K oblíbeným tvrzením našich politiků patří, že pro udržení podnikatelů v zemi potřebujeme hlavně nízké korporátní daně a rovnou daň z příjmu. Často se ale zapomíná na to, že mnohem důležitější je celková stabilita, k čemuž pochopitelně patří i justice. Máloco Česko ohrožuje tak jako současná válka na státním zastupitelství.
Foto: ČTK
Úhly pohledu se různí, podle někoho jde o válku gangů (Radek John). Ministr spravedlnosti a místopředseda ODS Jiří Pospíšil a jeho zastánci naznačují, že jde o boj mezi „hodnými“ a „zlými“ státními zástupci, přičemž podobné dělení se vůbec nelíbí premiérovi Petru Nečasovi. Skeptici pak s odkazem na známou francouzskou komedii tvrdí, že jde o „standardní“ boj mezi lehce prohnilými s více prohnilými.
Jinými slovy, Česko je malá země, kde se v jistých kruzích lidé dobře znají a kde funguje systém „já na bráchu, brácha na mě“, který prostupuje od komunální politiky do vlády, od místních zakázek na čističky odpadních vod po velké privatizační projekty.
Úkolem odvolaného a následně soudem vráceného pražského vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly bylo pracovat na některých mimořádně vážných případech. Předně jde o kauzu Mostecké uhelné, v níž si stát původně chtěl ponechat majoritu, což se ovšem nepodařilo, a existuje závažné podezření, že při privatizaci této společnosti byly prány špinavé peníze.
Hra o miliardy
Rampula tvrdí, že k žádnému trestnému činu nedošlo, maximálně mohlo být jednání manažerů neetické. „Podle doktora Rampuly činnost managementu, který znehodnotil státní podíl v Mostecké o zhruba tři až čtyři miliardy, nebyla trestná! Přitom za to manažeři mohli jít až na osm let do vězení! Rampula nemohl lépe doložit, proč do své funkce neměl být nikdy jmenován,“ poznamenal na svém blogu publicista Václav Žák.
Rampula například zastavil kauzu České pivo, ve které podle podezření policie získala japonská banka Nomura neoprávněně přes sedm miliard korun, údajně zdržoval i vyšetřování nákupu stíhaček Gripen. Vrchní státní zástupce v Praze mimo jiné odvolal z funkce ředitelku odboru závažné hospodářské kriminality Soňu Bělohlávkovou. Ta dohlížela například na kauzu údajné korupce při nákupu rakouských transportérů Pandur pro naši armádu.
A jde o celou řadu dalších případů, které měl Rampula na stole, třeba přelévání státních peněz z elektrárenského gigantu ČEZ na konta majitelů Škody Holding, vyšetřování podezření z korupce na pražském magistrátu a obchodů pražských podnikatelů napojených na ODS Romana Janouška a Ivo Rittiga. Rampula tak navázal na bývalou nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou, kterou proslavilo především zastavení případu bývalého lidoveckého šéfa Jiřího Čunka v minulém volebním období.
Situace se zamotala poté, co pražský Městský soud Pospíšilovo rozhodnutí zrušil a Rampula se do své funkce vrátil, což mimo jiné kritizovaly některé občanské iniciativy jako Veřejnost proti korupci, Nadační fond pro boj proti korupci nebo Inventura demokracie, podle nichž Rampula nese „velkou odpovědnost za neřešení a zametání pod koberec závažných podezření z rozsáhlé hospodářské trestné činnosti a korupce, čímž zřejmě došlo k vážnému poškození České republiky“.
Je známou skutečností, že Nečas loňské Pospíšilovo rozhodnutí odvolat Rampulu na návrh nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana těžce nesl. Ostatně o tom, že Pospíšilův konec ve vládě je na spadnutí, se v kuloárech mluví nejméně půl roku.
Rampula pravděpodobně Nečasovi zkomplikoval situaci svou emotivní tiskovou konferencí, na níž novinářům promítl záznam kamer, které zachytily, jak dva lidé večer 17. února vstupují do kanceláře náměstka vrchního státního zastupitelství Libora Grygárka, přičemž se následně ukázalo, že šlo o policisty, kteří měli pravděpodobně za úkol odstranit z místnosti odposlech.
Nejvyšší státní zástupce Zeman Rampulovo vystoupení ostře odsoudil. Podle něho se Rampula projevil jako „naprostý neprofesionál“ a zveřejnil informace o bezpečnostní akci, aniž vyčkal na závěry šetření nebo vysvětlení.
Pospíšil dostal čas
Za této situace by bylo odvolání Pospíšila z politického hlediska poněkud nešťastné. Vedení občanských demokratů se tak rozhodlo vyčkávat. „Dejme čas panu ministrovi, on je hlavou tohoto rezortu, aby navrhl a provedl příslušné kroky. Na druhé straně ale skutečně platí, že některé kroky nejsou v jeho rukou, nejsou v rukou žádných politiků a politici by do nich dokonce neměli ani zasahovat,“ prohlásil Nečas po zasedání stranické výkonné rady. Pospíšil tak mohl konstatovat, že cítí podporu svých spolustraníků.
První místopředsedkyně ODS a šéfka Sněmovny Miroslava Němcová poté poznamenala, že by bylo dobré, kdyby Pospíšil do týdne připravil plán, jak situaci na zastupitelství uklidnit. O ministrově osudu tak stále není rozhodnuto.
V ODS už delší dobu obíhají fámy, že by Pospíšil za určitých okolností mohl naopak politicky posílit, a to dokonce až tak, že by na letošním podzimním volebním kongresu mohl být částí spolustraníků navržen na stranického předsedu. Součástí údajné dohody má být kromě vlivného plzeňského člena výkonné rady ODS Romana Jurečka například pražský primátor Bohuslav Svoboda, přičemž cílem má být užší spolupráce mezi ODS a TOP 09. Podle jiné varianty by Nečase měl vystřídat rovnou Svoboda.
Do podzimu je však ještě dost času a budoucí dění v ODS záleží na mnoha proměnných. Každopádně výsledek nynější justiční války bude mít zřejmě hluboký dopad do rozložení politických i ekonomických sil v Česku.
