Pod palácem Coburg se nachází přes šedesát tisíc láhví těch nejvyhlášenějších etiket. Nejstarší přitom pochází z počátku osmnáctého století
I kdybyste křížem krážem projeli celý svět, nestihnete navštívit všechny vinařské oblasti. Existují ovšem možnosti, kterak se v jednom čase na jednom místě seznámit s velkými víny těch nejvýznačnějších producentů. Nad jiné malebným místem disponujícím věhlasnými značkami je vídeňský Palais Coburg nacházející se pár kroků od katedrály svatého Štěpána. V podzemí rozložitého paláce, který slouží jako pětihvězdičkový hotel, objevíte šestici sklepů původně ze šestnáctého století, jeden atraktivnější než druhý. Společně jsou přitom domovem neuvěřitelných více než 60 tisíc láhví.
Majitelem paláce je soukromá nadace POK Pühringer Privatstiftung, kterou založil investiční manažer a donátor Peter Pühringer. Rodák ze Saska-Anhaltska, jenž údajně patří ke čtyřiceti nejbohatším Rakušanům, palác vybral i za sídlo svého Institutu pro strategický výzkum kapitálového trhu. A manažeři sklepa se snaží, aby hodnota vín ve sklepeních pod palácem každým rokem šplhala vzhůru.
Každoročně objíždějí aukce a sbírku doplňují, stejně tak ovšem své poklady nabízejí k prodeji. Koupit nelze pouze jedinou láhev z Palais Coburg – Rüdesheimer Apostelwein Rheingau, Ratskeller z roku 1727.
V sudu, anebo v láhvi Víno se coby investiční komodita prosazuje od chvíle, kdy bylo možné udržet jednotlivé ročníky z vyhlášených sklepů po delší čas v neměnné kvalitě. Lépe řečeno, pokud už nastane změna, měla by být k lepšímu. Investovat do vína se přitom dá dvěma základními způsoby. Jedním z nich je pořízení nového ročníku známé jako en primeur, které se hojně praktikuje v Bordeaux a Burgundsku. Produkce se v takových případech nakupuje na sudy ještě před lahvováním. Podle kvality úrody a jejího množství se nastavují ceny, přičemž investor pokaždé kupuje částečně zajíce v pytli. Zkušenosti z minulých let, jméno sklepa a jeho pozice mezi milovníky vína riziko snižují. Umění vydělat nicméně v tomto případě závisí hlavně na schopnosti odhadnout skutečný potenciál vína a následně určit optimální čas k prodeji.
Existuje však i druhá varianta, a sice dražby starých ročníků v láhvích. Těch, které nesou punc mimořádné kvality, ale do své ideální podoby teprve dozrávají. Taková vína kupují především nadšení sběratelé, a to nikoli primárně za účelem dalšího prodeje.
A právě tímto způsobem pořizují vzácné láhve zaměstnanci nadace pro sklepy Palais Coburg. Riziko je při nákupu věhlasných značek zdánlivě menší, přesto nikdy nevíte úplně přesně, kde a v jakých podmínkách víno leželo a co vše se s ním dálo. Zvláště v posledním čase se objevily plagiáty velkých etiket zrozené kvůli dramaticky rostoucím cenám velkých vín především v Asii. Eliminovat riziko se dá jediným způsobem: nákupem produkce osvědčených sběratelských sklepů v renomovaných aukčních síních anebo ze zásob samotných producentů.
Opravdu velká vína je zvykem dražit prakticky jen v síních Christie’s nebo Sotheby’s.
Obě mají vypracovaný systém hodnocení kvality a autenticity nabízených vín. Patří mezi ně výše hladiny pod korkem, porušenost „kapslí“, překorkování láhve. Důkladně také prověřují, jak byla láhev uložena a jaké riziko hrozí ze špatného skladování.
Detaily rozhodují Komentáře k vínu jsou vždy založeny na odborné analýze, důkladném průzkumu minulosti láhve a maximálně korektní informaci o stavu vína v ní. Zmíněná láhev Rüdesheimer Apostelwein z roku 1727 o objemu 0,375 litru byla například pro sklep Palais Coburg zakoupena na aukci v londýnské síni Christie’s v červnu roku 2006. Poznámky dražební síně hovoří o „flekaté“ etiketě a hladině vína dva centimetry pod spodní plochou korku. Známý britský expert Michael Broadbent, který měl možnost obsah ochutnat, o něm říká, že označení „nejstarší pitelné víno na světě“ nese oprávněně.
Každá z láhví dostává od dražební síně jakýsi pas, ve kterém jsou uvedeny všechny dostupné údaje. Kromě toho se ke kvalitě vína vyjadřují odborníci buď na základě ochutnávky, nebo analýzou podloženou zkušeností se sklepem, z něhož víno pochází, ročníkem sklizně a podmínek, jaké tehdy panovaly. Komentován je i úbytek vína v láhvi, neboť podle něj lze usoudit na míru ztráty kvality.
Výsledky se zapisují důmyslným systémem zkratek, který zasvěceným poskytne téměř všechny dostupné informace. Takže, když na průvodce k vínu objevíte tajemnou formuli „melc. u. 1 hs“, vězte, že jde o jednu láhev vína z Bordeaux, kdy melc. znamená melchior, tedy objem láhve 18 litrů, hladina vína sahá po horní okraj ramene a jde o plnou láhev prakticky bez rizika závad při jakémkoliv věku vína (ramenem se rozumí zkosený přechod z těla láhve do hrdla).
