Měly by se omezit pravomoce jednotlivých exekutorů na daný region? Pomůže to zmenšit dluhovou past, nebo to znevýhodní věřitele? Ministerstvo spravedlnosti si zadalo analýzu, Profit se ptal.
PRO: Zvýší se úspěšnost a odpadne strojové vymáhání
Teritorialita je princip činnosti exekutorů, na jehož základě budou rovnoměrně pověřováni exekucemi v místě sídla svého úřadu. Cílem teritoriality je zajistit nestrannost a nezávislost exekutora a rovné postavení účastníků řízení. Omezí se tlak oprávněného na povinného prostřednictvím exekutora, odstraní se korupce a kupčení s pohledávkami. Klesne počet exekucí. Omezí se dluhové pasti. Vymahatelnost se rozhodně nesníží. Se znalostí svého teritoria lze očekávat zvýšení úspěšnosti exekucí díky osobnímu přístupu exekutora k povinnému, nahrazujícímu bezduché ždímání jakéhokoli majetku prostřednictvím počítačového zpracování. Odpadnou nezákonnosti – nepřípustný nátlak, aby si povinní nebo příbuzní či přátelé půjčili u lichvářů, postihování osobních věcí.
V souvislosti s přípravou zákona o teritorialitě ministerstvo spravedlnosti zadalo analýzu, zda teritorialitou nepoklesne vymahatelnost. Analýza zveřejněna dosud nebyla. Jak ji vypracovat? Porovnat stejné portfolio před uplatněním principu teritoriality a po něm u různých exekutorů? U akcií lze takový model připravit, ale vymožením pohledávka na rozdíl od akcie zaniká. Posuzovat různá portfolia u různých exekutorů před platností teritoriality a s ní? Hodnotit různé exekutory v portfoliu určitého oprávněného? Úkol v podstatě neřešitelný. Od roku 2009 informuje Exekutorská komora ČR o snižování vymahatelnosti, a to přes narůstající koncentraci mnoha exekucí u několika exekutorů. Konkurence tudíž není motorem úspěšnosti. Důsledkem konkurence je silné korupční prostředí, kdy někteří exekutoři pohledávky kupují, ale vymahatelnost ovlivnit nedokážou. Důsledkem cenového podbízení jsou krachy některých úřadů, a tedy paralýza jedné ze součástí státní moci.
Zásadně stoupá počet osob s mnoha exekucemi (dluhové pasti). Důsledky zaplatí stát? Proč nepřijmout teritorialitu jako způsob, jak zásadně snížit nadužívání exekucí?
Petr Kučera, mluvčí Platformy za teritorialitu soudních exekutorů
PROTI: Věřitel má mít právo svobodně nakládat s pohledávkou
Neuhrazená pohledávka je pro podnikatele něco jako nebezpečný bacil, který když se přemnoží, může zahubit jeho podnikání. Chceme-li se zbavit nemoci, jdeme obvykle k lékaři, který nás začne léčit. Pokud je jeho léčba neúspěšná, můžeme si najít lékaře jiného, zkušenějšího, schopnějšího.
V případě vymáhání pohledávek lze za onoho lékaře s nadsázkou označit soudního exekutora. Jenže s tím rozdílem, že bude-li zavedena takzvaná teritorialita, budeme muset spolupracovat i s takovým, který léčit neumí nebo s nímž prostě nemáme dobré zkušenosti. Odebrat věřiteli právo svobodně nakládat se svou pohledávkou, tedy mimo jiné pověřit jejím vymáháním libovolného exekutora, považuji za nepřijatelné. Mezi kvalitou a úspěšností služeb jednotlivých úřadů totiž prokazatelně existují značné rozdíly.
Odstranění konkurenčního prostředí může ve spojení s tolik žádanými obligatorními zálohami vést k poklesu jejich motivace a tím k jejich pasivitě. Taková kombinace se potom nutně musí projevit ve snížení vymahatelnosti pohledávek, v krajním případě až v přiblížení k roku 2001, kdy exekuce vykonávali státní úředníci a jejich úspěšnost dosahovala asi tří až pěti procent. V takovém případě by věřitel nevymohl svou pohledávku, ale ještě by za její neúspěšné vymáhání zaplatil několik tisíc korun.
Velcí věřitelé by si vzniklé ztráty pravděpodobně kompenzovali vyšší cenou poskytovaných služeb, na což by ve výsledku doplatili především spotřebitelé. Pro živnostníky, malé a střední podniky by však důsledky mohly být zničující. Díky současnému exekučnímu systému vzrostla vymahatelnost pohledávek za uplynulých 14 let na cca 40 procent. Proč ho tedy měnit? Nepopírám, že má dnešní stav i své dílčí nedostatky. Nedomnívám se však, že by teritorialita byla jejich lékem.
Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů
