Českou politiku ovládají pomluvy, osobní spory, hrabivost a hlavně neschopnost dělat politiku. Politika se tak u nás propadla na úroveň zaplivané putyky. Od voleb do Poslanecké sněmovny uplynuly více než čtyři měsíce a Česká republika je stále bez funkční vlády.
Českou politiku ovládají pomluvy, osobní spory, hrabivost a hlavně neschopnost dělat politiku. Politika se tak u nás propadla na úroveň zaplivané putyky.
Od voleb do Poslanecké sněmovny uplynuly více než čtyři měsíce a Česká republika je stále bez funkční vlády. Zatímco politici v Německu se po podobném volebním patu byli schopni dohodnout a ustavit na první pokus vládu velké koalice, u nás už politici připravovali pravicovou koalici, velkou koalici, levicovou koalici - všechno bez výsledku. Teď je na programu úřednická vláda.
České politiky příliš nezajímá realita, hrají si své hry a vedou žabomyší války. Vítězové parlamentních voleb necítí odpovědnost za stav země, jde jim jen o vlastní politické a ekonomické pozice.
Předseda ODS Mirek Topolánek chystal déle než měsíc vládu, o které bylo téměř stoprocentně jisté, že bude mít jepičí život a jen zázrak by ji udržel při životě aspoň do předčasných voleb. A přesně o totéž usiluje také předseda ČSSD Jiří Paroubek. Máme tak být svědky dalšího trapného pokusu v naději, že snad utahaní poslanci zvednou ruku pro jakoukoli vládu, anebo se najde přeběhlík, který konečně vytvoří vládní většinu 101 hlasu. Místo konstruktivního jednání dvou nejsilnějších stran, z něhož by veřejnost cítila jejich odpovědnost a respekt k voličům, slýcháme třesky plesky o tom, že by velká koalice byla zradou voličů.
Občané ovšem nejsou ani naivní, ani hloupí. Svůj názor na politickou potenci straníků dali rozhodně najevo předminulý víkend, když k volbám do Senátu a do obecních zastupitelstev přišla jen polovina voličů.
Do společenského suterénu strčili lidé naše politiky i v zářijovém průzkumu veřejného mínění. Vyplývá z něj závěr, který nelze v trapných televizních debatách ani okecat, ani demagogicky vysvětlit: Nižší prestiž než poslanci u nás mají jen uklízečky. V tomto hodnocení se zjevně odrazil negativní postoj k vysoké politice provozované v duchu národních pořekadel: Já na bráchu, brácha na mě, to chce klid a nohy v teple, kdo nekrade každou hodinu, okrádá vlastní rodinu. *