Bez českého vína Pakliže do labyrintu šesti sklepení s úžasným pokladem zavítáte, sluší se začít ve sklepě šampaňském, největším a nejhlubším v Coburgu. V monumentálním vysokánském prostoru někdejší „lednice“ leží bezmála dvě tisícovky láhví, vzácných i zcela výjimečných. Pozoruhodná je sedmnáctipoložková série Krugu zahrnující vína z nejvěhlasnějších poloh, jako jsou tři ročníky Clos du Mesnil či dva Clos d’Ambonnay. Milovníci značky Dom Pérignon se mohou pokochat dokonce souběhem čtyřiadvaceti ročníků či největším pokladem šampaňského sklepa, Dom Pérignon 1996 speciální edice v luxusní láhvi zdobené zlatem. Úžas ovšem budí občas samy obaly vína, jako je baterie patnáctilitrových láhví Nabuchodonozor.
Zcela jiná atmosféra panuje ve sklepě zasvěceném Novému vinařskému světu, který byl zbudován ve stylu podpalubí španělské lodi. Atmosféru po okraj naložené galeony, ztěžka se pohupující na vlnách, umocňuje pohled na opojné zásoby, jež jsou zde ukryty. Z jižní polokoule tu leží vína australská, novozélandská, chilská i pozoruhodná jihoafrická.
Silné zastoupení má Severní Amerika od Washingtonu a Oregonu až po Kalifornii, a to snad každý vinař, který kdy připravil přinejmenším jednu zřetele hodnou šarži. S baterií dvou tisíc etiket ze Spojených států, 250 australských a šesti stovek jihoamerických je i v tomto případě možné hovořit o mimořádné kolekci.
Vínům Starého světa dominují etikety rakouské, německé a italské. Sklep srší nábojem moderny, kdy regály vyrobené z lepených vrstev skla jsou doslova nadupány tím nejlepším ze všech oblastí. Wachau a Neusiedlersee, Štýrsko a Weinviertel. Co jméno, to zazvonění ryzího kovu. Jedinečná je série znamenitých červených vín rakouských od Josefa Pöckela a jeho nástupců. Silná je rovněž partie německých ryzlinků, důležité místo zaujímá reprezentace tokajských. Tu se podařilo vhodně obohatit v roce 2006, kdy po newyorské aukci Christie’s do sklepa přibyla velezajímavá kolekce 16 půllitrových lahviček Tokaji Essencia ze sklepa Tokaj-Hegyalja ročníků 1845 a 1846. Současná cena každé z nich se pohybuje okolo 3500 eur. A objevit lze i archivní ledové víno z Ukrajiny Muscat Lunel Massandra Collection 1848. Je pouze smutné, když v přehlídce, kde má svého vinaře také Slovensko v podobě ryzlinku Egon Müller Château Belá 2004, nenajdeme jediné české víno.
Speciality z Y quemu Největší sklep pod palácem Coburg se rozkládá na stovce metrů čtverečních a obsahuje kolem 30 tisíc lahví z Francie. Vzpomeňte si na jakoukoli velkou etiketu z Bordeaux, zapátrejte a v minutce ji objevíte. Obdobně je to s Burgundskem či Loirou. Pokud uvedu, že řada etiket Pétrus začíná v roce 1945, asi není třeba pokračovat.
Naopak ten nejexkluzivnější prostor kdysi sloužil jako sklepení pro vína původních vlastníků paláce, dynastie Sasko-Kobursko-Gothajské. Vynikající přirozené podmínky sklepa pracovníci nadace POK Pühringer Privatstiftung díky moderním technologiím dovedli téměř k dokonalosti, takže do něj mohou ukládat své nejvzácnější exempláře.
Kromě zmíněného Rüdesheimer Apostelwein je to třeba Barbeito Terrantez Madeira pocházející z roku 1795. Do prodeje ji dala rodina Vasconcellas de Freitas, která sklep Barbeito vlastní. Informace aukční síně Christie’s hovoří o oddělené „kapsli“ na hrdle a prodána byla originální dřevěná krabice s dvanácti láhvemi. Láhev této madeiry z hotelového vinného archivu můžete mít za 7500 eur.
Třetí nejstarší láhví pod palácem Coburg je Château d’Yquem Sauternes, 1er Cru Supérieur 1811. Všichni, kdo víno okusili, mu „nadělili“ nejvyšší možný počet bodů. Jedna z možností ochutnávky proběhla už v roce 1996 přímo na zámku Yquem, kde mu zmíněný konzultant pro víno u Christie’s Michael Broadbent udělil pět hvězdiček z pěti. Vyhlášený americký odborník na víno Robert Parker je tehdy ocenil 100 body ze sta možných. „Ostré jako břitva, s báječným extraktem a bohatou chutí,“ uvedl. I toto víno je na prodej. Není však příliš pravděpodobné, že by je jen tak někdo koupil. Jediná láhev svého druhu totiž přijde na 83 tisíc eur.
Šesté sklepení je zasvěceno právě Château d’Yquem, jménu až mystickému. Vinařství nacházející se ve vesničce Sauternes nedaleko Bordeaux produkuje jedno z nejvyhlášenějších sladkých bílých vín a honosí se nejprestižnější apelací – Premier Cru Supérieur. Dechberoucímu prostoru sklepa dominuje jakýsi oltář, kolem něhož v neměnné optimální teplotě a vlhkosti odpočívají láhve, které spatřily světlo světa před sto padesáti lety. Sbírka vín Château d’Yquem pod Palais Coburg patrně nemá obdoby. Vždyť tam objevíte souběh sta ročníků mezi daty 1893 a 2001 vedle dalších 420 láhví, z nichž každá je drahocenným klenotem vídeňského sklepení.
Majitelem Palais Coburg je soukromá nadace rakouského milionáře Petera Pühringera. Velká vína je zvykem dražit jen v síních Christie's nebo Sotheby's, přičemž obě mají propracovaný systém hodnocení jejich kvality.
O autorovi| MILAN BALLÍK, spolupracovník redakce
