Politické bajky

Přínos přímých zahraničních investic vlády nadsazují

Lákání zahraničního kapitálu budováním průmyslových zón a poskytováním investičních pobídek je strategickým nástrojem minulé i současné vlády k oživení ekonomiky. Politicky nejúspěšnější a propagandisticky nejpoužívanější je však určitě teze o zásadně pozitivním vlivu přímých zahraničních investic (PZI) na tvorbu pracovních míst a snižování nezaměstnanosti. Konkrétní případ PZI, která se uskutečnila v letech 2000 a 2001 v Hranicích na Moravě, nám může pomoci v hledání odpovědi na otázku, zda je tomu opravdu tak, a zda za cenu, kterou celá společnost platí při její realizaci, získává slušnou odměnu v podobě opravdu zásadního vlivu na zaměstnanost příslušného regionu.
Hranice na Moravě leží v Olomouckém kraji. Těsně sousedí s Moravskoslezským a Zlínským krajem. Skutečně velkou investici, jednu z největších, které již v České republice byly touto metodou realizovány, v nich buduje firma Philips. Lze předpokládat, že její pozitivní vliv se projeví i v okolních okresech, a proto se jejich vývojem na trhu práce budeme rovněž zabývat.

Náklady a nezaměstnanost.

Investor se stal příjemcem balíku pobídek (viz tabulka č. 1) v celkové hodnotě nejméně 1,6 miliardy plus daňové prázdniny na dobu deseti let. Do dnešního dne obdržená podpora činí přibližně miliardu korun. Z toho je 600 milionů takzvaná bezúročná půjčka, která však s vysokou pravděpodobností bude převedena na dotaci.
První etapa investice byla dokončena v roce 2001 a v tomto roce také probíhal nábor pracovních sil. Vývoj míry nezaměstnanosti dokumentuje tabulka č. 2.
Na první pohled je evidentní pokles nezaměstnanosti v samotném okrese Přerov o 1,7 procentního bodu mezi koncem roku 2000 a začátkem 2001, tedy v období, kdy Philips nabíral tisícovku zaměstnanců a nezaměstnanost v okolních okresech stagnovala. V následujících dvanácti měsících míra nezaměstnanosti zůstává prakticky na stejné úrovni jak v Přerově, tak i v okolních okresech. Zdá se tedy, že efektem této investice státu je přibližně 1000 pracovních míst v okrese Přerov. Na okolní oblasti je vliv zanedbatelný. Podíváme-li se ale na vývoj zaměstnanosti v okrese Přerov podrobněji, ukáže se, že tento závěr není jednoznačný. Pokles z 14,2 na 12,5 procenta nastal během pěti měsíců od ledna do května 2001, tedy ještě v době, kdy šlo jen o částečný vliv Philipsu. Do jisté míry to byl běžný sezonní vliv, avšak jeho míra byla nad rámec předchozí i následující skutečnosti. Vysvětlení lze nalézt v tom, že v tomto období výrazně narostly pracovní příležitosti v dalších podnicích.
V okrese Přerov se totiž v roce 2001 zvýšil počet zaměstnaných osob v podnicích s 20 a více zaměstnanci o 2420. Z tohoto počtu však jen slabá polovina připadá na PZI Philips. Tato skutečnost komplikuje interpretaci příčin snížení nezaměstnanosti o uvedených 1000 osob. Jinými slovy, z dostupných údajů nelze vysledovat, jak by se vyvíjela nezaměstnanost, kdyby firma Philips nepřijala uvedených 1000 pracovníků a přitom ostatní zaměstnavatelé vytvořili oněch zbývajících 1400 pracovních míst. Lze však snad předpokládat rovnoměrný podíl těchto zaměstnavatelů na snížení nezaměstnanosti, což by znamenalo, že PZI „má na svědomí“ úbytek nezaměstnanosti v řádu asi 400 lidí.

Sto padesát Philipsů.

To není příliš potěšitelné zjištění, uvědomíme-li si, že jen v samotném okrese Přerov bylo ke konci roku 2001 evidováno přes 8000 uchazečů o zaměstnání a v celém regionu pěti okresů téměř 44 tisíc.
Z dostupných údajů tedy plyne, že vliv této investice na trh práce se v důsledku substitučních a vytlačovacích efektů nerovná ani předpokládanému počtu nově vytvořených míst. Už v žádném případě nelze vysledovat významnou tezi obhájců budování průmyslových zón a PZI o takzvaném multiplikačním efektu na vytváření pracovních míst.
Zda tento model znamená efektivní způsob řešení problému nezaměstnanosti, je velmi diskutabilní. Konečný počet zaměstnaných osob v této továrně Philipsu má dosáhnout 3250 osob. Náklady na jedno pracovní místo dosáhnou přibližně půl milionů korun, započítáme-li jen přímé, explicitní náklady státu.
Uvědomíme-li si, že počet nezaměstnaných v celém Česku přesáhl na konci loňského roku symbolickou hranici půl milionu osob, potřebovala by vláda k řešení problému nezaměstnanosti asi 250 miliard korun, nebo-li přibližně 150 - ale spíše daleko více - takových PZI, jakou je firma Philips. To je jistě závěr poněkud zjednodušující, nicméně vládní tvrzení, že IP jsou řešením problému nezaměstnanosti, posouvá do říše politických bajek docela výstižně.