Lihovarník z Nového Veselí žádá celníky o férové zacházení
Obec Nové Veselí na Vysočině se stala důležitým bodem na politické mapě. U zdejšího „výměnkáře“ Miloše Zemana se dveře netrhnou: 10. července jej navštívil úřadující šéf ČSSD Stanislav Gross a o šest dnů později nejvyšší komunista Miroslav Grebeníček. Už v lednu měli místní možnost vidět i prezidenta Klause. Jen málokdo z přijíždějících funkcionářů, permanentně zaměstnaných řešením „globálních“ problémů, si povšimne chátrajícího lihovárku na kraji vsi. Zdeněk Mach, spolumajitel a poslední zaměstnanec v jedné osobě, si však o užitečnosti jejich politické práce už obrázek stačit udělal: ožebračují jeho i celou rodinu.
Cesta na pracák.
Ještě na konci loňského roku dával lihovar, vyrábějící špiritus z obilí, živobytí panu Machovi, jeho manželce a švagrovi. Ti dva poslední jsou už registrováni na úřadu práce a čekají na nové místo. „Já tu zatím zůstávám. Zavřít lihovar není jako zavřít kancelář. Stále doufám, že se něco změní. Peníze jsem naposledy bral v březnu. Se ženou se snažíme žít skromně, a když to jinak nejde, vybíráme úspory,“ popisuje novoveselský podnikatel svou situaci. Vše začalo schválením novely zákona o spotřebních daních, která vstoupila v platnost letos 1. ledna. Machovu lihovaru stejně jako ostatním uložila povinnost vyrábět v režimu podmíněného osvobození od daně, v takzvaném daňovém skladu. Zákon vyžaduje pro provozování daňového skladu a přepravu etanolu zajištění daně. Výrobci surového lihu sice nejsou plátci, ale stát - vědom si existence černého trhu - chce, aby potravinářský špiritus byl po celé své trase od prvotní výroby až po prodej finálního destilátu chráněn proti machinacím (EURO (5/2004). Kdyby se někde něco ztratilo, aby se měl kde zahojit.
Dle rady celníka.
Současná spotřební daň je 265 korun z litru. Zákon žádá garanci ve výši odpovídající jedné dvanáctině výroby v předchozím kalendářním roce (to je ekvivalent průměrné měsíční produkce). Po Machovi chtěli celníci (noví správci této daně) 7,6 milionu korun, což firmu s ročním obratem 3,5 milionu řádně vyděsilo. Stejně jako každý český zákon, i tento ale umožňuje úlevy a výjimky (viz box). Na celním ředitelství v Brně, kam rodinný podnik spadá, mu ovšem určili strop: „Referent pan Bílovský mi jasně řekl, že pod dva miliony nepůjdou. Tak jsem tuto částku do své žádosti o snížení uvedl. Říkal jsem si, lepší něco než nic, třeba později budou ochotni jít níž.“
Konkrétní cifra uvedená v žádosti se ukázala být strategickou chybou a konkurenční nevýhodou. Mach brzy zjistil, že jiné lihovary, ač kapacitně vyšší, mají zajištění výrazně nižší, některým celní orgány dokonce povolily formu stálého daňového dozoru, což je pro poctivé výrobce výhodnější, protože to znamená „jen“ desítky pečetí na výrobním zařízení a povinnost manipulovat s vyrobeným lihem jen v přítomnosti celníků. Ale záleží pouze na libovůli úředníka, komu to povolí.
„Vím také o lihovarech vyrábějících bez jakéhokoliv zajištění,“ tvrdí Mach. Chtěl by výhodnější podmínky, ale zatím jej všichni poslali do patřičných míst, protože přece mu bylo určeno takové zajištění, o něž si sám požádal. Tak proč si stěžuje? „Nakonec jsem sice zajištění ve formě bankovní záruky sehnal, ale není to levná záležitost. Za dvoumilionovou garanci jsme museli za půl roku zaplatit sedmdesát tisíc korun. Vzhledem k tomu, že lihovar kvůli špatné situaci na trhu téměř nevyráběl, jsou to pro nás vlastně vyhozené peníze. Teď se to snažíme ukončit a 400 tisíc korun, které nám v Komerční bance leží, získat zpět. Ale finanční ústav žádá dobrozdání celníků o bezdlužnosti a celníci nám je zatím nedali.“
Sesedněme s koní!
Zdeněk Mach se svůj problém s vysokým zajištěním snažil řešit s centrálními úřady. Na Generálním ředitelství cel s odvoláním neuspěl, pozitivně nedopadlo ani osobní jednání se šéfy celníků, domluvené za pomoci místního poslance za ČSSD Petra Zgarby. Napsal dva dopisy s prosbou o pomoc i premiéru Špidlovi. „Zarážející je, že v době, kdy nezaměstnanost stále roste, živnostník starající se o sebe a o další, v našem případě dvě osoby, je tlačen na úřad práce,“ píše. Připomíná také Špidlovi výzvu stranického kolegy Stanislava Grosse: „Sesedněme s koní a jděme mezi lid!“
Na první dopis mu nakonec odpověděl šéf Generálního ředitelství cel Zdeněk Richtr, na druhý náměstkyně ministra financí Yvona Legierská. Odpovědi jsou z velké části shodné a panu Machovi v něm jen citují ze zákona: „Já ale umím číst. Chtěl jsem, aby někdo celou věc posoudil selským rozumem a připustil, že výše zajištění je neúměrná k našim ekonomickým možnostem a nespravedlivá v porovnání s jinými lihovary.“ Efekt nepřinesla ani stížnost v kanceláři místopředsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové (ODS), poslankyně z v nedalekého Ždáru nad Sázavou. Odpovědí mu byl dopis plný ideologie a politických klišé, pomoc žádná. „Váš případ, o kterém jste nás informoval, je jedním z mnoha, který dokazují, že jsme měli pravdu,“ píše Němcová.
