Na trhu odpadového hospodářství se schyluje ke změnám. Zamíchá jím novela zákona a zřejmě i majetkové přesuny
O tom, zda má obsah popelnic končit na skládkách, nebo ve spalovnách, starostové příliš nespekulují. Přelomová novela zákona o odpadech, která nastaví nová pravidla špinavého miliardového byznysu, je zajímá především kvůli velikosti díry, kterou odpadky vyžerou do rozpočtu obcí i do kapes jejich obyvatel.
Náklady na uzdě Svaz měst a obcí (SMO) nechal vypracovat analýzu, která srovnala náklady na odpadové hospodářství v jednotlivých regionech. Reagoval tak na poptávku starostů, kteří chtěli vědět, jaké ceny platí jejich kolegové. Studie došla k závěru, že se náklady liší v rámci republiky i samotných krajů o desítky až stovky procent. Přitom by k tomu neměl být důvod, produkce komunálních odpadů i jejich složení jsou obdobné, hustota osídlení a dojezdová vzdálenost ke koncovým zařízením víceméně také.
„Analýza ukázala, že se vyšší částky platí především v Čechách. Na Moravě, kde si dokázal ponechat komunální sektor tyto služby ve vlastní režii, jsou ceny nižší,“ hodnotí výsledky studie Pavel Drahovzal, starosta Velkého Oseku a předseda Komise životního prostředí SMO. Paradoxně jedny z nejvyšších cen za odpadky platí obce ve Středočeském kraji, kde by přitom mělo vládnout vysoce soutěžní prostředí, jelikož tam operuje kolem padesátky svozových společností. „Zajímavý výsledek konkurenčního boje,“ konstatuje Drahovzal.
Starosta Oseku se dohaduje o cenách za odpady pro obec s firmou, která zajišťuje odpadové služby pro svazek obcí v regionu, každý rok. Majoritu v této firmě drží nadnárodní koncern Marius Pedersen, zbytek náleží sdruženým obcím. Minulý rok se starosta Drahovzal pokusil poptat odpadové služby u jiných firem v regionu. I když žádná nabídka nebyla vyhovující, díky tendru pomohl přesvědčit stávajícího dodavatele, aby cenu navýšil jen o inflaci. I tak odčerpávají odpadky významnou část rozpočtu dvoutisícové obce. Obyvatelé Oseku platí ročně 500 korun, obec přispívá více než 350 korunami na občana a rok.
V podobné situaci jako Drahovzal je řada starostů. Analýza uvádí, že 66 procent obcí uzavírá s firmami smlouvu na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou a jejich starostové o ceně služeb každoročně vyjednávají. Většinu obcí zbavují smetí externí dodavatelé (73 procent), obecní společnosti si zachovalo jen 19 procent celků. „Kdybych se dnes měl já rozhodovat, souhlasil bych s prodejem těchto služeb investorovi jen v případě dlouhodobě garantované ceny,“ přemýšlí starosta Oseku. Dnes už obce vstup cizího subjektu do komunálních firem většinou pečlivě zvažují. Před 20 či 15 lety byla situace jiná. Banky neuměly obce úvěrovat, evropské dotace se ještě ani nenarodily, přitom socialistické technologie volaly po faceliftingu. Zahraniční know-how a kapitál proto starostové vítali. Dřív než si stihli uvědomit, že se podobně jako u vody zbavují vlivu na ceny strategických služeb a tím i možnosti zásadně ovlivňovat ekonomický dopad na občana, specializované firmy ovládly více než polovinu odpadkového trhu. Mezi největší hráče dnes patří Marius Pedersen, A. S. A., AVE, Rumpold, Sita nebo Compag.
Popelnicové podnikání dosud garantovalo slušné zisky. A přestože v dlouhodobějším horizontu už pravděpodobně nebudou odpadky bez nutnosti velkých investic takové rito, pro řadu investorů přitažlivost neztratily. Etablovat se v nich chtějí například tuzemští dravci PPF nebo Penta. Danielovi Křetinskému se to už podařilo, když před pár týdny firma EP Industries koupila pobočku rakouského koncernu AVE, která jen v Česku dosáhla v minulém roce téměř čtyřmiliardového obratu. Podle zdrojů týdeníků Euro je nyní k mání i Marius Pedersen z francouzského koncernu Veolia. Zájemci jsou titíž. Společnost loni vyplatila zahraničním majitelům dividendu 600 milionů korun, zisk po zdanění podle metodiky firmy dosáhl 370 milionů. Odpadková pyramida O jak velký byznys se v odpadcích hraje, se naplno ukázalo letos při přípravě novely zákona o odpadech. Ministerstvo životního prostředí nestihlo normu před pádem vlády dokončit. Bývalý ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS) tvrdí, že byla skoro hotova. Zbývalo nalézt shodu na zhruba čtyřech sporných bodech, ke kterým zřídil pracovní skupinu ze zástupců všech zainteresovaných stran. Právě to, jak by měly být do budoucna rozdělovány peníze z poplatků nebo jaká by měla být role měst a obcí, ale představuje klíčové otázky.
