Dějiny Polska jsou spletité a pohnuté. Polský stát, který má kořeny již v desátém století po Kristu, několikrát přibyl na mapu Evropy a zase z ní mizel. Země měnila tvar, posouvala se mezi východem a západem. Bolestivá cesta ksuverenitě je součástí kolektivního povědomí i u současných Poláků.
Foto: Jan Matějko
Polský stát patřil mezi nejvýznamnější útvary středověké Evropy. Formoval se již v 10. století, kdy byl region pokřesťanštěn za knížete Polanů Měška I. Hlavní rozmach zaznamenal rodící se stát v 11. století za Boleslava Chrabrého, který jako první nosil titul polského krále. Rozvoj státu vedeného dynastií Piastovců pokračoval do 14. století.
Není bez zajímavosti, že jeho mocenským konkurentem byl středověký český stát vedený Přemyslovci. Vedle toho zápasilo Polsko také s výbojným řádem německých rytířů, který rozšiřoval svou moc ve východním Pobaltí. Ke klíčovému střetnutí došlo v roce 1410 v bitvě u Grunwaldu, kdy byla vojenská moc řádu zlomena, a od té doby postupně řád pozbýval na významu. Polsko získalo díky jeho potlačení nerušený přístup k Baltickému moři.
V této době také sílí spojení mezi Polskem a Litvou. To vyvrcholilo v roce 1569 takzvanou lublinskou unií, která obě země spojila v jeden stát. V něm došlo postupně k oslabení krále, stále mocnější naopak byla šlechta.
Tři mocnosti, trojí dělení
Období hospodářského rozkvětu trvalo ale jen do třicetileté války v 17. století, kdy zemi okupovali Švédové. Následně jihovýchodní část Polska obsadili pro změnu Turci. Oslabené torzo země se nakonec stalo kořistí tří sousedních mocností – Pruska, Rakouska a Ruska. Ty si zemi postupně během dvou desetiletí na konci 18. století chladnokrevně rozdělily. Tento akt je označován jako trojdělení Polska. Země postupně vymizela z mapy Evropy v letech 1772, 1793 a 1795.
K revizi mohlo dojít za napoleonských válek. Poláci Napoleonovi pomohli a ten jim na oplátku hodlal poskytnout možnost sebeurčení, po porážce francouzského vůdce se ale většina území Polska ocitla pod kontrolou Ruska.
Diktatura, pak válka
Země se dočkala obnovení samostatnosti až na konci první světové války. O vymezení svých hranic bojovalo v různých příhraničních půtkách téměř se všemi sousedy, mimo jiné i se vznikajícím Československem. Už v roce 1926, v důsledku vnitropolitických sporů, ovšem nastolil první polský prezident Josef Pilsudski v zemi vojenskou diktaturu v podobě takzvaného sanačního režimu.
Napadení Polska v září 1939 nacistickým Německem odstartovalo oficiálně druhou světovou válku. Východní část Polska obsadila na základě sovětsko-německého paktu Rudá armáda. V roce 1940 navíc nechal Stalin svou tajnou policií NKVD vyvraždit v Katyni přes 22 tisíc zajatých polských důstojníků a příslušníků inteligence. Tyto stalinské zločiny přispěly k další dlouhodobé problematizaci vztahu Poláků k ruskému živlu.
Polsko bylo ve druhé světové válce jednou z nejpostiženějších zemí. Boje se několikrát převalily přes celé území, Varšava byla koncem války těžce poničena, v Polsku také fungovaly nejbrutálnější koncentrační tábory.
Zdevastovaná země navíc koncem války opět změnila hranice a de facto se celá výrazně posunula na západ. Sovětský svaz si totiž ponechal většinu východního území zabraného v roce 1940. Polsko naopak na západě jako odškodnění za své ztráty dostalo rozsáhlá, dříve německá území, ze kterých bylo odsunuto německé obyvatelstvo. Tyto přesuny v podstatě stanovily hranice Polska tak, jak platí dodnes.
Hrdinové Wojtyla a Walesa
Po válce se Polsko dostalo stejně jako ostatní národy střední a východní Evropy pod vliv Sovětského svazu. Protikomunistické povstání v roce 1956 bylo brutálně potlačeno. Obrovskou vzpruhou pro polský národ znamenalo až v roce 1978 zvolení kardinála Karla Wojtyly papežem. Ten pod jménem Jan Pavel II. jednak vtiskl katolické církvi moderní tvář a byl také obrovskou osobností boje za svobodu v sovětském bloku.
Dalším důležitým momentem vzrůstajících snah o získání svobody byly rozsáhlé stávky v loděnicích v Gdaňsku, které organizovalo hnutí Solidarita v čele s pozdějším prezidentem Lechem Walesou.
Naděje Poláků ale zchladilo nastolení výjimečného stavu v zemi a převzetí moci generálem Wojciechem Jaruzelskim. Solidarita ovšem i v disidentských podmínkách dokázala získávat širokou podporu. Polsko se stalo v podstatě první zemí sovětského bloku, jež dokázala svrhnout komunismus, když k částečně svobodným volbám došlo už v červnu 1989.
Katyň podruhé prokletím
Ve svobodných poměrech po definitivním pádu komunismu se i novodobou polskou kulturou nesou tradiční prvky. Je to silná provázanost politiky a církve, jistý konzervatismus a také euroskepticismus některých vrcholných představitelů.
I moderní historii Polska nakonec znovu poznamenal přízrak Katyně. Loni v dubnu havaroval vládní letoun, který nesl vrcholné polské představitele do Ruska uctít památku obětí Katyňského masakru. Při nehodě zahynula nemalá část polské elity – vedle politiků a armádních velitelů dokonce i úřadující prezident Lech Kaczyński.
