Polský Turów je prokletím Frýdlantska. Tamní elektrárna zasypává pohraničí prachem a zával ve velkolomu ohrožuje jediný zdroj pitné vody
Ze stovky metrů dlouhého dopravníku tady jindy bez přestání padají tuny zeminy. Na konci září se ale zaprášený stroj zastavil. Ze spodní jámy schované za dlouhým lesem je nyní slyšet jen tlumený zvuk jiného rypadla.
Prohlídka ztichlé výsypky polského hnědouhelného velkolomu Turów ovšem po chvíli končí. Přijíždí zelený landrover s ochrankou a novinářskou „návštěvu“ z České republiky eskortují tou nejkratší cestou na silnici mířící k hranicím.
Vedení lomu a přilehlé elektrárny se teď chová maximálně ostražitě. Důvodem je masivní zával, který Turów postihl v noci z 26. na 27. září. A o kterém se navenek nemá příliš mluvit.
Podle dostupných informací – jichž je velmi málo – se lavina zeminy a uhlí sunula na dno těžební jámy několik dní. Vzala s sebou prý i několik strojů. Těžba se téměř zastavila a všichni zaměstnanci teď za vysokou cihlovou zdí pracují na opravách.
„Počítáme, že od 1. listopadu se vrátíme k těžbě v plném rozsahu,“ prozradila společnost Polska Grupa Energetyczna (PGE) v jednom z mála tiskových prohlášení.
Situace ovšem neznepokojuje pouze polské odběratele uhlí, odboráře a ekology. Na Turów jsou v poslední době hákliví i lidé z Frýdlantského výběžku. Lom leží několik stovek metrů od státní hranice na podzemním zdroji vody, odkud čerpají české obce. Jakákoli činnost v lomu je tedy ohrožuje.
Nervózní jsou především obyvatelé Kunratic, Heřmanic a Dětřichova. Tři obce čerpají pitnou vodu z jednoho společného vrtu. Pokud podzemní jezero klesne, ocitnou se na suchu. „Na takový černý scénář tu nejsme připraveni,“ pokyvuje hlavou Milan Götz, starosta Kunratic. „Spodní vody se hýbou už dnes,“ přidává se Stanislav Šťastný z Dětřichova.
K zatím největšímu skoku hladiny tady došlo během 80. a 90. let. Při zběsilém vykrajování hnědého uhlí z krajiny polští havíři odčerpávali důlní vody takovým tempem, že se úroveň podzemních zásob na českém území snížila až o 60 metrů.
A podobný scénář se může opakovat v dalších letech. PGE už několik let hlásí, že chce svůj lom rozšířit. Podle předběžných informací by se obří rypadla měla ponořit do hloubky 80 metrů a plocha Turówa se zvětší až o třetinu, čímž se velmi přiblíží k českým hranicím. Hladina podzemních vod by mohla spadnout o dalších 50 metrů.
Posouzení vlivů na životní prostředí – takzvanou EIA – chtěla PGE získat už do konce letošního roku. To ale nezvládne.
„Vlastník lomu nám v posledních týdnech sdělil, že EIA na pokračování těžby letos nebude. Mají ještě čas, podle platného povolení mohou dobývat až do roku 2020,“ vysvětluje Petra Roubíčková, mluvčí ministerstva životního prostředí.
Díky odložení získali další čas čeští vodohospodáři.
Připravují krizové plány, jak oblast s 40 tisíci obyvateli a desítkami firem připravit na vyschnutí podzemního jezera. „Pokračující těžba bude mít pro podzemní zásoby katastrofální důsledky, další voda se navíc při těžbě odvádí z lomu pryč,“ obává se Petr Olyšar, ředitel Frýdlantské vodárenské společnosti.
Region proto nyní pracuje na prvních projektech a propočtech, jak si zajistit jiné zdroje pitné vody. V první řadě půjde o rozšíření stávajících vodovodních potrubí i do vesnic, kam dnes nevedou nebo mají nízkou kapacitu. S tím souvisí i výstavba několika nových vodojemů a rekonstrukce úpraven vody.
Prvních pět nejdůležitějších staveb na Frýdlantsku, Chrastavsku a u Hrádku nad Nisou si vyžádá 240 milionů.
Peníze půjdou z rozpočtu kraje, státu, dotačních programů i Státního fondu životního prostředí. Celková suma se má pohybovat kolem 720 milionů korun. Dotaci už například získala rekonstrukce úpravny vody v Bílém Potoce – práce vyjdou na 260 milionů, Brusel poskytne polovinu.
Experti ovšem vědí, že rozšíření stávajícího systému stačit nebude. Severní výspa Libereckého kraje totiž doplácí na velkou potíž z minulosti.
„Celé Frýdlantsko má k dispozici jen deset podzemních vrtů a dva povrchové zdroje vody,“ upozorňuje Olyšar. „Historicky se to neřešilo. Frýdlantsko vždycky stálo mimo hlavní dění,“ vysvětluje si.
Dnes, kdy podzemní zdroje mizejí, jsou nové vrty zbytečné.
Vodohospodáři zkoumali, jak do výběžku přivést vodu odjinud. A ukázali na přehrady Souš a Josefův Důl v Jizerských horách.
To bude znamenat výstavbu několik kilometrů dlouhého a mohutného přivaděče do Bílého Potoka. Nejenže při ní stroje zdevastují velký kus vzácné přírody, navíc půjde o poměrně nákladné řešení. Předběžně se počítá s 1,1 miliardy korun.
Tady ale účet nekončí. Vznikne i nová kanalizace pro odvedení odpadních vod z příhraničních vesnic do frýdlantské čističky, což vyjde na dalších 550 milionů korun.
Tyhle propočty se ještě chystá zkontrolovat Česká geologická služba. Ta navrhne vlastní řešení. Pracovat ovšem může až od konce září, kdy jí polská strana po několika urgencích poskytla všechny potřebné dokumenty a studie.
Na Liberecku se nicméně začne stavět bez ohledu na výsledky práce geologů. Podzemní voda odtud mizí průběžně a starostové nechtějí čekat, až dojde úplně.
A voda není zdaleka jedinou potíží, která česko-polské soužití v evropském trojmezí komplikuje. Hned vedle hnědouhelného velkolomu funguje elektrárna produkující obrovské množství prachu. Aby toho nebylo málo, patří k ní i velké vyhřívané skleníky s rajčaty. Při zamračené obloze v noci září na mnoho kilometrů daleko.
Vedení lomu a přilehlé elektrárny se teď chová maximálně ostražitě. Důvodem je masivní zával, který Turów postihl v noci z 26. na 27. září.
Miliardový přivaděč Protože Frýdlantský výběžek nemá dost vlastních zásob pitné vody, s největší pravděpodobností budou zdejší vesnice využívat vodu z přehrady Josefův Důl v Jizerských horách. Do regionu přiteče velkým přivaděčem. ? Délka: 14,2 kilometru ? Cena: 1,1 miliardy Kč
Polsko bere Česku vodu
Polský povrchový velkolom Turów u českých hranic připravuje masivní rozšíření těžby. Důsledkem ale bude úbytek podzemní vody, na což doplatí celý Frýdlantský výběžek. Voda se sem tak bude muset přivádět potrubím z Jizerských hor.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