Výsledná nedohoda bývá popisována jako souboj „skládkařů“ se „spalovači“. Zjednodušeně řečeno, odpadovým firmám by nejvíce vyhovoval status quo, potenciální investoři do zařízení na přeměnu odpadků v energii by nejraději zdražili skládkování tak, aby se jim investice do spaloven co nejrychleji vrátily. A ti, kterých se odpady nejvíce týkají? Zástupcům měst a obcí jde především o to, aby pro své občany udrželi poplatky v rozumných mezích.
„Ve vztahu k budoucnosti já vždy hovořím o pyramidě: primární by mělo být odpad nevytvářet, což je ovšem možné jen v omezené míře, takže jej co nejvíce recyklovat, následně se jej snažit energeticky využívat a teprve potom ten zbytek zahrabávat pod zem,“ říká Chalupa. Cílem novely mělo podle něho být, aby se polovina primárních odpadů recyklovala a polovina energeticky využívala čili spalovala. Teprve nezpracovatelný zbytek by mířil na skládky. „Řekl bych, že Češi jsou i v rámci Evropy dobří v recyklování, podíl vytříděných odpadů se pozvolna zvyšuje, šílené výsledky máme ale ve skládkování. Tam už teď neplníme závazek Evropské unii. Tohle není budoucnost,“ dodává bývalý ministr.
Česko dosud energetické využívání odpadů ignorovalo. Šli jsme opačným směrem než Evropa, která stavěla spalovny. „Alespoň jsme si ušetřili problémy, které nyní musí Západ řešit,“ podotýká ředitel České asociace odpadového hospodářství Pavel Havelka. V Německu nebo ve Švédsku se postavilo tolik spaloven, že nyní nemají palivo. „Němci po nás chtějí odpady. Švédsko dovezlo v roce 2011 na 850 tisíc tun odpadů z celé Evropy. U nás se ročně vyprodukuje kolem tří milionů tun směsného komunálního odpadu. O třetinu menší množství odpadů budou zřejmě muset Švédové nakoupit za hranicemi v roce 2015,“ upozorňuje Havelka. „Já netvrdím, že bychom měli mít obří spalovnu v každém kraji, ale měli bychom být soběstační,“ reaguje Chalupa. Stačila by prý páteřní síť geograficky rozumně rozložených šesti až osmi spaloven. „Mně osobně se líbí švýcarská cesta. Tam mají malou spalovnu, která vytápí část obyvatel nebo školu, pomalu v každé vesnici,“ přibližuje svou představu. Skládkaři versus spalovači Novelu zákona o odpadech je podle Chalupy potřeba přijmout nejen kvůli dotacím na energetická zařízení, které EU odmítá poreport skytnout i proto, že Česko nemá odpadovou strategii – ta dosavadní končí po deseti letech právě letos. Nový plán odpadového hospodářství má představovat chystaná novela. Chalupova verze počítala s tím, že skládkování v roce 2024 skončí. Pokud má v té době existovat alternativa, je nejvyšší čas. Příprava výstavby spalovny je dlouhodobá záležitost – může se protáhnout i na deset let.
Skládkování odpadů je brutální metoda, stojí ale nejmíň. Prostředkem, jak získat peníze na jiná řešení a přirozeně skládky utlumovat, mělo být zvýšení poplatku za skládkování. Obce jsou připraveny chovat se ekologicky, musí to být ale pro jejich obyvatele ekonomicky únosné. „Proč zdražovat občanům poplatky proto, aby se vyplatilo odpady spalovat a uměle upřednostňovat jedno řešení? Už máme jednu zkušenost s fotovoltaikou… Proč vytvářet protitržní koncepce, které nepotřebujeme? V produkci odpadů jsme šestí nejlepší v Evropě, za posledních pět let se z celkové produkce odpadů odstranilo skládkováním o milion tun méně,“ nadhazuje Havelka.
Odpůrci novely upozorňovali, že poplatek za skládkování by musel vzrůst z dnešních 500 korun za tunu na víc než 1800 korun.
