Teď se na nich dá sedět snad jen ve velkém vedru, protože topení je vytrhané a bývá tu vlezlo. Kdyby snad naivní cestující nechápal, proč to tak musí být, České dráhy to rády objasní. Jakápak čekárna, nově se to jmenuje „prostory před nepřízní počasí“. Takto alespoň ČD argumentovaly v případě Rudoltic, kde zaměstnanci téměř přes noc nádraží opustili, aniž by se státní dráhy namáhaly radním městečka cokoliv sdělit.
V Klánovicích drží téměř ztracenou vartu paní pokladní. Stále se na ní klepá na malé okénko s kličkou, tak jako před lety. Když se člověk hodně nakloní, v zimě ho na tváři zahřeje sálání teplometu, které z vytopené kanceláře dosáhne až do „prostorů před nepřízní počasí“. Paní to má ovšem spočítané. Nádraží se rekonstruuje, Klánovice jsou ještě v Praze, a tak se za rok, za dva její místo škrtne. Pardon, racionalizuje.
Konec krasosmutnění. Protože to vypadá, že na drahách vzal konečně někdo rozum do hrsti. České dráhy ruší tendr na prodejní automaty jízdenek a „racionalizovaných“ míst tak ubude. Sláva. Snad si někdo vzpomněl, že kvalitní evropskou železnici nedělá jen dochvilnost vlaků a pohodlí, ale i živí nádražáci. A že „vévévéčédé“ je fajn, ale čepici a plácačku nenahradí.
Od autora se dočtete více zde:
