George Bush odkrývá význam bývalé francouzské kolonie
V ALŽÍRSKU ostře napadanému prezidentovi Abdelazízi Buteflikovi svitla nová naděje. Do Washingtonu si ho překvapivě pozval sám George Bush a diplomatické zdroje naznačují, že nepůjde o zdvořilostní návštěvu. Bývalá fracouzská kolonie s bohatými zdroji plynu, ropy a dalších nerostů zřejmě hraje důležitou roli ve strategických i ekonomických úvahách amerického prezidenta. Alžírská hlava státu by mohla získat mocného a solventního spojence. Abdelazíz Buteflika čelí výzvám k odstoupení. Alžírsko v uplynulých týdnech a měsících opět zachvátilo násilí. Masové protesty se rozšířily z provincie Kabylie, ve které žijí původní obyvatelé severní Afriky – Berbeři, také do arabských částí země. Prezident tomu nebyl schopen zabránit. Obr se měl postavit. Ještě před pár měsíci sledovali mnozí pozorovatelé počínání Butefliky s nadšením. Alžírské vládě se dařilo hasit „velký požár – téměř desetiletou občanskou válku. Ta začala v roce 1992, kdy armáda zabránila volebnímu vítězství fundamentalistů z Islámské fronty spásy a převzala moc. Rozhodující vliv má dodnes. Islámští bojovníci se vrhli do zápasu, který stál životy více než 100 tisíc Alžířanů. Zdálo se však, že díky výzvám k dialogu, amnestii a politickým reformám se situace začíná uklidňovat. Reformně naladěný Abdelazíz Buteflika a jeho ministr energetiky Šakíb Chelil dávali najevo, že hodlají využít obrovský nerostný potenciál ve prospěch země. To by znamenalo velkou příležitost také pro zahraniční investory. Již dnes je řada evropských států závislá na dodávkách alžírského zemního plynu. List Financial Times uvádí, že Alžírsko uspokojuje 40 procent západoevropských potřeb. Evropa v roce 1992 podpořila alžírskou armádu také vzhledem k obavám, aby ji islámští povstalci neodřízli od alžírských zásob plynu. Zakleté zlato. Buteflika a Chelil však mysleli i na další suroviny, ke kterým se zatím nikdo nedostal. Odborné periodikum Metal Bulletin uvádí, že největší význam mají v Alžírsku zásoby olova, zinku a možná i zlata. Nové nepokoje však ukázaly, že k ekonomickému rozkvětu země o rozloze větší než Mexiko ještě povede trnitá cesta. Náboženský fanatismus tentokrát nehraje rozhodující roli. Ačkoliv se protesty šíří z Kabylie, jejíž obyvatelé usilují o rovnoprávnost svého jazyka s arabštinou, za vším stojí především sociální napětí. Míra nezaměstnanosti dosahuje 30 procent. Toto číslo je možná zkreslené, protože část Alžířanů pracuje v černé ekonomice, ale mezi mladými lidmi do třiceti let je počet nezaměstnaných ještě vyšší. Občanská válka vyhnala venkovany do měst, v nichž řada obyvatel žije v „bidonville – chatrčích postavených z plechů a nejrůznějších odpadů. Mají do nich sice zavedenou elektřinu, a řada domácností dokonce vlastní satelitní přijímače, ale například tekoucí voda chybí. Reálný socialismus. Abdelazíz Buteflika je pro mnohé Alžířany hlavním viníkem. Jeho úkol však není jednoduchý: alžírská ekonomika je podobná někdejšímu „reálnému socialismu . Zahraniční kapitál se sice již několik desetiletí podílí na těžbě ropy a plynu, obchod je do značné míry v rukou soukromníků, ale velké firmy jsou většinou státní. Buteflikovi se podařilo stabilizovat veřejné finance a omezit byrokracii, sociální napětí tím ovšem ještě vzrostlo. Prezidentovy problémy pravděpodobně vyhovují části generálů, kteří chtějí v hlavě státu nadále vidět svou loutku. Ostatně za svůj úřad vděčí Buteflika právě armádě, byť v roce 1999 zvítězil ve volbách. Ty však nebyly považovány za zcela demokratické. Dohady o propojení Butefliky s bezpečnostními složkami mu na popularitě nepřidávají. Armáda a četníci se proslavili tím, že při potlačování jakéhokoliv odporu neberou ohledy. Nynější vlna nepokojů začala v dubnu, kdy četníci v Kabylii při vyšetřování usmrtili nezletilého chlapce. Alžírští mocní jsou obviňováni z manipulace s veřejným míněním. Jejich snahou je obvinit Berbery z Kabylie z toho, že rozbíjejí stát. Pozorovatelé míní, že právě napětí mezi Araby a Berbery by bezpečnostním složkám vyhovovalo nejvíce. Odpor vůči vládcům je však silný i mezi Araby. „Moc nikdy nevypadala na domácí scéně tak izolovaně jako dnes, napsal s odvoláním na diplomatické zdroje francouzský list Libération. Na řadě Amerika? Je otázkou, do jaké míry se na negativním alžírském vývoji podíleli Evropané. Kořeny mnoha problémů je třeba hledat v období francouzské nadvlády a osvobozenecké války Alžířanů proti Francii. Rozhodnutí Evropy podpořit protiislámské síly v posledním desetiletí bylo sporné. Nynější režim se vyznačuje terorem. Je však horší, nebo lepší než ten, který by zavedli vyznavači islámu? Západní Evropa si nicméně vždy uvědomovala, jak silný dopad mohou mít události v Alžírsku na starý kontinent. Nyní začínají sondovat Američané. Abdelazíz Buteflika může doufat, že v něm George Bush při schůzce obou prezidentů dvanáctého července objeví spojence v boji proti islámskému fundamentalismu. Bývalý texaský guvernér však jistě neopomene ani zájmy americké „naftařské lobby .