To je podle Chalupy nesmysl. „Ta suma se může pohybovat kolem 1000 korun, takže dopad nárůstu poplatku na dvojnásobek by pro obce mohl být snesitelný. Zákon navíc počítal s tím, že poplatek by rostl postupně. Investice do spaloven nicméně bude opravdu dlouhodobá. Pokud si někdo představuje návratnost v horizontu pěti let, ať na to zapomene,“ dodává Chalupa.
Odpadové firmy přesto vidí v pozadí novely zákona teplárenskou lobby v čele s bývalým premiérem Mirkem Topolánkem, která by chtěla odpady energeticky zpracovávat. Bývalý ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Měchura, jehož z čela sdružení vyobcovali největší hráči na trhu, poukazuje naopak na motivaci „odpadkářů“ zachovat si enormní zisky při minimálních nákladech a snahu zabránit tomu, aby se z nich staly pouhé svozové firmy. „Pokud provozuje firma skládku, je to stále velmi výnosný byznys, zvláště pokud se švindluje s technickým zabezpečením skládky. Jakmile ale bude třeba dle Evropské unie odpad pečlivě třídit a minimálně skládkovat, firmám se to pořádně prodraží. Proto se nyní ty největší firmy snaží se prodat, dokud je zájem a vysoká cena,“ soudí Měchura.
Že má byznys se špínou k čistotě i v reálu daleko, potvrdil před koncem minulého roku antimonopolní úřad. Čtyřem dominantním firmám udělil dohromady stomilionovou pokutu za kartelové dohody. Řada starostů v tu chvíli pochopila, proč se do jejich tendrů na svoz a likvidaci odpadů nikdo nehlásí či proč nabídky „konkurence“ nikdy nepřebijí stávajícího dodavatele. Na podvody s tzv. technickým zabezpečením skládek už několikrát upozornil Nejvyšší kontrolní úřad. Odpad vykazovaný jako materiál na zabezpečení skládek nebo terénní úpravy je osvobozen od poplatků, čehož firmy masově zneužívají. Markantní je to především u nebezpečných odpadů.
Jaký bude další osud zákona o odpadech, je v tuto chvíli obtížné předvídat. „Naše krajina se nesmí stát superskládkou ani superspalovnou,“ píše se vágně v návrhu koaliční dohody. Jeden návrh zákona o odpadech má v záloze senátor Petr Šilar (KDU-ČSL). Pokusil se jej předložit v Senátu už v létě, když, jak říká, ministerstvo selhalo. Nakonec ale novelu stáhl. Nepodařilo se mu prý pro ni před volbami nalézt dostatečnou politickou podporu, jelikož počítala se zvýšením poplatku za skládkování.
Drahé popelnice
Celkové náklady obcí na odpadové hospodářství (r. 2012)
Kraj Kč/obyvatel
Středočeský 1034,2
Ústecký 1015,4
Praha 1001,9
Karlovarský 984,8
Jihočeský 916,8
Plzeňský 912,5
Průměr 875,6
Vysočina 872,2
Liberecký 861,8
Pardubický 839,5
Olomoucký 820,6
Moravskoslezský 788,1
Zlínský 761,9
Jihomoravský 745,2
Královéhradecký 703,4
Zdroj: Institut pro udržitelný rozvoj měst a obcí
Odpadovým firmám by nejvíce vyhovoval status quo, investoři do spaloven by zase nejraději zdražili skládkování tak, aby se jim investice co nejrychleji vrátily. Ceny různé, důvody nejasné
Jednoznačně nejvyšší náklady na celé odpadové hospodářství vykazuje Středočeský a Ústecký kraj. „Vyšší náklady jsou u těchto dvou krajů způsobeny vyššími cenami služeb,“ konstatuje studie. Náklady na odpadové hospodářství vzrostly za posledních deset let zhruba dvojnásobně. Největší položku představují náklady na likvidaci směsných komunálních odpadů. Průměrný náklad činil loni 2549 korun za tunu při průměrné produkci odpadu 207 kilogramu za rok na obyvatele. Nejvíce variabilní náklady ovšem nalezla analýza u tříděných odpadů – rozdíl mezi nejvyššími a nejnižšími položkami dosahuje až 112 procent. Česko dosud energetické využívání odpadů ignorovalo. Šli jsme opačným směrem než Evropa, která stavěla spalovny.
66 procent
obcí uzavírá s odpadovými firmami smlouvu na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou a jejich starostové o ceně služeb každoročně vyjednávají. Většinu obcí zbavují smetí externí dodavatelé (73 procent), obecní společnosti si zachovalo jen 19 procent správních celků. Zdroj: Institut pro udržitelný rozvoj měst a obcí
O autorovi| Hana Boříková • borikova@mf.cz
