Pokušení na poušti

Kalousek svede se Svobodou vyrovnaný boj o lidovce

Ofenziva pragmatických šedých eminencí už možná začíná. Stanislav Gross z ČSSD i Vlastimil Tlustý z ODS ještě přešlapují, zato Miroslav Kalousek se do bitvy o předsednické křeslo v KDU-ČSL vrhl se vší razancí. Mnozí lidovečtí předáci tipují, že Kalousek má při ostravském sjezdu strany za čtrnáct dní asi padesátiprocentní šanci porazit dosavadního předsedu Cyrila Svobodu.
Ten to s ambicí prodloužit své dvouleté vládnutí nebude mít snadné: těžko vysvětlí, proč se mu nepovedlo zpacifikovat, ale naopak rozdmýchat rozbroje mezi liberálním, konzervativním a pragmatickým křídlem. Navíc mediální obraz KDU-ČSL v poslední době nebývale upadl, preference se potácejí těsně nad hranicí volitelnosti (říjnový průzkum STEM hlásí 6,7 procenta) a stranická politika je čím dál více ve vleku politiky koalice, respektive ČSSD. Zdá se, že ani trumf loňského návratu do vlády nemusí Svobodu zachránit před vítězstvím dosud ostrakizovaného Kalouska. Šíbr, obtěžkaný pověstí nikdy neprokázané korupce z doby působení na ministerstvu obrany, si pro své konečné účtování se Svobodovým křídlem vybral vhodný okamžik.

Čtyři evangelisté.

Už fakt, že se na sjezdu chtějí dosavadnímu šéfovi postavit tři protikandidáti – kromě Kalouska také ministr životního prostředí Libor Ambrozek a šéf poslaneckého klubu Jaromír Talíř – napovídá, že nespokojenost s poměry ve straně je široká. Ambrozek a Talíř jsou outsidery, jejich význam tkví v tom, koho svým voličům doporučí z dvojice Svoboda-Kalousek. Všichni tři vyzývatelé reprezentují pravicový proud v KDU-ČSL a zvítězí-li Kalousek, pevnost současné křehké vládní koalice to určitě neposílí. Však Mirek Topolánek nedávno jasně řekl, že ODS s lidovci počítá jako s příštími spojenci.
Už teď by se sociální demokraté měli připravit na to, že idylické soužití s klidnou sílou pomalu končí, protože sebezáchovné tendence uvnitř lidové strany přitlačí kteréhokoli vítěze ostravského sjezdu ke koaličnímu „zlobení“, asi tak, jako se KDU-ČSL zviditelňovala v obou vládách Václava Klause v letech 1992 až 1997.

Ve službách státu.

Cyril Svoboda v posledních měsících dělá, co může, aby rozptýlil výtky, že zanedbává stranickou agendu. Před účastí na pohřbu švédské ministryně zahraničí Anny Lindhové, i na úkor zahajovacích formalit při schůzce Evropské unie v Římě dal přednost lidoveckým akcím. Co je to však platné, když šroubovaně se vyjadřující městský intelektuál přijal funkci ministra zahraničí, která jej řízení vlastní strany vzdaluje snad nejvíc, jak je ve vládě možné. Šéf středočeských lidovců Josef Janeček připomíná, že v poměrně nekonfliktním resortu se osobnost hůře profiluje. „Mnohem správnější pozici zastával třeba Josef Lux jako ministr zemědělství. To byl resort typicky lidovecký, konfliktní, na němž mohl jasně prezentovat názorovou odlišnost,“ řekl Janeček týdeníku EURO. Také předsedovi liberecké KDU-ČSL Jiřímu Vackovi vadí, že na Svobodovo nezvládání stranických záležitostí má vliv neustálé cestování.
Vládním angažmá vysvětluje pokles preferencí i samotný Svoboda. „Je to dáno také tím, že veřejnosti říkáme špatné zprávy, třeba o fiskální reformě,“ prohlásil pro týdeník EURO. „Myslím, že budoucnost bude mnohem lepší, protože se ukáže, že kroky uskutečněné právě touto vládě budou prospěšné,“ doufá.

Chce to větší razanci.

Je paradoxní, že Svoboda se do potíží dostal za to, že vlastně chvályhodně dal přednost zájmům státu před zájmy vlastní strany a naplno se vložil do role šéfdiplomata. Snad i vlivem toho úzkostlivě dbá, aby nevybočil z dohodnutých koaličních mantinelů. „KDU-ČSL má vlastní program, který naplňuje a naplňovat bude v koalici,“ odbyl otázku, jak by se dalo vystoupit ze stínu sociální demokracie.
Být u vesla pro lidovce vždycky představovalo úhelný kámen jejich menšinové strategie, o vystupování z levostředové vlády Vladimíra Špidly proto nikdo z nich nestojí. „Zřetelně však formulujme politiku KDU-ČSL, aniž bychom zanedbávali své povinnosti k této koalici,“ zdůrazňuje Svobodův předchůdce a oponent, místopředseda sněmovny Jan Kasal. Poslanci Jaroslavu Lobkowiczovi se zase nelíbí, že Svoboda na rozdíl od Kalouska nedokáže prodat, co umí. „Straně chybí sebedůvěra, musíme věřit tomu, co děláme. Je možné, že někdo, kdo má větší razanci, by byl lepší - zatím to však nikdo nedokázal,“ doplňuje.

