Prezident republiky Václav Havel kdysi rád používal termín nepolitická politika. Teď má možnost bádat nad tím, co to je politická nepolitika. Přesně takovou povahu má totiž Dřevíčská výzva, kterou zorganizoval jeho bývalý kancléř Karel Schwarzenberg.
Dřevíč je schwarzenberský zámek, kde se v uplynulých asi pěti měsících scházelo několik prominentních ekonomů, podnikatelů a státních úředníků, aby vymysleli, jak oživit českou ekonomiku. Něco vymysleli, zaplaťpánbůh za to, a minulý týden to předložili na tiskové konferenci veřejnosti. Těsně před zveřejněním ale museli zorganizovat „únik předběžné verze do deníku Právo, protože jinak by asi mnoho novinářů na ohlášenou tiskovku nepřišlo. To hlavní, o čem se aktéři pokusili novináře přesvědčit, však je, že jde o čistě soukromou iniciativu soukromých osob. Pod dokument se podepsali mimo jiné občan Vratislav Kulhánek, šéf nejúspěšnějšího podniku u nás, německé automobilky Škoda-VW, občan Jiří Kunert, šéf německé Živnobanky, dva viceguvernéři české centrální banky a dva představitelé poradenských skupin pro zahraniční kapitál.
Obzvláště pozoruhodná - a dodejme hned, že i se zákonem neslučitelná - je role, kterou v Dřevíčské výzvě sehrála Česká národní banka, respektive její guvernér Josef Tošovský a někteří jeho zástupci. Pod dřevíčským dokumentem jsou v prvé řadě podepsáni dva viceguvernéři ČNB, konkrétně Oldřich Dědek a Zdeněk Tůma. Podle Tůmy ovšem Dřevíčskou výzvu nepodepsali viceguvernéři, ale občané. On sám i jeho kolegové navíc byli jmenováni až 11. února, tedy dlouho po prvních dřevíčských setkáních. Na tiskové konferenci minulý týden, kde byla výzva zveřejněna, ovšem Tůma už seděl jako viceguvernér ČNB. Dědek byl zřejmě zaneprázdněn jinými, zatím neohlášenými občanskými aktivitami, takže na tiskovku nepřišel. Doufejme, že po večerech si najde trochu času věnovat se také své funkci viceguvernéra, do níž ho s důvěrou jmenoval prezident republiky Václav Havel.
Nikdo ze signatářů už ovšem veřejnosti neřekl, že na přípravě Dřevíčské výzvy se aktivně podílel také dnešní viceguvernér ČNB Pavel Štěpánek. A teď si představme, jak se Štěpánek, Dědek a Tůma domlouvají po telefonu ze svého pracoviště s dřevíčskými kolegy. Vždy, když položí sluchátko, tak do připravené kasičky zaplatí pár korun za soukromý hovor, aby nakonec souhrnnou částku odevzdali na dobročinné účely, protože bankovní rada ČNB převod jejich osobních peněz do státního rozpočtu jaksi zapomněla projednat. Samozřejmě že nešlo jenom o telefony.
Pojďme ale teď přímo k hlavě oné příslovečné smrduté ryby. Guvernér ČNB Josef Tošovský je podle svého protřelého tiskového mluvčího Martina Švehly úplně mimo - aktéři výzvy se ho sice zeptali na jeho názor na některé záležitosti a on jim ho samozřejmě sdělil, jinak se toho ovšem neúčastnil. Samé kecy. Z informací týdeníku EURO vyplývá něco úplně jiného (kromě nás to ví v centrální bance každá druhá sekretářka). Ve skutečnosti to bylo tak, že guvernér koncem ledna letošního roku shromáždil řadu námětů dřevíčských ekonomů, zaslaných v mnoha případech faxem ze schwarzenberské kanceláře, a zadal svým podřízeným, aby k tomu vypracovali elaborát. Tito podřízení nechali své práce na měnové politice, za což jsou státem placeni, a vrhli se na teze, jak oživit českou ekonomiku, za což placeni nejsou. Potom - a v tom má Švehla pravdu - Tošovský poslal na výchozí adresu své názory. Ne jako občan nebo guvernér, ale ve skutečnosti vahou svého jména jako Česká národní banka.
Je tu ale ještě jeden úhel pohledu. Nebylo to náhodou tak, že na jmenovacích dekretech některých nových členů bankovní rady ČNB skanul inkoust z pera prezidenta republiky jenom proto, že se byli ochotni podílet na Dřevíčské výzvě? Blbé podezření, ale reálné. Časově to hraje.
Dřevíčská výzva je na světě. Asi mnohem zajímavější než její stručné oficiální znění budou obsáhlé doprovodné poznámky a výpočty. Kdopak je asi dostane? Výzvu jako první a nejvíce přivítala Unie svobody. Když ta s těmito podklady pro politický nástup v dnešní rozbředlé situaci nic neudělá, mohl by se na politické scéně znovu objevit jako zachránce politik Josef Tošovský.
