V Česku se objevil nový způsob přípravy bytů na prodej nebo pronájem
Se třicetiletým zpožděním za Evropou proniká do Česka fenomén zvaný home staging. Zaměřuje se na úpravu interiéru bytů a domů určených buď k prodeji, nebo k pronájmu. Do pokojů se před příchodem zájemce přidají nějaké květinky a přehozy, odstraní se osobní věci, jako například zubní kartáčky, odborné knihy nebo fotografie předků, a jeviště je připraveno. I když tak úplně jednoduché to není.
Speciální úprava podle pravidel home stagingu zajišťuje v průměru až sedmiprocentní navýšení ceny nemovitosti nebo jejího pronájmu a zkrácení doby prodeje na průměrných 37 dnů. Vůbec první firmu v Česku, která se tímto oborem zabývá, loni založila interiérová designérka Jitka Kobzová jako dceřinou společnost své londýnské firmy Huntsworth Interior Designers.
„Profík je ten, kdo je schopen vidět místnost očima kupujícího. Musí se ale naučit zkrášlit interiéry tak, aby zaujaly maximum zájemců. O koupi bytu se lidé rozhodují v prvních deseti vteřinách. Proto je home staging tak důležitý,“ vysvětluje majitelka firmy Home Staging.
Její první nebytovou realizací v Česku byl nedávno ukončený restyling hematologického oddělení Fakultní nemocnice v Brně. Jednalo se o úpravu interiéru s využitím převážně dosavadního vybavení. S novými doplňky, barevným sladěním prostoru a pouze částečnou obměnou nábytku se podařilo změnit vzhled i styl interiéru. Hlavní předností restylingu je nižší finanční náročnost, ale v podstatě stejný psychologicky příznivý efekt jako u nového návrhu.
„Já jsem se s homestagingem v projektové praxi ještě nesetkal, ale určitě je to dobrá věc. Jako klient bych si to klidně nechal udělat,“ říká šéf architektonické kanceláře Best Development Prague Jan Kasl. Pardubický architekt Miroslav Petráň o home staging zavadil ve Spojených státech. „Tam si lidé při stěhování berou jen pár osobních věcí, takže homestaging je tam při prodeji nemovitostí samozřejmostí,“ tvrdí Petráň.
„V Česku je to zatím celé vychýlené, protože architekti tu vybírají závěsy a polštářky, i když to nikdy nestudovali. Aby architekt konkuroval designérovi a naopak, to se nikde jinde nestává. V Česku lidem také nedochází rozdíl mezi obchodníkem a designérem. Proto tady učím, že pokud chtějí dělat obchody, tak na to nemusejí studovat design,“ tvrdí Kobzová.
Její názor nicméně nesdílejí všichni pražští developeři a realitní makléři. „Většina z nich si myslí, že po dvouhodinovém školení mohou home staging dělat sami, což je typicky český jev. Ale už se objevily osvícené realitní kanceláře, které zřizují samostatnou pozici homestagera. Pochopily, že marketing vizuálně neatraktivní nemovitosti bývá většinou ztrátou času a zbytečnou námahou. Pro mne to představuje naději, že časem bude home staging i v Česku samozřejmostí,“ dodala bytová designérka.
Existuje ještě forma home stagingu, která nesměřuje k byznysu, nýbrž k příjemnému bydlení. „V Česku žije řada rodin střední vrstvy, které si to mohou dovolit, ale ani by je nenapadlo pozvat si domů designéra,“ vysvětluje Kobzová. Důvodem podle ní může být i dosavadní působení designerských studií v českém prostředí. „Zatímco homestager si nechá platit za hodinu, bytový designér přemýšlí jinak. Má nasmlouvaných dejme tomu pět firem, pak za ním přijde klient s tím, že chce udělat pěkný byt, a oni mu to tam napráskají z těch pěti firem, protože na tom mají zisk. Zato homestager má databázi všech možných firem a je mu jedno, odkud nábytek nebo doplňky jsou, protože na tom nemá žádný profit. Jen se snaží, aby lidé dostali to, co si sami neuměli představit nebo sehnat,“ tvrdí Kobzová.
