Ministr kultury chce navíc čtvrt miliardy korun
Nespokojen s výsledky českých snímků na zahraničních soutěžích je zřejmě ministr Dostál. A tak se rozhodl, že podporu domácího filmového průmyslu vezme do vlastních rukou. Svědčí o tom návrh novely zákona o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie (SFČK), který předložilo k meziresortnímu připomínkovému řízení ministerstvo kultury (MK). Kabinet by měl dokument dostat na stůl do konce března a s účinností novely se počítá od 1. ledna 2005.
Magická trojka.
Klíčovým prvkem návrhu je výrazné navýšení rozpočtu fondu. Ten byl dosud naplňován hlavně prostřednictvím známé jedné koruny odváděné z každé vstupenky do kina. Toto řešení se ale zdá ministrovi kultury nedostatečné, a tak hodlá počet zdrojů na kinematografii rozšířit. Možná jej inspirovala televizní reklama na čokoládové tyčinky TriBit. Dostál nejspíš věří, že sázka na magickou trojku bude všelékem na potíže původní české tvorby. Nový model financování totiž počítá se zatížením tří různých typů finančních toků spojených s filmovou tvorbou.
Recept na peníze.
Mělo by se jednat o poplatek ve výši tří procent z utrženého vstupného, tržeb za prodané a zapůjčené videokazety a DVD nosiče, z veškeré televizní reklamy a teleshoppingu. Důvodová zpráva k návrhu zákona slibuje příjmy ve výši 282 milionů korun. Sám Dostál však týdeníku EURO sdělil, že příjmy fondu by se měly zvýšit ročně o 270 milionů. Dosud tam přitom ročně přitékalo 64 milionů. Částka představuje nárůst příjmů fondu na 334 milionů korun celkem.
Největší část této sumy, 222 milionů, má pocházet z reklamy a teleshoppingu. V důvodové zprávě se konstatuje, že podobné zpoplatnění je v některých zemí Evropské unie obvyklé. S tím však nesouhlasí ředitel Asociace komunikačních agentur (AKA) Jiří Mikeš. „Televizní reklama se transparentně a systematicky daní pouze v Rakousku. Sazba daně činí pět procent a peníze jdou přímo do státního rozpočtu. Určité zdanění reklamy existuje pouze ve Francii. Za jeden odvysílaný spot se platí od 1,50 eura. V žádné další zemi EU se daně z reklamy na podporu kultury nevybírají,“ tvrdí. „Z uvedeného výčtu plyne, že drtivá většina zemí unie podporuje kulturu běžným způsobem, dosud platným i v Česku. Na českém ministerstvu kultury sedí možná lidé, kterým standard zemí unie vadí. Kdož ví. O tom, co vědí o trhu a marketingu, se dá vskutku pochybovat,“ dodává Mikeš.
O nás bez nás.
Za kontroverzní považují zavedení poplatku z televizní reklamy a teleshoppingu i zástupci zadavatelů reklamy. Výkonný ředitel Českého sdružení pro značkové výrobky (ČSZV) Jan Levora označil návrh ministra Dostála za nesystémový, netransparentní a podobně jako Mikeš za v Evropě nestandardní. „Opatření má silně selektivní charakter, navíc bez přímé vazby na kinematografii. Stejně tak se mohl zvolit pro financovaní kinematografie třeba poplatek od výrobců rumových pralinek,“ domnívá se Levora, podle něhož první podobné snahy zaznamenalo sdružení již v loni v lednu při jednání pracovní skupiny MK pro přípravu návrhu financováni fondu kenematografie. „Hovořilo se dokonce o pěti procentech. Ke všemu existuje nebezpečí, že se v připomínkovém řízení vynoří i další návrhy, které tehdy v lednu padly. Podobný systém financování jako pro kinematografii byl navrhován i pro Státní fond kultury. Do něj mělo směřovat pět procent z reklamy v tisku a rozhlase,“ dodává. Levorovi zároveň vadí neochota ministerstva se zástupci AKA i ČZZV komunikovat. „Před více než rokem jsme ministra Dostála požádali, aby reklamní průmysl dostal možnost účastnit se diskusí ve zmíněné pracovní skupině. Leč nestalo se tak. Je to o nás bez nás,“ rozčiluje se.
