Počet policejních odposlechů výrazně vzrostl. Přitom by to měl být až krajní způsob jak v trestním řízení získat potřebné důkazy. Potvrzuje to bývalý šéf Bezpečnostní informační služby (BIS) a advokát Stanislav Devátý.
Počet policejních odposlechů výrazně vzrostl. Přitom by to měl být až krajní způsob jak v trestním řízení získat potřebné důkazy. Potvrzuje to bývalý šéf Bezpečnostní informační služby (BIS) a advokát Stanislav Devátý. BÝVALÝ ŠÉF BIS STANISLAV DEVÁTÝ: * Kdy vůbec může policie nasadit odposlech?
Soudce ho může povolit v případě, je-li vedeno šetření pro zvláště závažné trestné činy. Ty jsou vyjmenovány v paragrafu 62 trestního zákona. Podle paragrafu 88 trestního řádu je dále možno vést ho i v rámci vyšetřování jiných úmyslných trestných činů, k jejichž stíhání nás zavazují mezinárodní smlouvy.
* Jaká konkrétní kritéria musí být splněna, aby byl odposlech nařízen proti dané osobě?
Musí být jasné, že daná osoba je podezřelá ze spáchání v zákoně vyjmenovaných trestných činů. Přitom zákon jasně stanoví, že takové podezření musí být odůvodněné. Policejní orgán tedy musí získat skutečně relevantní poznatky, že se dotyčná osoba dané trestné činnosti dopouští. Podmínkou rovněž je, že odposlechem budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení. Takže to nelze použít vůči jakékoli osobě, která se při policejním šetření v případu jaksi mimochodem mihne. Pokud byl například odposloucháván pan Topolánek, a já jsem přesvědčen že byl, došlo tím k porušení tajemství doručovaných zpráv. Z vyšetřování totiž nevyplýval žádný poznatek, který by opravňoval k závěru, že se podílel na páchání trestné činnosti.
* Policie i vládní činitelé se hájí tím, že k nárůstu odposlechu došlo v důsledku nárůstu mobilních stanic. Souhlasíte s tím?
Podle mého názoru je současná právní úprava nedostatečná, což úzce souvisí právě s oním nárůstem. Policie si dnes ulehčuje práci. Tam, kde by měla pracovat jinými prostředky, rovnou přistupuje k odposlechům. Zásah do telekomunikačního provozu má přitom být výjimečný prostředek, protože se jím zasahuje do základních práv a svobod. Policie by měla používat odposlechy až v posledním případě, kdy je zcela evidentní, že jiným způsobem nelze důkazy získat.
* A může tedy za současný nárůst zvýšení počtu mobilů?
To absolutně odmítám. Mne zajímají konkrétní rozhodnutí, na jejichž základě byl odposlech nařízen. Tedy ke kolika číslům bylo to které rozhodnutí vydáno. I kdyby tady existovalo padesát zločinců, kteří používají dvacet třicet čísel, stejně to tak enormní nárůst nevysvětlí. A proč podobný fígl nepoužívají zločinci v jiných zemích? Police by rovněž měla předložit statistiku, v kolika případech vedly právě povolené odposlechy k usvědčení pachatelů. Ani to dnes nevíme.
* O nasazení odposlechů ale přece v poslední instanci rozhodují soudy.
I zde je ale skryta část problému. N e všichni soudci totiž přistupují k posuzování žádostí tak zodpovědně, jak by měli. Právě díky benevolenci soudů používá policie odposlechy v takové míře. Otázkou je i příslušná kvalifikace daného soudce. Například v případě BIS povoluje odposlech předseda senátu vrchního soudu, kdežto v přípravném řízení odposlech policii povoluje jakýkoli soudce okresního soudu, který má zrovna službu. To může znamenat i soudce, který se trestním právem vůbec nezabývá. Až v případě zahájení trestního stíhání rozhoduje o povolení odposlechu předseda senátu. Přičemž názor na povolení může být soud od soudu jiný. Podle mých informací například v kauze Kořistka nepovolil odposlech soud v Ostravě, a tak si jej policie obstarala v Praze 1. To je jasné porušení zásady věcné a místní příslušnosti, protože ke spáchání údajného trestného činu mělo dojít v Ostravě, ne v Praze.
* Je možné, že policie při obvinění záměrně použije jiný paragraf, případně „vyšší odstavec“, aby jí byl odposlech povolen?
To možné je. Ale pokud policie použije odposlech k jinému trestnému činu, než jaký z průběhu vyšetřování vyplyne, tak to v žádném případě nemůže být proti takové osobě použito. V takovém případě musí být odposlechové protokoly zničeny a na takto získané poznatky se nemůže pohlížet jako na důkaz. Spíše je ale možný onen druhý případ, tedy kvalifikování daného trestného činu ve vyšším, přísnějším odstavci. Záměrně je tak nadhodnocen následek protiprávního jednání, aby mohla být odůvodněna žádost o povolení odposlechu.
* Co říkáte tomu, že se záznamy z policejně sledovaných hovorů objevují v denním tisku? Například ministr vnitra hovoří o tom, že záznamy mohou médiím předávat obhájci.
To je tedy pro mne novinka. Zdá se, že pan ministr Bublan není o věci vůbec informován. Mohl by vědět, že my obhájci jsme se k odposlechovým protokolům vůbec nedostali. A co je ještě horší, nedostali jsme se ani k soudním rozhodnutím o nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Dostali jsme se pouze k záznamům o uskutečněném telekomunikačním provozu, což je pouze seznam telefonních čísel, ze kterých lze určit, kdo a komu telefonoval, nikoliv však obsah hovorů. V každém případě je skandální, pokud se na veřejnost dostávají informace, ke kterým obhájci vůbec nemají přístup a nemohou se k nim tedy ani vyjádřit. To je jasná manipulace veřejným míněním. Neumožnění nahlédnout do důkazů získaných odposlechem je navíc flagrantním porušením ústavního práva na obhajobu. Policie ani jiný orgán v průběhu trestního řízení není oprávněn poskytovat důkazy získané odposlechy mimo rámec tohoto řízení. Pokud tak učiní, jde o jednoznačné překročení či dokonce zneužití pravomoci veřejného činitele. A jestliže se objevují nahrávky či jejich části, v nichž se ani žádné důkazy neobjevují, je to ještě horší, protože takové pasáže měly být ze zákona skartovány.
ZVLÁŠŤ ZÁVAŽNÉ TRESTNÉ ČINY
(§ 62 trestního zákona)
VŠECHNY PŘÍPADY:
*vlastizrada
*rozvracení republiky
*teror
*záškodnictví
*sabotáž
*vyzvědačství
*válečná zrada
*vražda
*genocida
POUZE V ZÁKONĚ UPŘESNĚNÉ NEJZÁVAŽNĚJŠÍ PŘÍPADY:
*nedovolené překročení státní hranice
*obecné ohrožení
*ohrožení bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla
*zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny
*nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů
*loupež
*braní rukojmí
*znásilnění
*pohlavní zneužívání
*krádež
*zpronevěra
*podvod
*pojistný podvod
*úvěrový podvod
*perzekuce obyvatelstva