Novoveselský lihovarník v červnu požádal brněnské celní ředitelství, aby i jemu byl umožněn režim stálého daňového dozoru: „Vyměnilo se tam vedení a to současné se zdá být rozumnější. Snažím se věřit, že svou politiku změní. Všechno mám připraveno, tak jak chtějí. Všude jsou úřední pečetě.“
Jestliže nový systém měl za cíl snížit objem daňových úniků, konkrétní výsledky zatím nejsou vidět. „Přišel k nám člověk a chtěl černý líh. Vyhodil jsem ho, ve svých šedesáti letech nemám takové věci zapotřebí,“ naznačuje Jaroslav Musil, spolumajitel zemědělského lihovaru Alko v Kožlí u Ledče nad Sázavou, že černota neskončila. Firma srovnatelná s Machovou má sice od celníků povoleno zajištění jen ve výši sto tisíc korun, ale zase řeší problémy s expedicí a dopravou surového lihu k odběratelům. Nízké zajištění totiž neumožňuje plně naplnit přepravní cisternu. „Vozíme to po kapkách, což samozřejmě zvyšuje náklady,“ poznamenává Musil.
Novoroční sešup
Vývoj na trhu není pro producenty potravinářského etanolu i lihovin příznivý. Všeobecný odklon společnosti od tvrdého alkoholu byl povzbuzen dalším zvýšením spotřební daně (od ledna). Obchodníci se na konci roku předzásobili a hned v lednu odbyt destilátů prudce poklesl. Unie výrobců lihovin odhaduje celkový roční propad až na dvacet procent a s nelibostí poukazuje na státem daňově protežovanou výrobu piva a vína. „Ovšem směšovat celkové problémy na trhu s potížemi malých výrobců lihu nelze. Daňové garance považujeme za naprosto správnou věc. Mělo to být už dávno. Má-li stát zájem na zachování zemědělských lihovarů, mělo by asi ministerstvo zemědělství učinit nějaké strategické rozhodnutí, jak jim pomoci přežít. Jde o obrovsky složitý problém, v němž se promítá i rozdíl v cenách lihu vyrobeného z cukrovarnické melasy a obilného lihu,“ upozorňuje prezident Unie výrobců lihovin Vladimír Steiner, který je zároveň výrobním ředitelem plzeňského Stocku, největšího producenta destilátů na českém trhu.
Josef Nejedlý, šéf jindřichohradecké společnosti Fruko-Schulz, vidí situaci trochu optimističtěji. „Hlavní sezona teprve přijde. Myslím, že ten propad zčásti doženeme a celkově se to u nás sníží jen o pět až deset procent,“ prognózuje. Žádný významnější pokrok v boji s daňovými úniky Nejedlý ale nevidí. „Jakékoliv zvýšení daní ponouká další nelegální a pololegální výrobce. Řetězec Kaufland teď například nabízí čtyřicetiprocentní tuzemský rum v půllitrové lahvi za 56,90. Nechápu, jak je to možné. I spotřební daň s DPH dělá v souhrnu více, než je tato maloobchodní cena,“ podivuje se.
Tak praví zákon Tři varianty zajištění spotřební daně: a) převodem peněžních prostředků na zvláštní účet celního úřadu, přičemž po dobu zajištění daně nevzniká nárok na úrok z částky složené na zvláštním účtu celního úřadu, b) bankovní zárukou c) listinou, která obsahuje prohlášení ručitele, že zaplatí zaručenou výši daně včetně jejího příslušenství, jestliže ji přes písemnou výzvu celního úřadu nezaplatí plátce…
Garance ve výši měsíční výroby: …Výše zajištění daně musí odpovídat výši daně, které připadá na výrobky, u nichž provozovatel daňového skladu předpokládá, že bude zahájena jejich doprava ve zdaňovacím období, ve kterém se zajištění daně poskytuje; minimální výše zajištění daně však musí odpovídat jedné dvanáctině výše daně, která připadala na vybrané výrobky, u nichž provozovatel daňového skladu zahájil dopravu v běžném roce bezprostředně předcházejícím zdaňovacímu období, ve kterém se zajištění daně poskytuje…
Zajištění mohou celníci snížit i prominout: …Provozovatel daňového skladu nebo plátce, který podal návrh na povolení provozovat daňový sklad, může požádat prostřednictvím celního úřadu celní ředitelství o snížení zajištění daně nebo o upuštění od jeho poskytnutí… Celní ředitelství může v takovém případě povolit snížení zajištění daně nebo upuštění od jeho poskytnutí, pokud nejsou pochyby o daňové spolehlivosti provozovatele daňového skladu a pokud tento provozovatel dlouhodobě vykazuje finanční stabilitu, plní řádně a včas své platební povinnosti, je schopen dostát svým závazkům a aktivně spolupracuje s celními orgány…
(Výňatky ze zákona o spotřebních daních)
