Zákon o přestupcích uvádí jen část jednání, za která může být uložena sankce V souvislosti k negativními jevy ve společnosti se především hovoří o trestné činnosti, o korupci. Jednání, která nedosahují určité společenské nebezpečnosti, jsou považována za přestupky.
Zákon o přestupcích uvádí jen část jednání, za která může být uložena sankce
V souvislosti k negativními jevy ve společnosti se především hovoří o trestné činnosti, o korupci. Jednání, která nedosahují určité společenské nebezpečnosti, jsou považována za přestupky.
Těžko odhadnout, kolik občanů respektuje právní předpisy a dodržuje i nepsaná pravidla, například občanského soužití a dobrých mravů. Vyskytují se však jednotlivci, kteří vědomě či z nedbalosti předpisy a pravidla nedodržují a ztěžují tím výkon státní správy, narušují veřejný pořádek, narušují občanské soužití či poškozují cizí majetek. Statisticky sice uvádějí počty skutků a osob, ale jen těch, o kterých rozhodovaly příslušné orgány. Jde často o protiprávní jednání obdobné skutkovým podstatám trestných činů, která ale nemají takovou závažnost, aby se jimi zabývaly trestní soudy. Pro posuzování nebezpečnosti určitých skutků pro společnost se stále využívá pojetí materialistické - podle významu chráněného zájmu, podle objektivní a subjektivní stránky, podle zavinění. Tato koncepce je velice vzdálená jednoduchému a lehce srozumitelnému pojmenování protispolečenského jednání, například Nepokradeš. Ostatně při otevření hranic se v Rakousku naši zlodějíčci v obchodních domech divili, že za krádež mýdla byli souzeni jako zločinci a skončili proto ve vězení. U nás by jim hrozilo jen přestupkové řízení a pokuta. Zásady definování sloužící pro rozhodování, zda jde o trestný čin či skutek méně nebezpečný se u nás příliš nezměnily. Od roku 1990, kdy byl přijat zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, se hlavně změnila hranice způsobené hmotné škody, od které je skutek považován za přestupek. Dlouho byla rozhodnou částka 2000 Kč, nyní již 5000 Kč. Zdůvodnění pro takové vymezení se nabízí několik. Například to, že peníze mají dnes jinou hodnotu, než měly v roce 1990. Nebo také že se sjednotilo posuzování vzniklé škody podle předpisů o minimální mzdě. Jedním z možných, i když nikoli oficiálně sdělovaným důvodem je skutečnost, že u nás je ve srovnání s vyspělými státy pořád velmi vysoká úroveň kriminality. Zvýšení hranice umožňuje, zejména majetkové delikty jako krádeže, vyřadit z kategorie trestných činů a evidovat je v jiné statistice. Do jisté míry problémem zůstává, a to již od roku 1990, samotný proces projednávání přestupků a postih za ně. Jestliže dříve projednávaly přestupky, například na úseku narušování občanského soužití nebo majetkovém, komise národních výborů a později obecních úřadů v téměř každé obci, od určité doby se proces stal natolik složitým, že k rozhodování jsou příslušné pouze komise či referáty, které mohou prokázat dostatečně kvalifikované pracovníky. Stejně tak jde o přestupky v dopravě, vlastně proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu (§ 22 zák. o přestupcích). Jde mimo jiné o skutečnost, že dokazování v přestupkovém řízení může být téměř stejně složité jako v trestním řízení (například je možné vedle výpovědí stran a různých zpráv vyžádat i znalecké posudky). Na první pohled jednoduché řízení se tak stává složitým, strany si v některých případech neváhají přizvat své právní zástupce a rozhodování o vině a trestu se podstatně ztížilo. Je tomu také do jisté míry i proto, že jsou podstatně přísnější sankce za přestupky. Nejde ani tak o napomenutí, které se většinou míjí výchovným účinkem, ale zejména o podstatně vyšší pokuty, o vyslovení zákazu činnosti a propadnutí věci. V těchto případech musí být rozhodnutí jaksepatří odůvodněné, i když se v rámci využití řádných opravných prostředků, odvolání, ukazuje, že i výroky a jejich odůvodnění v přestupkovém řízení vykazují hrubé vady. V blokovém řízení, při kterém za spáchaný přestupek nestačí napomenutí a přestupce je ochotný zaplatit pokutu s tím, že se zbaví možnosti odvolání, je nyní možné kupříkladu uložit pokutu až 5000 Kč. O tom, že přestupkové řízení může být hodně složité, svědčí například i stížnost, kterou se zabývat Ústavní soud. Ve zdánlivě obyčejném případu pokuty za 2000 Kč dospěl k názoru, že část ustanovení o možnosti přezkoumání rozhodnutí soudem (§ 83 zák. o přestupcích v dřívějším znění) bylo v rozporu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod, a zrušil k 28. 2. 2002 původně stanovené finanční vymezení. Zatím poslední novela zákona o přestupcích byla přijata v souvislosti se změnami práva shromažďovacího (zák. č. 259/2002 Sb., mimo jiné k zakrývání obličejů demonstrantů). Uvedený zákon také zrušil chybné ustanovení postihu za hmotnost nákladních vozidel a jejich vážení.
Tomu, kdo svolává nebo pořádá shromáždění, aniž splnil oznamovací povinnost, nebo pořádá shromáždění, které bylo zakázáno, anebo poruší povinnost stanovenou v § 6 odst. 4 a 6 zák. o právu shromažďovacím, může být uložena pokuta do 5000 Kč.
Zák. 259/2002 Sb.