Sněmovna schválila zákon, který do švestek asi nevydrží
Na webové stránce ministerstva zdravotnictví visí informace o protestech zdravotníků v Evropě. Dočteme se tam, že přes deset tisíc švýcarských lékařů se sešlo před federálním parlamentem v Bernu, aby protestovalo proti zhoršeným pracovním podmínkám v důsledku úsporných opatření vlády. Polští nemocniční lékaři a zdravotní sestry protestovali proti nízkým mzdám tím, že si vzali volno a přijímali pouze akutní pacienty. V Německu se praktičtí lékaři vzbouřili kvůli úsporným opatřením a po nich i lékaři z fakultních nemocnic kvůli nízkým mzdám. Na Slovensku stávkovali nemocniční lékaři také kvůli platům. Vláda dala od akce ruce pryč a vzkázala doktorům, ať se obrátí se svými požadavky na ředitele nemocnic. Ti nakonec neodolali soustředěnému tlaku a minulý čtvrtek se slovenské fakultní nemocnice dohodly se zdravotníky na zvýšení mezd o pětinu.
Spěch.
Tento happy end bude muset ministerstvo zdravotnictví na svůj web doplnit, aby ještě názorněji ukázalo, že zdravotnictví je pytlem blech vlastně všude ve světě a dramatizace situace v Česku je silně přehnaná. Stejně přehnaná je ale i snaha ČSSD protlačit do voleb sněmovnou co nejvíc mnohdy značně kontroverzních opatření. Jiří Paroubek na to říká, že jeho vláda funguje teprve rok a musí dohánět, co její předchůdkyně zanedbaly. Dobře. Ale je otázkou, zda je nyní ta správná doba pro vykonání něčeho, co mělo být vykonáno již před lety. Zvláště jde-li o kroky týkající se všech občanů bez výjimky.
Tenkrát před třemi lety byl čas přijímat důležité zdravotnické normy kvůli jejich obsahu. Dnes se to děje hlavně kvůli heslům, která obsahují. A hlavně tenkrát by kroky, mnohdy velmi polarizující politickou scénu, prosazovala mladá vláda čerstvě vzešlá z voleb a se silným mandátem.
Krátký proces.
Jednou z těch kontroverzních a pro sociální demokracii i ODS klíčových zdravotnických předloh je zákon o veřejných ústavních zdravotnických zařízeních, který minulý pátek hladce prošel sněmovnou, když 107 poslanců ČSSD a KSČM doplněných Svatoplukem Karáskem hladce přehlasovalo veto Senátu, které podpořilo jen 57 poslanců. Znamená to, že se tato norma stane součástí českého právního řádu ještě do voleb, protože předpokládané veto prezidenta levicoví poslanci pravděpodobně zamítnou na poslední, květnové schůzi.
Dost peněz.
Zákon rozděluje pravici a levici ještě víc než Zákoník práce, který v pátek prošel obdobnou procedurou. A stejně jako Zákoník práce popouzí podnikatelskou část veřejnosti. Ovšem zatímco Zákoník práce by bylo po právní stránce obtížné napadnout, norma o neziskových nemocnicích se pravděpodobně ocitne u Ústavního soudu, pokud ještě dříve nebude zrušena nebo zásadně novelizována. Postarají se o to provozovatelé soukromých nemocnic, kteří šli do tohoto byznysu, aby získali podíl na zhruba sto miliardách korun, které letos projdou lůžkovými zdravotnickými zařízeními a vůči nimž je současné znění zákona diskriminující. Ve svém hnutí odporu mají politickou podporu ODS i KDU-ČSL.
Sporný užitek.
ČSSD přesto stálo za to, aby dovedla normu ke zdárnému konci a mohla předstoupit před voliče s hlášením: úkol splněn. Nebo aby, ještě lépe, prostřednictvím splněného úkolu získala nové voliče. Je ovšem otázkou, jak efektivně byla tato energie vynaložena. Předlouhými mediálními šarvátkami a krkolomným putováním Parlamentem se z neziskových nemocnic stala ryzí politická esence, které širší veřejnost zaprvé moc nerozumí a zadruhé už ji začíná otravovat. Každý z nás sice rozumí špatnému trávení, artróze a trombóze, ale málokdo se vyzná ve fungování a právní formě nemocnic. A tudíž není schopen docenit takovou vymoženost, jako že jsou nemocnice takzvaně neziskové a víceméně veřejné, respektive státem silně ovlivňované, anebo jinou báječnou možnost – že jsou naopak ziskové, soukromé a více podřízené tržním principům.
Mlha.
V Česku se už přikládá průzkumům veřejného mínění pomalu stejně velký význam jako v takzvaných vyspělých zemích, takže je na místě varování před přílišnou důvěrou v jejich výsledky. V seriózním pojetí ale nepochybně poskytují cenné podpůrné poznatky pro zkoumání různých jevů. A v této souvislosti stojí za pozornost výzkum společnosti STEM zaměřený právě na to, co si lidé myslí o problému soukromé versus státní nemocnice. Sociologové roztřídili podle různých hledisek odpovědi na řadu otázek týkajících se preferencí pacientů, kritérií rozhodování mezi dvěma základními vlastnickými formami nemocnic, hodnocení kvality péče a podobně. Nakonec ale dospěli k názoru, že postoje lidí k soukromým nemocnicím jsou sice celkově pozitivní, nicméně vyjadřované názory jsou nesourodé a znalosti veřejnosti o fungování systému zdravotnictví nízké. Jinak řečeno, že se toto téma k získávání voličů příliš nehodí. „Problematika soukromých nemocnic (a dovolme si dodat, že vůbec problematika právní formy zdravotnických zařízení – pozn. redakce) je svou povahou především politické téma. Politickoideologické orientace hrají v názorech na soukromé nemocnice zcela zásadní roli,“ stojí v resumé.
