých pojišťoven
Vlastimil Martínek dal před šesti lety dohromady celoživotní úspory dva miliony korun a chtěl je někde investovat. Na radu finančního zprostředkovatele peníze vložil do investičního životního pojištění AXA Comfort. Pojistku uzavřel na deset let s tím, že na začátku dá milion a pak bude měsíčně posílat 40 tisíc korun. Věřil, že se mu peníze rozmnoží.
V roce 2016 pak přišel na pobočku pojišťovny AXA kvůli změně osobních údajů.
Při té příležitosti se zeptal, jaký má na smlouvě zůstatek. Dozvěděl se, že aktuální výše odkupného, tj. částky, kterou by získal v případě, že předčasně ukončí smlouvu, je 1 520 977 korun. V té době už pojišťovně poslal dohromady 2,4 milionu korun.
Rozhořčený výsledkem svou smlouvu okamžitě zrušil a po pojišťovně chtěl, aby mu vrátila zbývajících 879 023 korun plus finanční odškodnění. Když neuspěl, požádal o pomoc finančního arbitra, který řeší spory mezi zákazníky a finančními institucemi. Martínek argumentoval například tím, že nešlo o pojistnou smlouvu, protože neobsahuje žádnou pojistnou částku, která by byla v případě škodní události vyplacena, a nekryje tedy žádná rizika.
Úřední šiml
Arbitr pak až na začátku letošního března rozhodl, že smlouva neplatí. „Instituce (AXA) na základě pojistné smlouvy nepřebrala pojistná rizika ani navrhovatel (Martínek) jejím prostřednictvím nenaplnil svůj pojistný zájem, když oba tyto faktory představují esenciální prvky pojistného vztahu“ stojí v rozhodnutí. Jinými slovy měl sjednanou investiční životní pojistku, která nekryla žádné riziko, jako je například smrt nebo dožití. AXA nicméně nelenila a Martínka už zažalovala u soudu.
Arbitr ve svém rozhodnutí mluví také o tom, že „je mu z úřední činnosti známo“, že stejně koncipované pojistné smlouvy má více pojišťoven a „mnoho znich je rovněž předmětem řízení dalších navrhovatelů před finančním arbitrem“. Jedná se o desítky případů. Dále arbitr připouští, že by masové zneplatňování takových smluv mělo „výrazný dopad na pojistný trh“. Jinými slovy, kdyby musely pojišťovny vracet pojistné stovkám či tisícům klientů, dostaly by se do vážných finančních potíží.
Podle Jiřího Chvojky, zástupce poškozené zhruba dvacítky klientů, se pravomocná rozhodnutí finančního arbitra dosud týkají jen pojišťoven AXA a Česká pojišťovna. Problémem v případě České pojišťovny byly neurčité poplatky ve smlouvě, v případě zmíněné Martínkovy smlouvy u AXA životní pojišťovny pak podle arbitra fakticky nešlo o pojištění.
„Přibudou ale i další, například Uniqa, NN pojišťovna či Kooperativa,“ říká Chvojka s tím, že stížnosti na tyto pojišťovny čekají u finančního arbitra na posouzení.
Pojišťovny si ovšem myslí něco jiného a proti nařčení se jednohlasně brání.
„Jsme přesvědčeni, že naše smlouvy životního pojištění vždy splňovaly platné zákony a legislativní předpisy. Rozhodnutí finančního arbitra se týká několika konkrétních pojistných smluv a není možné ho paušalizovat na všechny produkty investičního životního pojištění“ říká například mluvčí Kooperativy Milan Káňa.
Škodovka 120 a Superb
Investiční životní pojištění je problematické dlouhodobě. V roce 2016 Česká národní banka uložila finančním poradcům z firmy OVB Allfinanz pětimilionovou pokutu za klamání klientů. Její zprostředkovatelé prodávali od roku 2010 do 2013 investiční životní pojištění jako spoření, tedy tvrdili jim, že je to finanční produkt s jistým výnosem, protože na to klienti slyší daleko spíš než na nejisté investování. U poradců byla motivace jasná: za uzavření smlouvy dostávali provize až ve výši dvojnásobku roční částky, kterou platil klient. Navíc klientům jaksi neřekli, že se ke svým penězům - na rozdíl od spoření - dostanou až za hodně let.
Pojišťovny - ovšem striktně mimo záznam - tvrdí, že klienti jako Vlastimil Martínek věděli, jakou smlouvu podepisují, a věděli ito, že pojišťovna bude jejich peníze investovat například do podílových fondů, u nichž je výnos nejistý. Jeden rok můžete skončit v plusu, druhý rok v minusu.
Když si tedy Martínek nárokuje zpět investovanou částku, pak si na pojišťovně jen „hojí“ svou špatnou investici. U investorů, kteří dávají peníze do akcií či fondů napřímo, je přitom normální, že se musejí smířit se ztrátou.