Předskokan a skokan.

Kritikou v mezích lidoveckého „bratrství“ pochopitelně nešetří uchazeč o předsednické křeslo, bývalý českobudějovický primátor Jaromír Talíř. Tvrdí, že nové vedení by mělo stranu v první řadě stabilizovat a důsledně vést jedním směrem. „To znamená při vytváření prostoru pro všechny možné názory zabezpečit, abychom měli jasný směr a cíl a také témata zajímající obyčejné lidi,“ řekl týdeníku EURO. Dnes se prý KDU-ČSL příliš zabývá tématy státnickými. „Otevřeli jsme už rodinu, měli bychom se vrátit k bezpečnosti a k zákonu ´třikrát a dost´ nebo k bydlení,“ domnívá se.
S Miroslavem Kalouskem se tak trochu uzavírá historie, která začala ještě v dobách Josefa Luxe. Říká se, že právě Kalouska, s nímž si dobře rozuměl a jehož si jako místopředseda vlády v letech 1990 až 1992 vybral za poradce, Lux označil za svého nejschopnějšího nástupce. Do roku 1998 byl Kalousek mužem exekutivy: za vlády lidovců v resortu obrany bylo jeho rozhodování o toku peněz z pozice náměstka ministra předmětem neustálých ataků koaličních partnerů. Když byl po Luxově smrti zvolen na českobudějovickém sjezdu v roce 1999 předsedou KDU-ČSL Kasal a prvním místopředsedou Svoboda, Kalousek obsadil křeslo řadového místopředsedy. Jenže o dva roky později stranu ovládli Svoboda s Milanem Šimonovským a teprve po loňských volbách se Kalousek vynořil na vlivném postu předsedy rozpočtového výboru sněmovny. Vztahy Kalouska a Svobody jsou už několik let na bodu mrazu: Svoboda v roce 2001 otevřeně vypoklonkoval Kalouska z tehdejší čtyřkoaliční stínové vlády. Za to, že při tom zpochybnil jeho aktivity na ministerstvu obrany, jej Kalousek zažaloval. K soudu nedošlo jen proto, že se Svoboda v říjnu téhož roku Kalouskovi nečekaně omluvil.

O lidovcích u piva.

Letos v únoru byl údajně Kalousek jedním z poslanců, kteří pomohli Václavu Klausovi ke zvolení prezidentem. Když v létě rozjel předsednickou kampaň a ujal se opuštěného tématu venkov a zemědělci, vzbudil pozornost. Je znát, že podobně jako kdysi Lux, i Kalousek na sobě výrazně zapracoval. „Všechny nás překvapil, že k tomu, co známe, nabídl ještě program, který je strana schopna vzít za svůj bez ohledu na to, jestli bude zvolena nebo ne. To v té volební vřavě čtyř kandidátů vidím jako to nejpozitivnější. Protože má-li agitace mít nějaký smysl, mělo by být nalezeno něco, co nás lidovce spojuje – a přesně to Kalousek nabídl,“ svěřil se Jiří Vacek.
Kalousek jasně vyhmátl Svobodovy slabiny: „Základním nástrojem, jak zastavit úpadkový trend, je čitelnost, srozumitelnost a důraznost politiky KDU-ČSL,“ řekl minulý týden týdeníku EURO. „Aby každý člověk na ulici, v práci nebo v hospodě věděl, co přesně křesťanští demokraté chtějí,“ požaduje.

Zvládnu to vně vlády.

Kalousek přitom chytře odmítá jakékoli úvahy o personálních změnách ve vládě, pokud by v Ostravě uspěl. Zní to skromně a uklidňuje to potenciální příznivce ve Svobodově táboře. Je to však i praktické, protože přítomnost ve sněmovně a klíče k rozhodování o rozpočtu jsou postačujícími pákami k řízení strany. Nakonec poměr sil v koalici vládě ani jiné řešení neumožňuje, protože resort financí nebo průmyslu ČSSD nepustí. „Aby Kalousek získal, po čem touží, na to není v téhle vládě prostor. A Svoboda by zůstal ministrem zahraničí, nikoho lepšího nemáme. Ledaže by si koaliční výměnu resortů přál sám Špidla,“ řekl týdeníku EURO zdroj, který situací v lidové straně důkladně zná.
„Když ti práce nejde, vem si větší kladivo,“ zní oblíbené přísloví expředsedy Kasala, který tentokrát chce – vedle Šimonovského - kandidovat na prvního místopředsedu. Je tím kladivem snad Kalousek?
Představit si ještě nedávno pragmatika Kalouska v čele křesťanských demokratů bylo kvůli otazníkům nad jeho rolí v resortu obrany i kvůli rodinným vazbám k příbramské firmě IDOS, jejíž získávání veřejných zakázek vyšetřuje policie, téměř vyloučené. Dnes lidovcům riziko potenciálního skandálu nevadí. Jaroslav Lobkowicz soudí, že hra na zapomněnou mohla být jedním z důvodů, proč se dosud Kalousek držel stranou nejvyšších funkcí. „Ale zatím mu nikdo nic nedokázal. Je to člověk buď velice chytrý, anebo člověk, který nikdy nic neprovedl,“ dodává.