Z minimální mzdy se stal prostředek pokryteckého budování politické image
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) chce od příštího roku zvýšit minimální mzdu o sedm stovek na 9900 korun. To je méně, než žádaly odbory, které v květnu přišly s požadavkem na zvýšení o rovnou tisícovku na 10 200 korun. Tehdy zároveň požadovaly, aby výdělek nejméně placených zaměstnanců v zemi o stejnou částku vzrostl i v letech 2017 a 2018. Zaměstnavatelé se postavili proti nebo v mírnější reakci vyjádřili s takovým skokovým navýšením nesouhlas. Jen pro úplnost dodejme, že minimální mzda ve výši 9200 korun platí od začátku letošního roku a vláda ji prosadila proti vůli zaměstnavatelů. Původně se s nimi totiž dohodla na částce rovných devět tisíc korun.
Z minimální mzdy se stal prostředek pokryteckého budování politické image. A navíc se v debatě o ní objevuje řada nesmyslů, přičemž argumenty často postrádající logiku používají obě strany.
POlitickÉ uČebnice
Nesmysl číslo jedna slýcháváme z úst kritiků zvyšování minimální mzdy. Obvykle si přečtou nějakou základní učebnici ekonomie a do omrzení papouškují, že vysoká úroveň minimální mzdy vede k vyšší nezaměstnanosti.
Ano, v učebnicovém světě tak tomu je, ale jen v něm.
V realitě dnešní doby na ni takto izolovaně prostě hledět nemůžeme. Nelze její úroveň hodnotit mimo kontext dalších legislativních úprav, třeba těch, které se týkají sociálních dávek. Je totiž velice demotivující pracovat za minimální mzdu a vědět, že někdo jiný má zhruba ty samé peníze zcela bezpracně, prostřednictvím dávek. Když tedy bude minimální mzda příliš nízká, lidé se na práci prostě vykašlou a raději natáhnou ruku po dávce. Nezaměstnanost se tedy zvýší navzdory nízké úrovni minimální mzdy.
Druhý nesmysl trochu souvisí s předchozím.
Ať už minimální mzda činí 9200, nebo o sedm stovek více, jde o zcela jiné peníze v Praze a například na Ostravsku či v jiném regionu s vysokou nezaměstnaností a s relativně nízkými mzdami. Pokud tedy někde opravdu hrozí, že minimální mzda bude stanovena na příliš vysoké úrovni, a přispěje tak k růstu nezaměstnanosti, pak mnohem spíše v regionech na severu Moravy či severozápadě Čech. Právě v těchto oblastech totiž budou lidé mnohem spíše než v Praze ochotni pracovat za méně, než kolik činí minimální mzda, ale zákon jim to prostě neumožní. Zůstanou tedy na dávkách nebo začnou načerno melouchařit. A míra nezaměstnanosti se tam dále zvýší.
POsVátná kráVA
Nesmyslem číslo tři je vytrhávání debaty o minimální mzdě z kontextu stavu celkového daňového zatížení práce v České republice. Toto zdanění je jedno z nejvyšších v Evropské unii. Pokud se tedy někdo zaklíná tím, že máme jednu z nejnižších minimálních mezd v Evropské unii, musí dodat také B (a eventuálně i C). Tím B je právě skutečnost, že zvýšení minimální mzdy představuje v rozpočtech českých zaměstnavatelů mnohdy vyšší dodatečný náklad než v případě jejich protějšků (a nezapomeňme, že také konkurentů) v zemích Evropské unie. Právě kvůli nadprůměrně vysokému zdanění práce v České republice. Mimochodem, tím C jsem měl pak na mysli to, že v zemích, jako je Dánsko, Švédsko nebo Švýcarsko, zákonem žádná minimální mzda stanovena není, a nemám pocit, že by se jednalo o státy, jejichž trh práce je na tom hůře než ten náš. Spíše právě naopak.
Zkrátka a dobře, když se bavíme o minimální mzdě, bavme se „ekonomicky“, a ne „politicky“. Bohužel, politici si z ní udělali posvátnou krávu. My jsme však podnikatelé, kteří neřeční a české hospodářství posunují vpřed, a proto nemůžeme a ani nesmíme být jako oni. l
Když tedy bude minimální mzda příliš nízká, lidé se na práci prostě vykašlou a raději natáhnou ruku po dávce.
O autorovi| EV”EN KOREC • generální ředitel a předseda představenstva firmy Ekospol
