I vy jistě čas od času zatoužíte uvolnit uzel na kravatě, vyvléci se ze saka či odložit „velkou večerní“. A v maskáčích, dávno již možná nepadnoucích, vyrazit ven. Který jiný čas je k tomu nejvhodnější, když ne léto. Také já mívám tyhle touhy. Přijdou-li, uposlechnu. Potom vybírám taková místa, kde je příroda pokud možno nedotčená, kde šumí bory a hučí vody. Tentokrát jsem se vydal hledat na Berounku. Řeku už ne tak čistou jako za časů Karla IV., civilizací okleštěnou a loňskými povodněmi značně utrpěvší. Přesto však s nábojem kouzla, městskému člověku stále vzácnějšího.
Protože však už dávno nejsem ten zálesák, který by byl nadšen pečenou veverkou nebo letitým „kádéčkem“, jal jsem se s přicházejícím večerem hledat místo, kde by mne prostě, ale dobře nakrmili. Karlštejn se mi zdál přece jen příliš městský, protáhl jsem svou míli dále proti proudu a dorazil do Srbska. Tam je pro mne vždy jediná volba, hotel s restaurací U Berounky, milé stavení na levém břehu řeky hned u mostku. K téhle volbě mne vedla jednak dobrá zkušenost z minula, jednak zvědavost, jak se zde vypořádali s ničivým živlem. Opravená omítka nedokáže zcela zakrýt stopy, které zde voda zanechala. Při bedlivém průzkumu zjistíte, že sahala až do horní třetiny oken v přízemí, tedy jistě více než dva metry nad úroveň podlah uvnitř domu. Tam ovšem není po nějaké pohromě ani známky. Sympatické místnosti se spoustou oken a příjemným nábytkem stylu dvacátých let minulého věku dýchají ve žloutnoucím světle podvečera opravdu útulnou atmosférou. Trochu ovšem „mastňáckou“ – a protože já jsem dneska za trampa, usazuji se venku. I tady se mnohé změnilo. Z jakési stodoly, kterou odnesl dravý proud, ponechali majitelé jen dvě stěny a prostor znovu zastřešili. Vzniklo tak polootevřené atrium, které, vybaveno hrubými stoly a prostými lavicemi, je přesně tím, co jsem hledal. Usedám tak, abych viděl na dění okolo, zároveň však mohl pohlédnout na okolní lesy a zátočinu řeky. Ostražitá servírka mne ihned zpozorovala a hbitě přichvátala s nabídkou. Jídelníček je obsažný se širokým záběrem, v nabídce domácích jídel postrádám přece jen trochu více těch v české kuchyni typických, těch – řečeno se vším respektem – obyčejných. Takových, jakými jsou osvědčené „vychytávky“ k pivu typu utopenců, topinek či různých kyselých rybiček, kterých je v sortimentu kuchyně požehnaně. Objednávám si hovězí polévku s knedlíčky, čertův kotlík podaný v bochníčku chleba a pro závěr večeře se mi nejvíce zalíbilo v mražené kávě.
Nemám ani čas se porozhlédnout, jak se mění příroda s postupujícím večerem, polévka je přede mnou téměř v ten moment, kdy jsem nadiktoval objednávku. Kouřilo se z ní a voněla, jen což! Mastná oka na hladině dávala tušit péči, s jakou byla ustrojena. Hutná, s chutí „pravého“ vývaru z masa a zeleniny, doladěná silou výrazu harmonicky kořeněných knedlíčků byla vskutku „domácí“, prostá všech knorrových i jiných přísad. Asi takhle nějak připravovali krmě před sto čtyřiceti lety, kdy zdejší hospoda vznikla. Sympatická byla i keramická bujónka, dosti hluboká i široká, aby se z ní dobře nabíralo. Nedokázal jsem ale určit důvod, pro který ji autor oděl do starorůžového odstínu, který jen těžko konvenuje barvám u jídel převládajícím.
Po polévce mám chvilku na pohled po okolí. Uléhající slunce mne lechtá posledními hřejivými paprsky a než zmizí za obzorem, pozlatí hladinu slavnostním hávem. A zdáli jakoby bylo slyšet jásavou melodii. To truvéři na věžích karlštejnských oznamují, že „… jede král, jede král!“.
Z polosnění mne vytrhuje servírka předkládá mi kotlík. Nejsem přítelem té módy, kterou je servírování polévek či gulášů v chlebě. Přijde mi trochu jako degradace vonícího pecnu, který se změní v pouhou nádobu. A těsto, v jídle se rozpouštějící, rozmělňuje – myslím si - jeho chuť. Poctivě však říkám, že zde tomu tak nebylo. Kuchař připravil ten nejčertovštější čertovský kotlík. Takový, který zřejmě počítal s eliminujícím podílem chlebové střídky a byl proto vybaven mocným kořeněním ve správné skladbě. Sousto bylo výrazné, dobře komponované a chutné. Maso „akorát“, omáčka, možná i díky chlebu, měla správnou konzistenci. Navíc spousta mladé cibulky se postarala o živoucí dojem, který krom svěžesti rozevřel chuťové spektrum do širších dimenzí. Uzavírám večeři mraženou kávou.
Ten večer – i s reminiscencemi na časy dávno minulé – mě přišel na 198 korun. Kino, kde mnohdy vidíte věci daleko méně zajímavé – a bez jídla, by stálo víc!
Hotel – restaurace U Berounky (U Malečků)
267 18 Srbsko 32
Tel: +420 / 311 622 395, +420 607 102 413
Otevírací doba: pondělí – neděle 10.00 – 22.00
Počet míst: restaurace 70, venkovní terasa 80
Druh kuchyně: mezinárodní + česká
přijímané platební karty: pouze embosované
Jídelní lístek: angličtina, němčina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina
Země původu nabízených vín: Česká republika, Francie
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 17 bodů z 20
Celkem: 49 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku:
Kuřecí koktejl s ananasem Kč 45,-
Česneková polévka s opečeným chlebem Kč 20,-
Teplá zeleninová směs Kč 40,-
Tříbarevný kord (špíz z vepřového, kuřecího a hovězího masa s cibulí a slaninou) Kč 160,-
Pečená mořská štika s citronovou omáčkou Kč 85,-
Kuřecí kousky na čínský způsob Kč 85,-
Biftek na zeleném pepři Kč 180,-
Královský řízek (smažená kapsa z vepřového plněná šunkou, žampiony a sýrem) Kč 90,-
Ovocné knedlíky (2 kusy) Kč 25,-
Výběr z vinného lístku:
Pilsner sekt - brut Kč 190,-
Müller-Thurgau ´00, Vinicole Kč 250,-
J.P. Chenet – Blanc de Blancs Kč 280,-
Modrý Portugal, Vinium Velké Pavlovice Kč 260,-
J.P. Chenet – Syrah Kč 280,-
