Současný nedostatek kvalifikovaných pracovníků v České republice nutí společnosti stále častěji hledat nové zaměstnance v zahraničí. Přičemž čím dříve je získají, tím větší mají šanci uspět na vysoce konkurenčním trhu.
Slabá podpora
Současné imigrační zákony České republiky (č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců a č. 435/2004 o zaměstnanosti) však snahy zaměstnavatelů o získání nových lidí příliš nepodporují. Nejčastější stížnosti společností zaměstnávajících cizince nebo přijímajících je formou vyslání ze zahraničí - ať už z mateřské společnosti nebo jako zákazníka na základě smlouvy - se týkají nepružnosti a nedostatečných znalostí jednotlivých úředníků, nejednotnosti požadavků, dlouhých vyřizovacích lhůt, nedůstojných podmínek na úřadech a nutnosti zajištění dlouhodobého ubytování před příjezdem do České republiky. Ačkoli se legislativa snaží podmínky vstupu imigrantů zjednodušit, praxe navzdory snahám mnoha úředníků zaostává za teorií. Správní řád sice ukládá úřadům vyřídit žádosti neodkladně, ale s touto praxí se setkáváme pouze mimo Prahu a Brno. Na pracovních úřadech v těchto velkoměstech lze vyřídit pracovní povolení až za tři měsíce, jestliže cizince zaměstnává česká společnost. V ostatních okresních městech lze vyřídit pracovní povolení do dvou týdnů. Obdobně pražský a brněnský inspektorát cizinecké policie nezvládá zpracovávat žádosti o vízum dříve než v nejzazším zákonném termínu 90 dnů od jejich podání na zastupitelském úřadě České republiky. Na úřadovnách je třeba vystát mnohahodinové fronty, žádosti o prodloužení pobytu jsou zpracovávány až po měsíci či dvou, úředníci poskytují různé informace a mají rozdílné požadavky.
České zastupitelské úřady v okolních zemích nebo ve státech, ve kterých je zájem o zaměstnání v ČR největší - v Ruské federaci, na Ukrajině, Indii či Vietnamu - nemohou vyhovět žadatelům o víza okamžitě, schůzky k vyřízení však umožňují až za několik měsíců. Navzdory statistikám, odhalujícím stálý růst počtu cizinců, se na úřadech dle vyhlášky o zeštíhlení státní správy stavy úředníků trvale snižují. Tento úřad pak přestává být službou veřejnosti a je zdrojem stresu zaměstnavatelů i úředníků. A může vést ke ztrátám obchodních zakázek i investičních záměrů.
Různá řešení
Doklad o ubytování nemá v Evropské unii obdoby. Nájemní smlouva nebo jiný doklad, potvrzující ubytování, musejí být součástí vízové žádosti. Přitom je obtížné vybrat si vhodné ubytování na dálku. Uvedení adresy slouží k určení místa zpracování samotné žádosti.
Situace se řeší různě a ve většině případů má tento dokument minimální vypovídací hodnotu - doklad potvrdí kolega, společnost se dohodne s hotelem a výměnou za roční potvrzení přislíbí měsíční pobyt, pronajme se firemní byt a podobně. Po nalezení vhodného bydlení po příjezdu do České republiky cizinec musí navštívit inspektorát cizinecké policie a oznámit novou adresu. Úředníci tedy řeší jeho případ dvakrát. Mnoho cizinců však splnění tohoto požadavku řeší jinak - falšováním podpisů vlastníků nemovitostí, koupí adresy nebo ubytováním se v dvoupokojové nemovitosti, kde již stejným způsobem „bydlí“ dalších dvacet osob.
Lidské zdroje za hranicemi
V Evropské unii ubývá kvalifikovaných i nekvalifikovaných pracovníků a vlády jejích členských států si uvědomují, že lidské zdroje jsou k dispozici za jejími hranicemi. Doufejme, že Česká republika nepřišla se svým plánovaným projektem takzvaných zelených karet příliš pozdě. Zelené karty by měly nejen zkrátit dobu zpracování na maximální délku pěti týdnů, ale i vyřešit problém s hledáním si dlouhodobého ubytování na dálku před příjezdem do ČR. Zelená karta se totiž po udělení víza za účelem jejího převzetí vyřídí v České republice. A součástí jejího zpracování bude předložení dokumentu o ubytování do určitého dne od příjezdu na území ČR.
