Uvést svou politickou vizi do reálné praxe nebývá většinou příliš jednoduché. Stačí se zaměřit na fungování ekonomiky. Co problém, to hned nejméně tři názory na to, jak ho vyřešit. A nejde přitom jen o způsob řešení.Ale také o to, jak ho prosadit. V podstatě existují dvě cesty, jak „svou pravdu“ naservírovat ostatním.
Uvést svou politickou vizi do reálné praxe nebývá většinou příliš jednoduché. Stačí se zaměřit na fungování ekonomiky. Co problém, to hned nejméně tři názory na to, jak ho vyřešit. A nejde přitom jen o způsob řešení.
Ale také o to, jak ho prosadit. V podstatě existují dvě cesty, jak „svou pravdu“ naservírovat ostatním.
Je možné pomalu a téměř nenápadně po krůčcích měnit realitu k obrazu svého přesvědčení. Dělat kompromisy, ústupky a smířit se s tím, že všechno trvá dlouho. Tak postupuje řada poslanců, když často nenápadnými pozměňovacími návrhy mění tuzemské zákonodárství. České legislativě ale taková cesta není vždy ku prospěchu. Naopak, právo se potom stává nepřehlednou a spletitou džunglí nejrůznějších změn, výjimek a následných zmatků a z nich vyplývajících chyb.
Odvážný hráč volí nebezpečnější cestu. „Sekerníci“ se na problém vrhnou zpříma a nebojí se používat silná slova. Koneckonců, česká veřejnost na jednoduchá hesla slyší víc než na sice odborné, ale přece jen málokomu srozumitelné analýzy. Najít srozumitelný jazyk, vyhmátnout takříkajíc jádro pudla a přesvědčit veřejnost o své pravdě, to uměli vždy dobře Václav Klaus nebo Miloš Zeman.
Po delší době se objevili další dva „sekerníci“, kteří se nebojí užít jednoduchých příměrů, jasných názorů a tvrdých slov. Ač koaliční spojenci jedné vlády a oba Martinové, mezi ministrem životního prostředí Bursíkem a jeho kolegou z rezortu průmyslu a obchodu Římanem to jiskří. Příklad? Bursík nedává šanci jaderné energii, Říman tvrdí, že bez ní to nepůjde. Oba ale hájí svou pravdu. A to tak pochopitelně, že se i laik může rozhodnout, na čí stranu se přikloní. Jasná slova (nikoliv urážky) už v české politice dlouho chyběla.
Ministři Říman i Bursík jistě vědí, že se svými názory vždy u části veřejnosti narazí. Je ale osvěžující fakt vědět, že někdo stojí za svým názorem a nelpí pouze na partajní doktríně. I když účast v křehké koaliční vládě musí přinést kompromisy, je dobré znát osobní názory těchto politiků a sledovat, kam až jsou ochotni ustoupit.
Veřejnost na jednoduchá hesla slyší víc než na sice odborné, ale nesrozumitelné analýzy.