Nefiltr Pavla Párala Po letech, kdy se o zavádění eura v Česku raději nemluvilo, protože každý viděl, co se děje v eurozóně, vypadá v poslední době toto téma jako hit, na který je možné natáhnout voliče. Je asi zbytečné zabývat se tím, že tato domněnka je zcela lichá. Spíše zapátrejme po příčinách.
Že by se náhle projevily zázračné ekonomické výhody společné měny? Ale kdeže. Je dávno zjevné, že euro snížilo schopnost ekonomik členských zemí dosahovat hospodářského růstu a místo slibovaného sbližování výkonnosti dochází naopak prokazatelně ke zvětšování rozdílu mezi nejbohatšími zeměmi a těmi chudšími. To jen po brexitu a faktu, že v Elysejském paláci zasedl další z řady malých francouzských Napoleonů, převládá mezi takzvanými bruselskými elitami pocit, že nastal ten správný okamžik k dalšímu kroku ke Spojeným státům evropským a teď se konečně podaří vytvořit společnou vládu a hlavně společný rozpočet se společným ručením za dluhy všech zúčastněných.
Komu se to nelíbí, zůstane opodál a bude „vychováván“ postupným uzavíráním společného trhu. A my přece musíme být u toho. V tom správném zdravém jádru.
Je záhadou, kde se bere ta jistota, že je v zájmu malé ekonomiky závislé na obchodu do všech směrů být součástí jakéhokoli protekcionistického uskupení.
Aještě kvůli tomu ručit za řecké, italské, ale třeba i slovenské dluhopisy ve fiskálním systému naprostého morálního hazardu.
Ale především žádné omezování obchodu se zeměmi mimo eurozónu nebude, protože z rozhodující části jde o obchod německých firem v Německu s německými Hrmami mimo Německo. A za druhé celé to jádro je poněkud žluklé a těžko z něho něco vyroste, pokud němečtí voliči nebudou ochotni po Řecích sanovat další dlužníky. Angela Merkelová už jistě tuší, že když j im to proti jejich vůli naordinuje, bude mít v dalších volbách AfD nikoli třináct, ale minimálně třicet procent a v těch dalších šedesát a v jádru nastane jaderná reakce. Kdo u toho chce být, ať se přihlásí v Bohnicích. 9
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