Obdobně reagoval rovněž Petr Dvořák, generální ředitel a jednatel CET 21, provozující TV Nova. „Návrhem ministra Dostála jsme poněkud zaskočeni. Nikdo s námi ani s Asociací televizních organizací záměr zpoplatnit reklamu neprojednal. CET 21 rozhodně nesouhlasí s tím, že by měl platit tři procenta z celkových výnosů z reklamy a teleshopppingu a tímto způsobem fond financovat. Navíc fond neprodukuje filmy sám, ale prostředky pouze přerozděluje. Na produkci se podílejí různí koproducenti mimo jiné i Česká televize (ČT), která získává z titulu koprodukce zpravidla výhradní práva k televiznímu vysílání takového filmu v Česku. Proč by však měly komerční televize financovat vysílání filmů v ČT, a tak podporovat svého konkurenta?“ ptá se Dvořák, jenž považuje za smutné, že návrh zákona opět mění pravidla pro podnikání v oblasti televizního vysílání. „Návrh je podle mého názoru i v rozporu s ústavním pořádkem. Poplatek by měly platit jen některé televize, tedy ČT a soukromé televize vysílající na základě licence. Na trhu však podnikají ještě jiní provozovatelé televizního vysílání,“ dodává Dvořák.
Jak se hraje domino.
Zda má novela šanci uspět, nebo skončí v ministerském šuplíku, ukážou výsledky meziresortní debaty a případná rozprava v Parlamentu. Již teď je jasné, že to Dostál se svým návrhem nebude mít lehké, i když v šéfovi sněmovní Komise pro sdělovací prostředky Jaromíru Talířovi (KDU-ČSL) našel spojence. „Fond prokázal smysluplnost své existence. Snaha dostat sem více peněz je v pořádku. Mělo by se však debatovat, jakým způsobem,“ říká Talíř. „O podpoře je zatím předčasné hovořit, ale jedná se o koaliční návrh,“ potvrdil týdeníku EURO Dostál.
Opozice má však jiný názor. „V podstatě jde o zavádění nových daní. Osobně se mi takový přístup vůbec nelíbí a myslím, že podobné stanovisko zaujme i většina mých stranických kolegů. Navíc je zřejmé, že tyto poplatky uhradí přímo nebo nepřímo spotřebitelé. To platí i v případě televizní reklamy. Nedokážu si představit, že by televize nepřenesly tyto poplatky na její zadavatele a ti dál na své zákazníky,“ uvedl Ivan Langer (ODS).
„Nejsem si také jistý, zda je správné plošně zdanit veškeré spotřebitele a přerozdělit tyto peníze ve prospěch malé skupiny příjemců,“ dodává Langer, který rovněž pochybuje o schopnosti resortu efektivně a věrohodně nakládat s vybranými prostředky. Za pravdu mu dává ministrem předložená důvodová zpráva k novele, navrhující organizační osamostatněním fondu a vytvoření vlastní správy fondu o počtu dvanácti osob. V tomto případě se počítá s ročními výdaji ve výši 14,2 milionu korun. Přitom třem pracovníkům, kteří na MK fond dosud spravovali, stačilo 2,5 milionu korun.
Plátce zřejmý.
S Langrovým tvrzením, že zmíněných 282, respektive 334 milionů korun zaplatí spotřebitelé, souhlasí zástupci komerčních televizí i filmových distributorů. „Bude-li návrh v této podobě schválen, pravděpodobně se promítne do cen reklamy a teleshoppingu,“ uvádí mluvčí Prima TV Jana Malíková. Obdobně se vyjádřil i mluvčí České televize Martin Švehla. Rovněž Milan Záň, obchodní ředitel videodistribuce největšího českého distributora videokazet a DVD disků společnosti Bontonfilm, tvrdí, že tento krok MK by přinesl zdražení jejich služeb.
Kromě finančních požadavků obsahuje novela další zajímavé momenty. Při poskytování prostředků fondu například vypadla podmínka, že žadatelem musí být fyzická osoba s bytem nebo právnická osoba se sídlem v Česku. Důvodová zpráva to vysvětluje unijními předpisy, nicméně okruh žadatelů na unijní subjekty neomezuje. Zdá se, že není důvod, proč by se o podporu z fondu nemohli ucházet filmaři třeba z Ukrajiny nebo Jihoafrické republiky.