V celém případu jsou však i další aktéři: na fungování pojistného trhu dohlíží Česká národní banka a investiční životní pojištění daňově podporoval stát. „Jak může dnes někdo říct, že smlouva, kterou klient dobrovolně podepsal, je neplatná? To by byl šílený precedens a každý, jemuž se po deseti či patnácti letech smlouva (jakákoli) nehodí do krámu, ji může nechat zrušit,“ rozčiluje se manažer jedné z velkých pojišťoven, který s týdeníkem Euro mluvil pod podmínkou, že nebude uvedeno jeho jméno. „Jako kdybych si koupil Škodu 120 a po letech rozporoval, že jsem vlastně chtěl Superb, který je mnohem bezpečnější, tak ať mi vrátí peníze,“ dodává.
Pojišťovny navíc klienty varují, že kdyby se smlouvy zneplatnily, museli by lidé vracet peníze státu, který jim poskytoval úlevy na dani. „Rádi bychom upozornili, že zrušení platnosti smlouvy může mít také negativní důsledky v podobě povinnosti vrátit příspěvek zaměstnavatele nebo zpětného dodanění všech uplatněných daňových úlev,“ varuje Ester Fleischerová, která vede komunikaci v pojišťovně NN.
A pak je tu také precedens v podobě tažení proti bankovním domům z roku 2013. Tehdy se na základě prvního pravomocného rozsudku, kdy soud rozhodl o vrácení poplatků za vedení hypotečního účtu, začali lidé hromadně soudit s bankami.
Právnické firmy tehdy v hromadných žalobách zastupovaly stovky klientů. Soudy však nakonec obrátily a začaly ze stolu smetávat jednu žalobu za druhou. Klienti bank pak prohrávali a museli platit tisíce korun jako náhradu soudního řízení.
Podle Chvojky však je současný případ jiný, protože arbitr uznal, že neplatná je celá smlouva.
Argumentuje také podobným případem z Nizozemska, kde soudy zakázaly, aby poplatky pro zprostředkovatele hradil primárně klient.
Naprosto se tím změnila pojišťovací praxe.
Happy end?
Kde je tedy problém? Ve špatně nastavené legislativě životního pojištění? V nedostatečném dozoru centrální banky, která si nad případem myje ruce? Nebo v honbě za ziskem pojišťoven, které se snažily urvat nový trh, platily zprostředkovatelům tučné prémie a klienty lákaly na státní podporu? Anebo si klienti měli jen pořádně přečíst smlouvu a zeptat se, jaké budou poplatky?
Asi od všeho trochu. Proti klientům pojišťoven však stojí tři významné faktory.
Je krajně nepravděpodobné, že hromadné zneplatňování smluv posvětí Česká národní banka, která jako regulátor nemůže připustit destabilizaci pojišťoven. Není také pravděpodobné, že by stát přiznal, že daňově podporoval špatný produkt, a klienty začal sám odškodňovat. A především není pravděpodobné, že by se s klienty přestaly soudit pojišťovny, jimž jde o holou existenci. Pokud se tedy nestane něco zcela nepředvídatelného, spláče nakonec Vlastimil Martínek a jeho kolegové nad výdělkem. •
Stručný průvodce investičními pojistkami
• ODKUPNÉ je finanční částka, kterou obdrží pojistník v případě předčasného ukončení pojistné smlouvy. Výše odkupného roste s délkou trvání pojištění, v prvních letech může být i nula, a to kvůli pojišťovnou účtovaným nákladům, zejména těm spojeným se vznikem pojistné smlouvy. Právě tyto klíčové poplatky a náklady nyní zneplatnila rozhodnutí finančního arbitra.
• INVESTIČNÍ ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ se skládá ze dvou složek - rizikové a investiční. Riziková složka by měla být tou primární, aby životní pojištění sloužilo svému účelu. V rámci investiční (rezervotvorné) složky se investuje do „podkladových aktiv“ (v zásadě jako v podílových fondech), návratnost investice není garantována. Životní pojištění je daňově odečitatelné až do výše 12 tisíc korun ročně. • KDE JE PROBLÉM? Podle Chvojky jsou problematické pojistné smlouvy vzniklé v období od 2004 do současnosti. Problémy se týkají základních produktů investičního životního pojištění, jako je Dynamik, Diamant, Sluníčko či Můj život a dalších variant. Podle poškozených klientů se jedná zejména o smlouvy uzavřené prostřednictvím poboček České pojišťovny, zaměstnanců České pošty, pojišťovacích zprostředkovatelů OVB Allfinanz a ZFP Akademie.
ZDROJ: TÝDENÍK EURO
Motivace poradců byla jasná: za uzavření smlouvy dostávali provize až ve výši dvojnásobku roční částky, kterou platil klient.
O autorovi| Jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz
